Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 859/10 #1Usnesení ÚS ze dne 04.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Jablonec nad Nisou
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Odvolání
opravný prostředek - řádný
žaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.859.10.1
Datum podání24.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 201, § 229 odst.1 písm.f


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 859/10 ze dne 4. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 4. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) M. V. a B) N. V., obou právně zastoupených JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem tř. Václava Klementa 203, 293 01 Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. listopadu 2009 č. j. 35 Co 672/2008-228 a proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. května 2008 č. j. 12 C 45/2005-78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. března 2010, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. listopadu 2009 č. j. 35 Co 672/2008-228, jakož i rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. května 2008 č. j. 12 C 45/2005-78, a to pro porušení článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 45/2005.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. května 2008 č. j. 12 C 45/2005-78 byla žalovanému F. B. uložena povinnost zaplatit žalobcům (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelé") částku 6.850,- Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 26. února 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II okresní soud rozhodl, že žaloba co do částky 43.150,- Kč se zamítá. Výrokem pod bodem III. soud uložil žalobcům povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 10. 995,60 Kč.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci i žalovaný odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. listopadu 2009 č. j. 35 Co 672/2008-228 rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem I v části žalobě vyhovující o 6.480,- Kč a ve výroku pod bodem II žalobu zamítajícím o 43.150,- Kč potvrdil (výrok pod bodem I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku pod bodem I změnil potud, že žalobu o zaplacení dalších 370, - Kč zamítl (výrok pod bodem II rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku o úroku z prodlení a o nákladech řízení odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok pod bodem III rozsudku odvolacího soudu).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že v rámci odvolacího řízení je předseda senátu v rozporu s poučením obsaženým v písemném vyhotovení rozsudku poučil, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné dovolání. Dále stěžovatelé namítají, že protokol o jednání před odvolacím soudem neobsahuje jména předsedy senátu a přísedících. Na tomto protokolu není ani uvedeno, proč byla soudkyně JUDr. Andrea Milichovská nahrazena v rámci senátu soudcem JUDr. Lubomírem Ptáčkem, Ph.D. Z nesrovnalostí v obsazení senátu odvolacího soudu stěžovatelé dovozují porušení svého práva na zákonného soudce ve smyslu ust. § 38 odst. 1 Listiny.

Dále stěžovatelé namítají, že v řízení před odvolacím soudem navrhli výslech znalce Ing. S. a dále navrhli provést důkaz revizním znaleckým posudkem z oboru ekonomika, ceny odhady pozemků a trvalých porostů. Odvolací soud nejen že důkaz neprovedl, ale ani neodůvodnil, proč odmítl stěžovateli navržené přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem či vědeckým ústavem. Porušení svého práva na spravedlivý proces dovozují stěžovatelé rovněž z toho, že v rámci odvolacího řízení byl ustanoven znalec s "nikoliv nejpřípadnější specializací" a soud nenařídil výslech znalce, čímž bylo stěžovatelům upřeno jejich právo pokládat znalci otázky v rámci výslechu znalce.

III.

Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k projednávané věci. Zaslané vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci neobsahovalo žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti. Proto Ústavní soud k tomuto vyjádření při posuzování předmětné ústavní stížnosti nepřihlédl a nezasílal je ostatním účastníkům řízení k replice.

IV.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro podání ústavní stížnosti zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu).

Ústavní soud se nejprve zaměřil na posouzení ústavní stížnosti v části, ve které stěžovatelé napadali rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 10. listopadu 2009 č. j. 35 Co 672/2008-228 ve výroku pod bodem III a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 28. května 2008 č. j. 12 C 45/2005-78 ve výroku o úroku z prodlení a o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části nepřípustná. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci výrokem pod bodem III zrušil výrok o úroku z prodlení a o nákladech řízení rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Okresní soud v Jablonci nad Nisou pak vydal dne 6. dubna 2010 rozsudek č. j. 12 C 45/2005-254, který napadli stěžovatelé odvoláním, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci dosud nerozhodl, neboť odvolací soud podle ust. § 222 odst. 2 o. s. ř. nařídil Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, aby svůj rozsudek ze dne 6. dubna 2010 č. j. 12 C 45/2005-254 podle jeho instrukcí doplnil. Z uvedeného vyplývá, že před obecnými soudy probíhá další řízení, ve kterém stěžovatelé mají možnost se domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv.

Ústavní soud se dále zaměřil na posouzení zbývající části ústavní stížnosti.

Podle ust. § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. může účastník řízení napadnout žalobou pro zmatečnost mimo jiné pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže byl soud nesprávně obsazen.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Právě takové (právní) námitky uplatnili stěžovatelé v ústavní stížnosti, aniž by však předtím využili žalobu pro zmatečnost ve smyslu ust. § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Právě tento (mimořádný) opravný prostředek, slouží k odstranění namítaných vad (nesprávností) napadeného rozhodnutí.

Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného vadného postupu odvolacího soudu kterou stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle ust. § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. proti rozsudku odvolacího soudu, napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. S ohledem na výše uvedený závěr o nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva se Ústavní soud nemohl zabývat ostatními námitkami stěžovatelů obsaženými v ústavní stížnosti.

Z uvedených důvodů (shodně se závěry vyjádřenými v dřívějších usneseních Ústavního soudu v obdobných věcech např. sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05, sp. zn. III.ÚS 141/06 nebo sp. zn. III. ÚS 1086/07, dostupných na http://nalus.usoud.cz) dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, přičemž neshledal důvod k postupu podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru