Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 87/98Nález ÚS ze dne 01.10.1998Uložení pořádkové pokuty podle trestního řádu před zahájením trestního stíhání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkopatření/pořádkové
Policie České republiky
správní sankce
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 110/12 SbNU 113
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.87.98
Datum vyhlášení01.10.1998
Datum podání23.02.1998
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 12 odst.10, § 158, § 66, § 160 odst.1, § 160 odst.2

283/1991 Sb., § 12 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 87/98 ze dne 1. 10. 1998

N 110/12 SbNU 113

Uložení pořádkové pokuty podle trestního řádu před zahájením trestního stíhání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

České republiky rozhodl v ústním jednání

v senátě o ústavní stížnosti navrhovatele P. V., zastoupeného

JUDr. B. G., CSc., směřující proti rozhodnutí Obvodního státního

zástupce pro Prahu 5, sp. zn. Zn 33/98, ze dne 21.1.1998 a proti

rozhodnutí Policie ČR, správy hl. m. Prahy, odboru stížností

a kontroly, č.j. PSP-57/OSK-TČ-97, ze dne 24.11.1997, o uložení

pořádkové pokuty podle § 66 trestního řádu, takto:

Usnesení Obvodního státního zástupce pro Prahu 5, sp. zn. Zn

33/98, ze dne 21.1.1998 a usnesení Policie ČR, správy hl. m.

Prahy, odboru stížností a kontroly, č.j. PSP-57/OSK-TČ-97, ze dne

24.11.1997, se zrušují.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal osobně dne 23.2.1998 ústavní stížnost,

která směřuje proti usnesení Obvodního státního zástupce pro Prahu

5, sp. zn. Zn 33/98, ze dne 21.1.1998, kterým byla podle §148

odst.1 písm.c) trestního řádu (dále tr.ř.) zamítnuta jako

nedůvodná stížnost, kterou podal proti usnesení policejního orgánu

Policie ČR, Správy hl. m. Prahy, odboru stížností a kontroly ze

dne 24.11.1997, č.j. PSP-57/OSK-TČ/97, kterým mu byla podle §66

odst.1 tr. ř. uložena pořádková pokuta ve výši 1 000,- Kč.

V postupu uvedených orgánů potom navrhovatel spatřuje porušení

čl.2 odst.2 a čl.36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále

Listiny).

Ústavní soud si vyžádal spis Policie ČR, správa hl. m. Prahy,

odboru stížností a kontroly, č.j. PSP-57/OSK-TČ-97, který je veden

na základě trestního oznámení M. K., které je směrováno vůči

nprap. J. N. V rámci zmíněného oznámení byl M. K. označen

navrhovatel P. V. svědkem události v důsledku, které bylo oznámení

o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin

učiněno. Za těchto okolností byl navrhovatel podle §12 odst.1 zák.

ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR a podle §158 tr. ř. předvolán

k podání vysvětlení. Navrhovatel se na předvolání dostavil, ale

ještě před podáním vysvětlení došlo v hale budovy Policie ČR,

která stojí v ulici S. č. 1, P. 4, ke konfliktu mezi ním a orgány

policie. Následně byla navrhovateli shora zmíněným rozhodnutím

podle §66 tr.ř. uložena pořádková pokuta ve výši 1 000,- Kč.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí se potom uvádí, že navrhovatel se

dostavil na uvedené místo k podání vysvětlení ve smyslu ustanovení

§12 odst. 1 zák. ČNR č. 283/1991 Sb. ve společnosti M. Š. Ten

posléze nabádal navrhovatele, aby požadované vysvětlení nepodával,

což také i přes upozornění orgánů policie o této jeho povinnosti

učinil a přes snahu policistů z místa odešel, přičemž uvedl, že

policisté se chovají jako gestapo. Protože tedy navrhovatel bez

dostatečné omluvy neuposlechl příkazu a nevyhověl výzvě

policejního orgánu, která mu byla dána podle zákona

a k policejnímu orgánu se choval urážlivě, byla tedy zmíněným

rozhodnutím podle §66 tr.ř. uložena uvedená pořádková pokuta.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, kterou odůvodnil

tím, že policisté v daném případě svým postupem vybočili z mezí

svých pravomocí daných jim zákonem, a to do té míry, že v dané

chvíli ani nejednali jako veřejní činitelé, a proto ani nepožívali

ochrany ve smyslu ustanovení §155 a §156 trestního zákona.

Především ovšem poukázal na to, že policejní orgán za daného stavu

řízení nebyl oprávněn k postupu podle §66 tr. ř. (uložení

pořádkové pokuty) s tím, že k takovému rozhodnutí je oprávněn

předseda senátu a pouze a jenom v přípravném řízení vyšetřovatel

nebo policejní orgán. To s poukazem na ustanovení §12 odst.10 tr.

ř. podle kterého je přípravným řízením úsek od zahájení trestního

stíhání... Uzavírá potom s tím, že v uvedené věci nebylo dosud

trestní stíhání zahájeno a nepřichází tak uvedené rozhodnutí

(o pořádkové pokutě) ze strany policejního orgánu vůbec v úvahu.

O podané stížnosti následně rozhodoval státní zástupce

Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5, který již shora

uvedeným usnesením podanou stížnost jako nedůvodnou zamítl.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že postup policejních orgánů,

včetně uložení pořádkové pokuty podle §66 tr. ř. je v souladu se

zákonem.

Za dané situace podal navrhovatel ústavní stížnost v rámci

které brojí proti oběma uvedeným rozhodnutím za užití těchže

důvodů, které uplatnil již dříve, tedy v rámci stížnosti podané

proti rozhodnutí Policie ČR, správy hl. m. Prahy, odboru stížností

a kontroly, č.j. PSP-57/OSK-TČ-97, ze dne 24.11.1997. Zdůraznil

znovu, že za daného stavu věcí (zejména skutečnosti, že dosud

nebylo zahájeno trestní stíhání) nebyl policejní orgán oprávněn

napadené rozhodnutí vůbec vydat, pokud by respektoval procesní

postup stanovený trestním řádem a pokud se tak již stalo, měl

státní zástupce ke stížnosti navrhovatele napadené rozhodnutí

zrušit. Protože se tak nestalo, porušil takto základní práva

navrhovatele zaručená čl.2 odst.2 a čl.36 odst.1 Listiny, a to

stejně jako předtím policejní orgán. Navrhl proto, aby Ústavní

soud vydal nález, kterým se obě napadená rozhodnutí zrušují.

Na žádost Ústavního soudu se k věci vyjádřil Obvodní státní

zástupce pro Prahu 5. Ve svém vyjádření uvedl, že při rigidním

výkladu ustanovení §66 tr.ř. by bylo možno navrhovateli

přisvědčit. Dále však má za to, že nelze přehlédnout, že

ustanovení §66 tr.ř. je systematicky zařazeno do hlavy třetí

trestního řádu, která pojednává o obecných ustanoveních a úkonech

trestního řízení, tedy řízení podle trestního řádu a tedy i úkonů

prováděných před zahájením trestního stíhání. Při zúženém výkladu

ust. §66tr. ř. by potom osobu, která odmítá či různými obstrukcemi

maří podání vysvětlení podle §158 odst.3 tr.ř. nebo podle §12 zák.

č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, nebylo možno nijak postihnout, když

vzhledem k vymezení pravomocí stanovených v §158 odst.3 tr.ř.

nelze použít ustanovení §16 odst.5 zák. č. 283/1993 Sb., o státním

zastupitelství. Proto také státní zástupce při rozhodování užil

širšího analogického výkladu podle systematického zařazení §66

tr.ř. Posouzení uvedených skutečností potom závěrem ponechává na

úvaze Ústavního soudu.

Ústavní soud, po zvážení všech okolností plynoucích zejména

z uvedeného spisového materiálu, potom dospěl k závěru, že ústavní

stížnost důvodná je. V daném případě nutno znovu připomenout, že

trestní řád je procesní předpis, který má pro trestní řízení

naprosto zásadní význam a je to právě on, který tento proces řídí,

upravuje a vymezuje. Jeho součástí je i namítané ustanovení §66,

které pojednává o pořádkové pokutě, důvodech jejího uložení a její

výše. Z dikce, které toto ustanovení obsahuje, potom zcela zřejmě

a jednoznačně plyne, že takovéto ustanovení lze orgány činnými

v trestním řízení užít za základního předpokladu, totiž tehdy

a jenom tehdy, jestliže trestní stíhání dospělo minimálně do

stadia přípravného řízení. Tedy do takového stadia, které svůj

začátek odvozuje od zahájení trestního stíhání, případně od

provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§160 odst.1,

2 tr.ř.). Přitom zahájením trestního stíhání nutno rozumět sdělení

obvinění osobě, u níž je odůvodněn závěr, že spáchala trestný čin.

Trestní stíhání potom zahajuje vyšetřovatel tím, že oné osobě

nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako

obviněného a učiní o tom záznam. Projednávaná věc se však

v okamžiku uložení pořádkové pokuty, nacházela ve stadiu, kdy byly

prověřovány oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl

spáchán trestný čin, mimo jiné i zamýšleném vysvětlení, které měl

poskytnout navrhovatel. Pokud tak neučinil (ať už z jakýchkoli

důvodů, a to případně ani z těch, se kterými nelze souhlasit),

není policejní orgán za popsané situace oprávněn volit postup

podle §66 tr. ř. Nelze ani akceptovat názor, že při tzv. širším

analogickém výkladu (systematické zařazení § 66 tr.ř. do hlavy

třetí trestního řádu) lze takto postupovat i v rámci úkonů

konaných před zahájením trestního stíhání. Výklad ustanovení §66

tr.ř., opřený o důvody již naznačené, potom nelze označit za

rigidní, ale za právě tak jednoznačný jak je v uvedeném ustanovení

zachyceno. Lze tedy uzavřít, že napadenými rozhodnutími byl

zasažen čl.2 odst.2 Listiny, který hovoří o tom, že státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. V této souvislosti snad je na místě

připomenout, že právě zmiňované zahájení trestního stíhání je

institutem, který odděluje předprocesní, převážně operativně

pátrací stadium, od stadia procesního, pochopitelně se zásadními

důsledky z toho plynoucími. K namítanému zasažení čl.36 odst.1

Listiny pak v daném případě nedošlo, když bezpochyby navrhovateli

nebyla odepřena možnost domáhat se stanoveným postupem svého

práva.

Nutno uzavřít, že s poukazem na uvedené Ústavnímu soudu

nezbylo rozhodnout než jak uvedeno ve výroku tohoto nálezu s tím,

že zejména z hlediska procesní ekonomie zrušil potom obě napadená

rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 1.října 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru