Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 854/06Usnesení ÚS ze dne 07.12.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.854.06
Datum podání20.11.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 854/06 ze dne 7. 12. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. V. V., zastoupeného JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem 682 01 Vyškov, Palánek 1a, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. srpna 2006 sp. zn. 15 Co 160/2005, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Brně s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V naraci svého návrhu stěžovatel zrekapituloval průběh dosavadního řízení před obecnými soudy, přičemž předestřel vlastní náhled na právní posouzení jeho pracovněprávní věci o určení neplatnost výpovědi a náhradu mzdy. Poukázal na to, že v intencích § 46 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (ve znění pro posouzení věci rozhodném), nedošlo k řádnému splnění nabídkové povinnosti "vhodné práce" v souvislosti s jeho odvoláním z funkce. V rámci tohoto tvrzení obecným soudům vytkl, že vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když některé důkazní prostředky, dle jeho názoru, nesprávně hodnotily a u jiných zdůraznily zejména váhu těch, které svědčily jim zjištěné skutkové verzi, když opačné vývody podporující jeho tvrzení adekvátně nezohlednily. Stěžovatel rovněž současně namítl, že se nevyjádřily k hodnocení všech dílčích aspektů jednotlivých provedených důkazních prostředků. Dále zdůraznil, že napadené rozhodnutí nutno považovat za překvapivé ve smyslu judikatury Ústavního soudu. To z důvodu, že v původním (zrušujícím) rozhodnutí Krajský soud v Brně, při současném vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání

III. ÚS 854/06 a rozhodnutí, mimo jiné vyslovil právní názor, dle něhož splněním nabídkové povinnosti není nabídka jakéhokoliv volného pracovního místa, byť by odpovídalo kvalifikaci a vzdělání stěžovatele, avšak bylo omezeno pouze na určitou dobu. Přitom, jak stěžovatel uvádí, "v napadeném rozsudku však krajský soud zaujal opačný právní názor, aniž by vysvětlil co ke změně právního názoru vedlo." Proto se domáhal, aby Ústavní soud označené rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Toto vykročení, resp. porušení práv v rovině práva jednoduchého, nalézající odraz v relevantním zásahu do ústavních práv stěžovatele, Ústavní soud neshledal. Napadený rozsudek je v nezbytně dostatečném rozsahu, logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodněn a přiměřeně reaguje na námitky stěžovatele opětovně předkládané v ústavní stížnosti. Hodnocení důkazů není dle přesvědčení Ústavního soudu, který není další skutkovou instancí oprávněnou toto hodnocení přehodnocovat, poznamenáno prvkem libovůle v důsledku absence akceptovatelného racionálního základu (nálezy sp. zn. III. ÚS 501/04, I. ÚS 481/04, III. ÚS 499/04, I. ÚS 191/05). Rovněž námitce překvapivosti není možno z pohledu kontextuálního přisvědčit, když odvolací soud v napadeném rozsudku vyšel z jiné, tj. odlišné (procesně zjištěné) skutkové situace, která při jeho předchozím rozhodování (usnesením ze dne 12. září 2003 sp. zn. 15 Co 243/2001) nebyla dána a jíž třeba naznačený závěr adekvátně přiměřit; totiž z toho, že dvě volná pracovní místa vyhovující požadavkům zákona nabídnuta byla a posléze na základě jednání se stěžovatelem nabídnuto místo na referátu vnitřních věcí, které bylo v daném případě již z jeho povahy spjato s omezením doby jeho trvání na dobu určitou (v souvislosti s volbami). Závěrečný úsudek soudu tedy spočívá posléze na tom, že bylo prokázáno řádné splnění nabídkové povinnosti ve vztahu k oněm dvěma volným místům a teprve následně bylo nadto nabídnuto toto zmíněné.

Z uvedeného podává se z pohledu ústavních kautel zjevná neopodstatněnost návrhu stěžovatele; proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2006

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru