Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 86/99Nález ÚS ze dne 04.11.1999K překážce rei iudicatae při provádění další daňové kontroly

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
Obnova řízení
Ne bis in idem
PoznámkaNepřijatý návrh stanoviska Pl. ÚS-st 17/03 pro řízení sp. zn. II. ÚS 334/02 k nálezu sp. zn. III. ÚS 86/99 a sp. zn. III. ÚS 351/02.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 155/16 SbNU 151
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.86.99
Datum podání16.02.1999
Napadený akt

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 1, § 2, § 16, § 27 odst.1 písm.e, § 28

588/1992 Sb., § 17 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 86/99 ze dne 4. 11. 1999

N 155/16 SbNU 151

K překážce rei iudicatae při provádění další daňové kontroly

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl ve veřejném jednání v senátě ve věci

ústavní stížnosti obchodní společnosti P., a. s., zastoupené JUDr.

J. B., advokátem, proti jinému zásahu Finančního úřadu v Hradci

Králové takto:

Finančnímu úřadu v Hradci Králové se zakazuje pokračovat

v provádění kontroly daně z přidané hodnoty u P., a.s., za období

leden 1993 až červen 1994 vedené pod sp. zn. 228932/2724.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 16. 2. 1999 návrh na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, která směřovala proti jinému zásahu orgánu

veřejné moci, kterým byl postup Finančního úřadu v Hradci Králové

při provádění další daňové kontroly na placení daně z přidané

hodnoty za období leden 1993 až prosinec 1994, zahájené dne 16.

12. 1998. Postupem Finančního úřadu byla podle názoru navrhovatele

porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 5 a v čl.

36 spolu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále

jen "Listina"). Návrh byl podán včas.

Navrhovatel byl akciovou společností, která se zabývala

řešením a prováděním zápočtu pohledávek pro vysoký počet subjektů

na území republiky. Uvedenou činnost navrhovatel koná od roku

1992.

V roce 1994 zahájil Finanční úřad v Hradci Králové kontrolu

daně z přidané hodnoty za období leden 1993 až červen 1994, která

byla uzavřena zprávou o daňové kontrole, čj. FÚ/III-2/153/95/Gi,

ze dne 20. 7. 1995 a návaznými platebními výměry, čj. 2233/95, ze

dne 20. 7. 1995, o doměření daně z přidané hodnoty ve výši

17.507.516,- Kč a čj. 4386/95 o penále ve výši 17.423.071,- Kč.

Tyto skutečnosti vedly k tomu, že společnost se dostala do

nepříznivé finanční situace, která vyústila v její likvidaci.

Navrhovatel proti uvedeným správním rozhodnutím využil zákonné

opravné prostředky, tj. odvolání k vyššímu správnímu orgánu.

Finanční ředitelství v Hradci Králové rozhodnutím, čj.

FŘ/III/2751/95, ze dne 7. 2. 1996, odvolání zamítlo. K žalobě

navrhovatele jednal ve věci Krajský soud v Hradci Králové, který

rozsudkem, 30 Ca 75/96-48, ze dne 12. 9. 1997, zrušil rozhodnutí

Finančního ředitelství i dodatečný platební výměr a věc vrátil

k dalšímu řízení příslušným správním orgánům. Finanční úřad

v Hradci Králové pak navrhovateli vrátil zpět částku za doměření

na dani z přidané hodnoty, zaplacené penále a sám uhradil úrok

z přeplatku na dani.

Finanční úřad v Hradci Králové výzvou, čj.

170698/98/228932/2724, ze dne 2. 12. 1998, zahájil vůči

navrhovateli opětovnou kontrolu téže daně, tj. daně z přidané

hodnoty, za stejné zdaňovací období, tj. leden 1993 až prosinec

1994 (přesněji podstatnou část stejného období, tedy leden 1993

- červen 1994). Tímto postupem finančního úřadu je podle názoru

navrhovatele zasahováno do rei iudicate, učiněné soudem v rámci

přezkumu rozhodnutí správního orgánu. Jakékoliv procesní opatření

správce daně, směřující proti věci rozsouzené, nemají své

opodstatnění a příčí se zákonu. Uvedený postup je v rozporu se

základními zásadami daňového řízení, zejména § 2 zák. č. 337/1992

Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále

jen "zákon o správě daní a poplatků"), podle něhož je povinností

správce daně dbát na zachovávání práv a právem chráněných zájmů

daňových subjektů, volit jen takové prostředky, které daňové

subjekty nejméně zatěžují a jednat při správě daně v souladu se

zákonem. Podle § 27 odst. 1 písm. e) zákona o správě daní

a poplatků se daňové řízení zastaví, jestliže bylo ve věci již

pravomocně rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní (procesní)

povahy. Podle § 28 téhož zákona vyskytne-li se v řízení otázka,

o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán, je správce daně

takovým rozhodnutím vázán. V daném případě Krajský soud v Hradci

Králové v rozhodnutí z 12. 9. 1997 pro správce daně závazným

způsobem posoudil veškeré předběžné či výchozí otázky, relevantní

pro závěr, že postup daňového subjektu je možno podřadit pod pojem

platební styk a zúčtování ve smyslu § 28 písm. d) zákona o dani

z přidané hodnoty. Z tohoto rozhodnutí pak správce daně při

vrácení doměrků daně vycházel. Jakákoliv revize téže věci

(vymezené stejným předmětem řízení a stejnými účastníky) je

nerespektováním zákona, právní jistoty a je projevem libovůle

orgánu veřejné moci.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nemá žádné opravné

prostředky, kterými by se bránil proti postupu Finančního úřadu

při zahájení daňové kontroly, napadl tento postup ústavní

stížností. Postup správního orgánu je tak v příkrém rozporu s čl.

2 odst. 2 Listiny, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen

v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který

stanoví zákon. Obecné soudy jsou Ústavou ČR určeny k tomu, aby

zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům

a oprávněným zájmům občanů a správní orgány tuto kompetenci

a pravomoc musí respektovat. Nemohou proto zahájit řízení ve věci

již rozsouzené a měly by být vázány i vlastním rozhodnutím, které

na rozhodnutí soudu navazovalo. Postupem správního orgánu, který

nerespektoval výše uvedené zásady bylo porušeno i právo na

spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Navrhovatel proto žádá,

aby Ústavní soud vyhověl podané ústavní stížnosti a stanovil

nálezem, že Finančnímu úřadu v Hradci Králové se ve věci

navrhovatele vedené pod, čj. 228932/2724, zakazuje pokračovat

v porušování práva navrhovatele. Současně navrhovatel žádal, aby

Ústavní soud předběžným opatřením stanovil, že Finančnímu úřadu se

do rozhodnutí o ústavní stížnosti ukládá nepokračovat v zásahu do

práva navrhovatele.

K výzvě Ústavního soudu podal své vyjádření Finanční úřad

v Hradci Králové jako účastník řízení. Ve vztahu k předmětu

ústavní stížnosti Finanční úřad uvedl, že při kontrole prováděné

v letech 1994 až 1995 se soustředil na skutečnost, zda zdanitelná

plnění, která uskutečňovala firma P., a.s., byla či nebyla ve

smyslu zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,

v tehdejším znění, plněními osvobozenými od daně. Při této

kontrole finanční úřad vycházel z podkladů předložených

navrhovatelem s tím, že nebyla věnována dostatečná pozornost

ověření úplnosti a pravdivosti předložených listin a ověření shody

vzorů smluv se smlouvami skutečně uzavíranými. Správce daně se při

kontrole i v dalším řízení soustředil na správné stanovení sazby

daně, resp. na skutečnost, zda zdanitelné plnění je či není

osvobozené a neprověřoval dostatečně daňový základ, když

nezpochybňoval úplnost a pravdivost listin, předložených

navrhovatelem. Výsledkem kontroly pak bylo dodatečné stanovení

daně, která byla stanovena ze stejného základu, který uvedl

navrhovatel ve svých přiznáních a který finanční úřad

nezpochybnil.

Důvodem opětovného zahájení kontroly na daň z přidané hodnoty

je, podle vyjádření účastníka, zejména ověření správné výše

základu daně. Finanční úřad zjistil při dalším řízení, že

navrhovatel předložil jako listinné důkazy při kontrole vzory

smluv, které pravděpodobně ve většině případů neodpovídaly

skutečně uzavíraným smlouvám v kontrolovaném období. Tyto vzory

smluv, které byly založeny ve správním spisu, potom sloužily soudu

jako podklad pro jeho rozhodnutí. Jako podklad pro svoje

rozhodnutí akceptoval soud i listiny, které navrhovatel předložil

soudu dodatečně v průběhu soudního jednání. U těchto listin, které

finanční úřad nemá k dispozici, se podle citací v rozsudku

domnívá, že neodpovídaly listinám používaným v předmětném období.

Finanční úřad vyzval navrhovatele, aby tyto listiny předložil, ten

však reagoval podáním ústavní stížnosti. Z výše uvedených

skutečností vyplývá, že finanční úřad neměl při kontrole v letech

1994 a 1995 k dispozici veškerý podkladový materiál, popřípadě se

nejednalo o materiál autentický. Finanční úřad chce zahájením nové

kontroly mimo jiné zjistit, jaké smlouvy a v jakém rozsahu byly ve

skutečnosti uzavírány, zda navrhovatel přiznal jako svůj daňový

základ veškerá zdanitelná plnění a zda se jednalo o plnění,

kterých se týká rozsudek soudu. Především z těchto důvodů využívá

finanční úřad svého práva, vyplývajícího z § 16 odst. 1 zák. č.

337/1992 Sb., provést za totožná zdaňovací období novou,

důkladnější kontrolu se zaměřením na skutečnosti, které nebyly

v předchozí kontrole zjišťovány.

Zahájená kontrola tedy nezasahuje do věci rozsouzené, jejím

cílem je především zjištění skutečností, které nebyly zjišťovány

a ověřovány při předchozí kontrole. Nejedná se tedy o věc příčící

se zákonu, a proto Finanční úřad žádal, aby Ústavní soud podanou

ústavní stížnost zamítl, popř. podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Z listinných podkladů, předložených navrhovatelem, Ústavní

soud zjistil, že daňová kontrola na daň z přidané hodnoty, která

je předmětem řízení o ústavní stížnosti, byla podle protokolu

o ústním jednání, sepsaného a podepsaného oběma zúčastněnými

stranami dne 16. 12. 1998, zahájena ústním jednáním téhož dne.

Předmět jednání byl v tomto protokolu vymezen slovy "Zahájení

kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až

prosinec 1993 a leden až prosinec 1994." V protokolu byla dále

uvedena běžná poučení daňových subjektů a třetích osob.

Z listinných podkladů, předložených Finančním úřadem k výzvě

Ústavního soudu, Ústavní soud zjistil, že daňová kontrola na daň

z přidané hodnoty prováděná v letech 1994 a 1995 byla zahájena

rozhodnutím Finančního úřadu v Hradci Králové, čj.

FÚ/IV/1229/94/GI, ze dne 15. 8. 1994, o provedení kontroly dle §

16 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů. Předmět daňové kontroly a kontrolované období

byly v uvedeném rozhodnutí vymezeny slovy "Daň z přidané hodnoty

leden 1993 až červen 1994".

Podle § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním

soudu"), je navrhovatel také oprávněn podat ústavní stížnost,

pokud jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo narušeno jeho

základní právo chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou

podle čl. 10 Ústavy ČR. V předmětné věci se navrhovatel domáhal

ochrany Ústavním soudem před jiným zásahem orgánu veřejné moci,

spočívajícím v tom, že orgán veřejné moci (finanční úřad) zahájil

daňovou kontrolu ve věci, která již předmětem daňové kontroly

včetně následného soudního přezkoumání byla.

Ústavní soud se po přezkoumání splnění náležitostí

stanovených zákonem o Ústavním soudu pro zahájení řízení o ústavní

stížnosti zabýval věcně předmětnou problematikou a dospěl

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Podle § 16 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků se daňovou

kontrolou zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné

okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu,

přičemž daňová kontrola se provádí v rozsahu nezbytně nutném pro

dosažení účelu podle tohoto zákona. Účel daňové kontroly lze

vymezovat v souvislosti s § 1 cit. zákona, v němž je definován

rozsah působnosti této právní normy, zejména § 1 odst. 2 cit.

zákona, který pod správou daně rozumí i právo kontrolovat daňové

subjekty při plnění jejich povinností ve stanovené výši a době.

Pro výkon daňové kontroly platí i základní zásady daňového řízení

vymezené v § 2 cit. zákona, které ukládají správci daně postupovat

v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy,

chránit zájmy státu a dbát přitom na zachování práv a právem

chráněných zájmů daňových subjektů. Z uvedených ustanovení,

zejména pak z ust. § 16 odst. 1 cit. zákona je nutno vyvodit, že

při zahájení daňové kontroly musí být vymezen také předmět daňové

kontroly, a to tak, aby z tohoto vymezení bylo jednoznačně patrno,

čeho se bude daňová kontrola týkat.

V § 27 odst. 1 písm. e) cit. zákona je stanoveno, že daňové

řízení se zastaví, jestliže bylo ve věci návrhu již pravomocně

rozhodnuto, nejde-li o rozhodnutí prozatímní povahy (procesní).

Ust. § 28 odst. 1 cit. zákona pak stanoví vázanost správce daně

pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, který již dříve

rozhodl o otázce, jež se v řízení objevila.

Z listinných důkazů předložených v řízení o ústavní stížnosti

je patrno, že správce daně zahájil daňovou kontrolu na daň

z přidané hodnoty rozhodnutím Finančního úřadu v Hradci Králové,

čj. FÚ/IV/1229/94/GI, ze dne 15. 8. 1994, o provedení kontroly dle

§ 16 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů. Předmět daňové kontroly a kontrolované období

byly v uvedeném rozhodnutí vymezeny slovy "Daň z přidané hodnoty

leden 1993 až červen 1994". Další specifikace předmětu daňové

kontroly nebyla v uvedeném rozhodnutí uvedena. Daňová kontrola

vyústila ve vydání dodatečného platebního výměru, č. 2233/95, ze

dne 20. 7. 1995 a platebního výměru č. 4386/95, jímž bylo vyměřeno

daňové penále.

Ze spisu, sp. zn. 30 Ca 75/96, Krajského soudu v Hradci

Králové vyplynulo, že průběh daňové kontroly a závěry z ní

vyplývající (rozhodnutí Finančního ředitelství jako odvolacího

orgánu a platební výměry) byly předmětem soudního přezkumu s tím,

že soud uvedená rozhodnutí zrušil se závazným právním výkladem.

Z dalších listinný důkazů předložených v řízení o ústavní

stížnosti je patrno, že správce daně ústním jednáním dne 16. 12.

1998 zahájil u navrhovatele další daňovou kontrolu. V zápisu

o ústním jednání, přičemž tímto dnem je podle § 21 odst. 1 cit.

zákona zahájení řízení, přičemž předmět jednání byl v tomto

protokolu vymezen slovy "Zahájení kontroly daně z přidané hodnoty

za zdaňovací období leden až prosinec 1993 a leden až prosinec

1994." bez bližší specifikace. Finanční úřad sice ve svém

vyjádření uvedl, že v této daňové kontrole se hodlal zaměřit na

jiné otázky, než byly předmětem předchozí daňové kontroly, z jeho

úkonu učiněného vůči daňovému subjektu to však nevyplývá. Naopak

lze z vymezení předmětu daňové kontroly, tak jak byl tento předmět

vymezen v obou daňových kontrolách, dovodit, že druhá v pořadí

daňová kontrola se týká stejných otázek, které již předmětem

daňové kontroly byly. To samozřejmě jenom za období leden 1993 až

červen 1994, kteréžto časové období je identické s obdobím

vymezeném v daňové kontrole předchozí. V takovém případě však pro

finanční orgán platí ust. § 28 odst. 1 cit. zákona a z hlediska

běhu druhé daňové kontroly, že jde o res iudicata ve smyslu § 27

odst. 1 písm. e) cit. zákona.

Na základě posouzení všech výše uvedených skutečností dospěl

Ústavní soud k závěru, že Finanční úřad v Hradci Králové uvedeným

postupem porušil ust. čl. 2 odst. 2 Listiny, které stanoví, že

státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených

zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Postupem finančního

úřadu v rozporu s uvedenými ustanoveními pak bylo porušeno

základní právo navrhovatele a právo na spravedlivý proces ve

smyslu čl. 36 Listiny. O návrhu na předběžné opatření Ústavní soud

s ohledem na již popsaný stav a nyní přijaté rozhodnutí

(i s ohledem na časové souvislosti) nerozhodoval, když tento návrh

je v uvedených souvislostech redundantní. Vzhledem k těmto

skutečnostem proto Ústavnísoud rozhodl tak, jak je ve výroku

uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 1999

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru