Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 885/21 #1Usnesení ÚS ze dne 20.04.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
Opatrovník
styk rodičů s nezletilými dětmi
výživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.885.21.1
Datum podání04.04.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 888, § 913

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 885/21 ze dne 20. 4. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené Mgr. Václavem Černým, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 109/1, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. ledna 2021 č. j. 19 Co 242/2020-117, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a M. S. a nezletilé A. M. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 8. 9. 2020 č. j. 40 Nc 26/2019-75 rozhodl (stručně shrnuto), že po dobu před rozvodem se nezletilá vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") svěřuje do péče prvního vedlejšího účastníka (otce), a rozhodl o výživném i dlužném výživném, jež je stěžovatelka (matka) povinna hradit k rukám prvního vedlejšího účastníka. Též upravil styk stěžovatelky s nezletilou, a to na každý sudý pátek od 16:00 hodin do neděle do 17:00 hodin a každou lichou středu od 16:00 hodin do čtvrtka do 8:00 hodin a rozhodl o prázdninovém styku a styku o svátcích, jakož i o podmínkách styku; dále rozhodl o předběžné vykonatelnosti výroku o úpravě styku stěžovatelky s nezletilou (I. výrok). Pro dobu po rozvodu městský soud nezletilou svěřil taktéž do péče prvního vedlejšího účastníka a rozsah styku stěžovatelky s nezletilou a jeho podmínky vymezil stejným způsobem jako v I. výroku (II. výrok). Návrh stěžovatelky na svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů zamítl (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).

3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudek městského soudu napadeným rozsudkem potvrdil (I. výrok), změnil ho pouze v té části, kterou bylo rozhodováno o dlužném výživném stěžovatelky pro nezletilou (II. výrok). Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (III. výrok). Jde-li o úpravu péče o nezletilou (pozn. Ústavního soudu: ústavní stížnost směřuje výhradně proti ní), krajský soud setrval na názoru městského soudu, že nebyly splněny podmínky pro střídavou péči, a to částečně pro špatnou komunikaci rodičů, především však kvůli jednoznačně a jasně formulovanému stanovisku nezletilé, které vychází z dřívějších, a možná stále částečně přetrvávajících problémů stěžovatelky s alkoholem. Závěr o nevhodnosti střídavé péče byl podpořen též zprávami Krizového centra pro děti a dospívající i zprávami kolizního opatrovníka.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Většinu ústavní stížnosti tvoří podrobná rekapitulace obsahu obou v řízení vydaných rozhodnutí. Vlastní stížnostní argumentace pak směřuje výhradně proti té části rozsudku krajského soudu, kterou bylo rozhodnuto o péči o nezletilou. Důvody, na nichž krajský soud založil svůj závěr o nevhodnosti střídavé péče, stěžovatelka považuje za vadné. Předně poznatky o výchovných schopnostech stěžovatelky a o její údajné recidivě alkoholismu byly převzaty pouze z tvrzení prvního vedlejšího účastníka a nebyly nijak dokazovány. Dále nebylo vyhověno stěžovatelčině návrhu na provedení znaleckého posudku k posouzení rodičovské odpovědnosti obou rodičů, aniž by byl tento postup řádně zdůvodněn. Konečně vyjadřovala-li se nezletilá negativně k jejímu možnému svěření do střídavé péče, dokazuje to dle stěžovatelky pouze to, že nezletilá je prvním vedlejším účastníkem manipulována.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud předesílá, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací pravomoci soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až čl. 92 Ústavy). Nepřísluší mu výkon přezkumného dohledu nad činností těchto soudů v rovině běžných zákonů. Ústavní soud zároveň zdůrazňuje zásadu minimalizace svých zásahů a zásadu sebeomezení při využívání svých kasačních pravomocí. Kasační zásah Ústavního soudu vůči rozhodnutím obecných soudů z podnětu individuální ústavní stížnosti připadá v úvahu jen tehdy, když napadeným rozhodnutím došlo k porušení subjektivních základních práv a svobod stěžovatele.

8. O to zdrženlivěji Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí v rodinných věcech. Tato zdrženlivost se odráží mimo jiné v tom, že ve věcech upravených v druhé části zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není - s jistými výjimkami - proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. Žádného takového pochybení se však krajský soud v posuzované věci nedopustil.

9. K jednotlivým námitkám Ústavní soud stručně uvádí následující. Předně není opodstatněnou námitka, že by krajský soud pouze přebíral tvrzení prvního vedlejšího účastníka bez jejich dalšího hodnocení, neboť závěr, že v současné situaci není střídavá péče v zájmu nezletilé, nebyl založen na tvrzeních prvního vedlejšího účastníka, ale především na opakovaných vyjádřeních samotné nezletilé, která byla podpořena zprávami krizového centra i kolizního opatrovníka. Stěžovatelčiny dřívější problémy s alkoholem pak byly potvrzeny lékařskou zprávou Psychiatrické ambulance MUDr. Ronalda Marka, z níž vyplývá, že stěžovatelka je po předchozí hospitalizaci pro škodlivý abusus alkoholu v ambulantní péči od února 2019; o tom, že problém s alkoholem nemusí mít stěžovatelka zcela vyřešen ani v současnosti, krajský soud přesvědčil jednak incident ze dne 25. 12. 2020, kdy stěžovatelka odmítla na výzvu policie podstoupit dechovou zkoušku na alkohol, jednak vyjádření nezletilé o opilosti stěžovatelky v několika případech z nedávné doby. Tvrzení stěžovatelky, že závěr soudu o jejích výchovných schopnostech a problémech s alkoholem byl převzat pouze od prvního vedlejšího účastníka, tak ve světle rekapitulovaného zjevně neobstojí.

10. Pravdou pak není ani to, že by krajský soud nijak nezdůvodnil, proč nebylo zapotřebí nechat v řízení vypracovat stěžovatelkou navrhovaný znalecký posudek. Z příslušných částí odůvodnění napadeného rozhodnutí se naopak podává, že za daného stavu řízení, kdy se z provedeného obsáhlého dokazování podával jednoznačný závěr o nevhodnosti svěření nezletilé do střídavé péče, soudy považovaly vypracování znaleckého posudku za zcela nadbytečné (srov. bod 6 odůvodnění rozsudku krajského soudu).

11. Odmítnout je nutno konečně i poslední stěžovatelčinu námitku o tvrzené zmanipulovanosti nezletilé prvním vedlejším účastníkem. Výpovědi nezletilé byly v řízení před oběma soudy pečlivě hodnoceny, bylo zohledněno jednak to, že nezletilá je již ve věku, kdy je schopna sdělit k věci vlastní stanovisko, všechny její výpovědi byly obsahově konzistentní, přičemž nic nenasvědčovalo tomu, že by jí v řízení vyjádřené názory měly být kýmkoliv vnuceny. To, že pochybnosti o autentičnosti vyjádření nezletilé nejsou v daném případě namístě, dokládaly též zprávy opatrovníka, orgánu sociálně-právní ochrany dětí i krizového centra.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. dubna 2021

Radovan Suchánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru