Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 86/01Nález ÚS ze dne 15.11.2001Otázka rozporu mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základ... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
rozhodnutí meritorní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 173/24 SbNU 285
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.86.01
Datum podání08.02.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 250d, § 250j


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 86/01 ze dne 15. 11. 2001

N 173/24 SbNU 285

Otázka rozporu mezi výrokem rozsudku a jeho odůvodněním

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě ve věci návrhu na zahájení

řízení o ústavní stížnosti navrhovatelů J. D. a L. D. a ing. V. K.

a L. K., všichni zastoupeni Mgr. M. M., advokátkou, proti rozsudku

Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca 170/2000- 31, ze dne

30. 11. 2000 ve spojení s rozhodnutím Zeměměřičského

a katastrálního inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze

dne 25. 7. 2000, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 30 Ca

170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatelé podali dne 7. 2. 2001 návrh na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 2.

2001. Návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové, č.j. 30 Ca 170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, jímž byla

zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního

inspektorátu v Pardubicích, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25. 7.

2000, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí

Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí, č.j. OR- 12/2000, ze dne

25. 4. 2000, ve věci opravy zápisu zástavního práva na listu

vlastnictví č. 2954 pro k.ú. Vysoké Mýto a na listu vlastnictví č.

87 pro k.ú. Domoradice. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru

navrhovatelů porušeno ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl.

11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30

Ca 170/2000, vedený u Krajského soudu v Hradci Králové a spis, sp.

zn. 52/216/2000, Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu

v Pardubicích. Ze spisového materiálu a z podání navrhovatelů

Ústavní soud zjistil, že mezi navrhovateli a Komerční bankou,

a.s. byla uzavřena dne 5. 8. 1993 zástavní smlouva k nemovitostem,

Touto zástavní smlouvou byl zajištěn úvěr ve výši 1.600.000,- Kč

poskytnutý Komerční bankou, a.s., na základě #věrové smlouvy č.

A 32018 ze dne 5. 8. 1993 obchodní společnosti K. Z bodu VII.

Předmětné zástavní smlouvy vyplývá, že zástavní právo se zřizuje,

za prvé na dobu trvání závazkového vztahu vyplývajícího

z pohledávky zástavního věřitele vůči dlužníkovi, za druhé

k zajištění i všech budoucích závazků a jejich příslušenství,

které vzniknou dlužníkovi z krátkodobých úvěrů poskytnutých

věřitelem za účelem: nákupu zásob surovin a dalších materiálů pro

výrobu čaje a jeho prodej do výše 2.500.000,- Kč ode dne podpisu

této smlouvy do 31. 7. 1997. Z listiny Návrh na vklad zástavního

práva do katastru nemovitostí, podaného Komerční bankou, a.s.,

a navrhovateli vyplývá, že účastníci žádali, aby Katastrální úřad

v Ústí nad Orlicí povolil do katastru nemovitostí vklad zástavního

práva na základě předložené zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993

ohledně zastavení nemovitostí podle výše uvedené specifikace ve

vlastnictví D. J. a L., K. V. a L., k zajištění pohledávky

zástavního věřitele Kč 1.600.000,- vyplývající ze závazku

uzavřeného dne 5. 8. 1993 pod registračním číslem A 32018. Podle

doložky na uvedené listině byl vklad povolen rozhodnutím č.j. 11

V 2 2512/93, zapsán v katastru 2. 9. 1993 s právními účinky ke dni

1. 9. 1993. Ústavní soud dále zjistil z listiny Potvrzení

o splacení úvěru ze dne 2. 2. 1995, že Komerční banka, a.s.

pobočka Ústí nad Orlicí, exp. Vysoké Mýto potvrdil, že obchodní

společnost K.dnem 31. 7. 1994 zcela splatila poskytnutý úvěr

včetně příslušenství podle úvěrové smlouvy reg. č. A 32018 a že na

tomto úvěru neváznou žádné sankce a poplatky. Na základě uvedeného

potvrzení požádali navrhovatelé o výmaz vloženého zástavního práva

(ve znění uvedeném v návrhu na vklad), což Katastrální úřad v Ústí

nad Orlicí provedl.

Z podání navrhovatelů dále vyplynulo, že v mezidobí dne 26.

7. 1994 byla mezi obchodní společností K. a Komerční bankou,

a.s., uzavřena nová smlouva o kontokorentním úvěru č. A 42014,

podle níž byl poskytnut kontokorentní úvěr na nákup surovin ve

výši 2.600.000,- Kč. Podle části 5 této smlouvy byl úvěr zajištěn

zástavním právem na základě zástavní smlouvy ze dne 5. 8. 1993.

Dále Ústavní soud zjistil, že Komerční banka, a.s. požádala

dopisem, zn. K 6/95 UO č.j. 187/2000-PU-V, ze dne 9. 2. 2000,

o opravu v zápisech do katastru nemovitostí s odvoláním na

zástavní smlouvu ze dne 5. 8. 1993 část VII, bod druhý (zajištění

budoucích závazků podle výše uvedeného znění). Dále uvedla, že

sice vystavila potvrzení o zaplacení původního úvěru, avšak

v předmětném potvrzení nehovořila o zániku zástavního práva, což

znamená, že zástavní právo na těchto nemovitostech i nadále vázne.

Komerční banka, a.s., proto žádala, aby Katastrální úřad v Ústí

nad Orlicí provedl opravu zápisu a zástavní právo bylo znovu

zapsáno tak, jak bylo citovanou zástavní smlouvou zřízeno.

Na základě uvedené žádosti Katastrální úřad v Ústí nad Orlicí

oznámil dopisem, č.j. OR-12/2000, ze dne 29. 2. 2000, účastníkům

(navrhovatelům a Komerční bance, a.s.), že v operátu katastru

nemovitostí opravil chybný zápis zástavního práva podle § 8 odst.

1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon")

s poučením o opravném prostředku.

Navrhovatelé s opravou zápisu nesouhlasili, protože se podle

jejich názoru jednalo o obnovu již neexistujícího zápisu, tj. nový

vklad, což nelze řešit cestou opravy zápisu. Katastrální úřad

v Ústí nad Orlicí rozhodnutím, č.j. OR-12/2000, ze dne 25. 4.

2000, stanovil, že provede opravu chybně zrušeného zástavního

práva a po provedené opravě znovu zapsání stejného, nesprávně

omylem zrušeného zástavního práva v definovaném znění. K odvolání

navrhovatelů jednal ve věci Zeměměřičský a katastrální inspektorát

v Pardubicích, který rozhodnutím, č.j. O-52/216/2000, ze dne 25.

7. 2000, změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí

tak, že určil nové znění zápisu do LV.

Na základě žaloby navrhovatelů proti rozhodnutí Zeměměřičského

a katastrálního inspektorátu v Pardubicích rozhodoval ve věci

Krajský soud v Hradci Králové, který rozsudkem, č.j. 30 Ca

170/2000-31, ze dne 30. 11. 2000, žalobu zamítl. V odůvodnění pak

uvedl, že Katastrální úřad v původním provedeném vkladu zástavního

práva evidenčně nevyjádřil tento vklad v plném rozsahu zástavního

práva tak, jak bylo sjednáno zástavní smlouvou, ale uvedl je

neúplně jen v rozsahu úvěru v částce 1.600.000,- Kč. Další

pochybení Katastrálního úřadu bylo v tom, že na základě potvrzení

Komerční banky, a.s. o zaplacení úvěru vypustil evidenční zápis

ohledně zástavního práva. Tím došlo k další chybě v údajích

katastru, které tak byly v rozporu s předloženou zástavní

smlouvou. Dále konstatoval, že rozhodnutí vydaná podle § 8

katastrálního zákona jsou rozhodnutími, která nezasahují do sféry

hmotněprávních oprávnění a povinností účastníků řízení. Vydáním

rozhodnutí podle § 8 citovaného zákona nemůže správní orgán

způsobit vznik, změnu nebo zánik vlastnického nebo jiného práva

k nemovitostem. Toto rozhodnutí samo o sobě neřeší konečným

způsobem otázku, kdo je vlastníkem nemovitostí, resp. kdo má věcné

právo k nemovitosti, ale pouze otázku, kdo bude takto v katastru

nemovitostí zaevidován, v jaké podobě budou určité nemovitosti

evidovány a jak budou evidována ta či ona věcná práva. Do závazků

vzniklých na základě sjednané zástavní smlouvy katastrální úřad

nezasáhl, na jejím podkladě učinil neúplný evidenční zápis, ten

chybně vypustil, v řízení podle § 8 pak byla provedena oprava.

Hmotně právní účinky zástavní smlouvy nebyly žádným způsobem

dotčeny. Z uvedeného dovodil Krajský soud, že napadené rozhodnutí

není rozhodnutím hmotně právní povahy, protože nezasáhlo konečným

způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je

rozhodnutím procesní povahy. Žalobou napadené rozhodnutí má svůj

základ výlučně jen v právu procesním, jeho vydáním nedochází

k žádným změnám v postavení navrhovatelů z hlediska práva

hmotného. Taková rozhodnutí jsou vyloučena z přezkumné činnosti

soudu.

Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové podali

navrhovatelé návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože

podle jejich názoru jak rozhodnutím soudu, tak i rozhodnutím

Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu došlo k porušení

základních práv a svobod zakotvených v Listině. Konkrétní porušení

pak spatřovali v tom, že postup správních orgánů i soudu nemá

oporu v zákona a jde nad rámec právní úpravy, čímž došlo

k porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny. Podle jejich

názoru orgány veřejné moci překročily rozsah svých pravomocí,

jestliže "nově" zapsaly zástavní právo nad rámec návrh na

provedení vkladu a nad rámec rozhodnutí o povolení vkladu

zástavního práva. Uvedené jednání je zásahem orgánů veřejné moci

do majetkové sféry fyzických osob a navrhovatelé se domnívají, že

by mohli být napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci zbaveni

majetku v rozporu s veřejným zájmem a v rozporu s podmínkami,

které stanoví zákon, čímž je porušeno jejich základní právo podle

čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Dále navrhovatelé uvedli, že

nevyplývají-li z textu veřejnoprávního předpisu a jeho

jednotlivých ustanovení jednoznačné možnosti rozhodování orgánu

státní moci vůči účastníkům řízení, nelze taková ustanovení

účelově vykládat v neprospěch účastníka za použití tak

nepřiměřeného, extenzivního a účelového výkladu, který zasahuje do

některého ústavně garantovaného základního práva. V předmětné věci

k takovému postupu došlo, čímž byl porušen i čl. 4 odst. 4

Listiny. Navrhovatelé proto žádali. Aby Ústavní soud svým nálezem

zrušil jak napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové,

tak i předcházející rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního

inspektorátu v Pardubicích a rozhodnutí Katastrálního úřadu v Ústí

nad Orlicí.

K výzvě Ústavního soudu se Krajský soud v Hradci Králové jako

účastník řízení plně odvolal na odůvodnění napadeného rozhodnutí

a konstatoval, že podle jeho názoru nedošlo k porušení ústavního

pořádku ČR.

K výzvě Ústavního soudu předložil vyjádření i Zeměměřičský

a katastrální inspektorát v Pardubicích. Ve vyjádření uvedl, že

listinou, podle které byl proveden zápis do katastru po povolení

vkladu byla zástavní smlouva ze dne 5. 8. 1993. Pokud podle této

smlouvy byl povolen vklad (a to v celém rozsahu smlouvy - jinak by

šlo o částečný vklad, který by musel být povolen se souhlasem

účastníků, a to písemným rozhodnutím), odpovídající zápis

v katastru musí být proveden v souladu s touto listinou. V době,

kdy byl návrh na vklad podán a bylo rozhodováno o jeho povolení,

platila právní úprava katastrálního zákona v původním znění, kdy

bylo rozhodováno podle listiny a podle § 5 odst. 1 citovaného

zákona byla přezkoumávána listina. Až po novele katastrálního

zákona zákonem č. 90/1996 Sb. od 1. 7. 1996 se řízení o povolení

vkladu řídilo návrhem na vklad. Výmaz zástavního práva podle

názoru uvedeného orgánu byl proveden podle listiny k provedení

tohoto záznamu nezpůsobilé. Předložené potvrzení neosvědčovalo

zánik zapsaného zástavního práva, potvrzovalo pouze zaplacení

jedné z pohledávek zajištěných předmětnou zástavní smlouvou. Výmaz

podle tohoto potvrzení byl tedy záznamem provedeným zřejmým omylem

při vedení katastru a oprava takového zápisu má oporu v ustanovení

§ 8 katastrálního zákona. Předmětem zápisu záznamem ani jejich

opravy není posuzováním existence či rozsahu věcných práv

k nemovitostem. V doplnění svého vyjádření pak Zeměměřičský

a katastrální inspektorát uvedl, že u zápisů věcných práv do

katastru nemovitostí je nutno rozlišovat, jaké právní účinky tyto

zápisy mají. Toto rozlišení je důležité pro posouzení, zda se

zápis dotkne práv osob či nikoliv a zda v případě chybného zápisu

lze provést opravu chyby podle § 8 katastrálního zákona či

nikoliv. V podrobném právním rozboru potom vymezuje rozdíly mezi

vkladem a záznamem a následnou možností opravy záznamu.

Ústavní soud již mnohokrát konstatoval ve svých rozhodnutích,

že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto

právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn

zasáhnout pouze tehdy, jestliže jejich pravomocným rozhodnutím

v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení jeho

základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem či

mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že

navrhovatelé se dovolávali ochrany svých základních práv

zakotvených Listinou, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí

i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je

bfopodstatněný.

Ústavní soud věnoval pozornost především rozhodnutí Krajského

soudu v Hradci Králové. Z obsáhlého odůvodnění napadeného

rozhodnutí lze vyvodit, že soud dospěl k závěru, že napadené

rozhodnutí nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, i když

z formulace na str. 7 odst. 3 poslední dvě věty by se dalo dovodit

i to, že soud se ztotožnil s tím, že bylo možno provést opravu

záznamu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí si vnitřně protiřečí,

neboť se zabývá věcným rozborem sporných otázek a zkoumá, kdy lze

aplikovat postup podle § 8 katastrálního zákona, na druhé straně

však posuzuje charakter napadeného rozhodnutí a dospívá k závěru,

že napadené rozhodnutí podle § 8 citovaného zákona není

rozhodnutím hmotněprávní povahy, protože nezasáhlo konečným

způsobem do hmotněprávního postavení účastníků řízení, ale je

rozhodnutím procesní povahy. Na základě uvedeného pak soud

dovodil, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být

předmětem přezkoumání soudem a žalobu zamítl podle § 250j odst.

1 občanského soudního řádu, ve znění platném před 1. 1. 2001 (dále

jen "o.s.ř."). Vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí se pak

projevila právě v nesouladu výroku s právním závěrem soudu. Pokud

soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemůže být předmětem

přezkoumání soudem, pak měl usnesením podle § 250d odst. 3 o.s.ř.

řízení zastavit. Zamítnutí žaloby podle § 250j odst. 1 o.s.ř.

svědčí právnímu závěru soudu, že napadené rozhodnutí je v souladu

se zákonem. Uvedený postup soudu, zejména pak vnitřní

nekonzistentnost výroku rozhodnutí a odůvodnění tohoto rozhodnutí

je v rozporu s v rozporu s čl. 90 Ústavy ČR, který ukládá soudu,

aby zákonem stanoveným způsobem poskytoval ochranu právům, a tím

představuje i porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.

Podle názoru Ústavního soudu však i závěr obecného soudu

o tom, že napadené rozhodnutí správního orgánu má procesní povahu

a nemůže být způsobilé zasáhnout do hmotněprávního postavení

účastníků není přesvědčivý. S námitkami účastníků v tomto směru

však soud má možnost se vypořádat v rámci nového rozhodnutí.

S ohledem na tyto závěry pak Ústavnísoud rozhodl tak, jak je

ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 15. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru