Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 84/97Nález ÚS ze dne 19.02.1998K právu na spravedlivý proces v případě vyhoštění obviněného před skončením trestního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda pohybu a pobytu /vyhoštění cizince
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVyhoštění
trestní stíhání/zastavení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 25/10 SbNU 163
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.84.97
Datum podání10.03.1997
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 36 odst.1, čl. 14 odst.5

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1, čl. 6 odst.3 písm.c, čl. 6 odst.3 písm.d

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 57

141/1961 Sb., § 173 odst.2, § 172 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 84/97 ze dne 19. 2. 1998

N 25/10 SbNU 163

K právu na spravedlivý proces v případě vyhoštění obviněného před skončením trestního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

navrhovatele D. N. T. proti usnesení Okresního státního zástupce

v Českých Budějovicích, sp. zn. Zt 2644/96, ze dne 9. 1. 1997,

a proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu

vyšetřování v Českých Budějovicích, sp. zn. OVV-760/96, ze dne

23. 12. 1996, o přerušení trestního řízení,

takto:

Usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu

vyšetřování v Českých Budějovicích, sp. zn. OVV-760/96, ze dne

23. 12. 1996 a usnesení Okresního státního zástupce v Českých

Budějovicích, sp. zn. Zt 2644/96, ze dne 9. 1. 1997, se

zrušují.

Odůvodnění:

Návrhem podaným Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v § 72

odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. se stěžovatel domáhá zrušení usnesení

vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Českých

Budějovicích, sp. zn. OVV-760/96, ze dne 23. 12. 1996 a usnesení

Okresního státního zástupce v Českých Budějovicích, sp. zn. Zt

2644/96, ze dne 9. 1. 1997. Napadenými rozhodnutími se cítí být

dotčen na svých základních právech a svobodách plynoucích z čl.

8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina")

a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod.

Ze shora označených spisů Okresního úřadu vyšetřování

v Českých Budějovicích i Okresního státního zastupitelství tamtéž

zjistil Ústavní soud, že stěžovatel je trestně stíhán Policií ČR,

a to vyšetřovatelem Okresního úřadu vyšetřování v Českých

Budějovicích, který dne 12. 6. 1996 sdělil stěžovateli podle ust.

§ 160 odst. 1, 5 tr. řádu, že jej stíhá jako obviněného

z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst.

1 písm. b) tr. zák. To proto, že obviněný (stěžovatel) převzal dne

1. 4. 1996 rozhodnutí, sp. zn. PCJ 369/CPP-3-96, o zákazu pobytu

na území republiky, které vydala Služba cizinecké a pohraniční

policie ČR. Zákaz pobytu mu byl uložen do 31. 3. 1997 s povinností

do 15. 4. 1996 opustit republiku. Protože toto rozhodnutí

nerespektoval a nadále se na území ČR neoprávněně zdržoval, byl

v této skutečnosti spatřován shora uvedený trestný čin. Pro tento

trestný čin byl obviněný nadále (i vazebně) trestně stíhán. Dne

12. 6. 1996 bylo Policií ČR, správou Jihočeského kraje, Službou

cizinecké a pohraniční policie České Budějovice, pod č.j. PJC

369/CPP-3-96, vydáno další rozhodnutí, jímž podle ust. § 14 odst.

1 písm. f) zák. č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR,

mu byl zakázán pobyt na území ČR na 10 roků, tedy do 11. 6. 2006,

s tím, že je povinen opustit území ČR neprodleně, s poučením, že

při neuposlechnutí může být vyhoštěn. Ze spisu Okresního úřadu

vyšetřování České Budějovice plyne, že obviněný za přítomnosti

svého obhájce na policii prostudoval trestní spis a jeho obhájce

navrhl doplnění dokazování v rozsahu, který je zachycen v záznamu

o prostudování spisu dne 26. 7. 1996. Dne 6. 8. 1996 byl obviněný

z území ČR vyhoštěn přes hraniční přechod P. R., jak také plyne

z protokolu o vyhoštění cizince z území ČR, č.j. PPR

3332/RCP-C/228-95. Za této situace vyšetřovatel OÚV České

Budějovice usnesením, sp. zn. OVV 760/96, ze dne 23. 12. 1996

podle § 173 odst. 1 písm. d) tr. řádu trestní stíhání proti

obviněnému přerušil. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný

byl na základě rozhodnutí Policie ČR, Služby cizinecké

a pohraniční policie vyhoštěn dne 6. 8. 1996, tedy je trvale

nepřítomen, ačkoliv jeho přítomnost je nutná k dalšímu trestnímu

řízení a objasnění věci. Uvedl, že rozhodnutí o přerušení tr.

stíhání je plně odůvodněno do doby než pominou důvody k přerušení

tr. stíhání. Proti tomuto usnesení podal obhájce obviněného

stížnost s odůvodněním, že nebylo dle jeho názoru prokázáno, že se

obviněný uvedeného trestného činu dopustil a navrhl, aby trestní

stíhání obviněného bylo podle § 172 odst. 1 písm. a) nebo b) tr.

řádu zastaveno. O této stížnosti potom rozhodoval státní zástupce

okresního státního zastupitelství, který usnesením ze dne 9. 1.

1997, sp. zn. Zt 2644/96 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu

stížnost jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se

praví, že vyšetřovatel postupoval správně, neboť bez přítomnosti

obviněného nelze tuto trestní věc uzavřít kvůli vyhoštění

obviněného, které bylo provedeno na základě správního rozhodnutí.

Proti shora uvedeným rozhodnutím (vyšetřovatele a státního

zástupce) stran přerušení trestního stíhání obviněného podal

navrhovatel ústavní stížnost. Ve vztahu k uvedeným rozhodnutím

především uvádí, že se necítí být vinen spácháním trestného činu

maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr.

zák., když svým jednáním nenaplnil ani objektivní ani subjektivní

stránku zmíněného trestného činu, pro který je trestně stíhán.

Proto se také domáhal zastavení trestního stíhání. Poukazuje na

to, že ve chvíli, kdy začal uplatňovat svou obhajobu, vyšetřovatel

ani státní zástupce se s ní nijak nevypořádali a stěžovatele, ač

proti němu probíhalo trestní stíhání, administrativní cestou

vyhostili. Následně potom byla vydána již shora uvedená

rozhodnutí, tedy shora uvedeným usnesením vyšetřovatele police

bylo trestní stíhání stěžovatele přerušeno (s odůvodněním, že byl

vyhoštěn) a následná stížnost obviněného byla usnesením Okresního

státního zástupce v Českých Budějovicích zamítnuta s odůvodněním,

že bez přítomnosti obviněného nelze věc uzavřít kvůli vyhoštění

obviněného. V uvedeném postupu spatřuje stěžovatel porušení čl.

8 odst. 2 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být stíhán jinak

nežli z důvodů a způsobem, který stanoví zákon a porušení čl. 6

odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále

"Úmluva"), podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost

byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána

nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne

o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu.

Stěžovatel potom uzavírá, že stále tvrdí, že byl bezdůvodně

a nezákonně obviněn a má proto právo, aby o jeho vině nebo nevině

rozhodl soud. Postupem uvedených orgánů činných v trestním řízení

byl však tohoto práva zbaven. Proto žádá, aby usnesení

vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování v Českých

Budějovicích, ČVS OVV 760/96, ze dne 23. 12. 1996 a usnesení

Okresního státního zástupce v Českých Budějovicích, sp. zn. Zt

2644/96, ze dne 9. 1. 1997, byla zrušena. K věci se na výzvu

Ústavního soudu vyjádřilo i Okresní státní zastupitelství

v Českých Budějovicích přípisem, který podepsal okresní státní

zástupce. Z jeho vyjádření potom plyne, že dle jeho názoru nedošlo

ze strany státního zástupce k pochybení s tím, že se jednalo

především o správní řízení, do kterého státní zástupce není

oprávněn vstupovat a také vycházel ze skutečnosti, že policie

postupovala v souladu se zák. č. 123/1992 Sb. K usnesení

o přerušení trestního stíhání stěžovatele se potom blíže

nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno připomenout ustanovení § 173 tr.

řádu, které hovoří o přerušení trestního stíhání vyšetřovatelem.

To ve svém odstavci prvním pod písmenem d) stanoví, že

vyšetřovatel přeruší trestní stíhání tehdy, je-li obviněný vydán

do ciziny nebo vyhoštěn. V souvislosti s trestem vyhoštění podle

trestního zákona (§ 57) nutno uvést, že takový trest výrazně

zasahuje do svobody pohybu a pobytu, která je chráněna čl. 14

Listiny, jehož odst. 5 stanoví, že cizinec může být vyhoštěn jen

v případech stanovených zákonem. Vyhoštění lze realizovat také

administrativním opatřením, samozřejmě také na základě zákona.

V tomto případě jde o zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na

území ČSFR, (s přihlédnutím k úst. zákonu č. 4/1993 Sb.), jehož

lze použít vůči cizinci, který neoprávněně vstoupí nebo

neoprávněně pobývá na území ČR. Tak se také stalo a navrhovatel

(poté co mu byl - jak uvedeno - dvěma rozhodnutími zakázán pobyt)

byl nakonec z České republiky administrativně (rozhodnutím orgánů

cizinecké police) vyhoštěn. To ovšem již v době, kdy proti němu

bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin maření výkonu úředního

rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za této situace

(tedy v době, kdy byl vyhoštěn a opustil území republiky) bylo

trestní stíhání vůči němu (jak již uvedeno), podle § 173 odst.

l písm. d) tr. řádu přerušeno.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti

obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a již proto

nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich

činností. To ovšem pouze potud, pokud tyto soudy postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z takového pohledu ovšem

podaná ústavní stížnost jeví se důvodnou. Skutečností totiž

zůstává, že navrhovatel (obviněný) se v rámci vedeného trestního

řízení necítí být vinen trestným činem, pro který je stíhán,

a snaží se osobně se obhájit, ať už v rámci přípravného řízení

(které bylo přerušeno) či v případném řízení před soudem (za

předpokladu, že státní žalobce podá k soudu obžalobu). Tento jeho

postoj byl zjevný již v přípravném řízení, přesto však toto

přípravné řízení nebylo skončeno, ačkoliv tomu zásadně (včetně

postoje obviněného) nic nebránilo. Nutno v této chvíli zdůraznit

i ustanovení § 173 odst. 2 tr. řádu, které stanoví, že "před

přerušením trestního stíhání je nutno učinit vše, čeho je třeba

k zabezpečení úspěšného provedení trestního stíhání." Jinými

slovy, před přerušením trestního stíhání je třeba, aby byly

provedeny všechny dostupné a potřebné vyšetřovací úkony, které

zabezpečují úspěšné provedení trestního stíhání. Podle přesvědčení

Ústavního soudu tomu tak v daném případě nebylo, a to zejména

stran osoby obviněného, který byl k dispozici a sám se domáhal

příslušného rozhodnutí ve věci samé. Naopak místo uzavření celého

případu (ať již obviněným navrhovaného postupu podle § 172 tr.

řádu) nebo podáním obžaloby, byl obviněný, jak zmíněno,

administrativní cestou vyhoštěn a v daných souvislostech tak

zbaven práva na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně

a v přiměřené lhůtě projednána, a to v konečném důsledku

i nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne

o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu (čl. 6

odst. 1 Úmluvy). Stejně tak má ovšem (jako obviněný z trestného

činu) ve smyslu čl. 6 odst. 3 Úmluvy minimálně právo obhajovat se

osobně. Za daných okolností lze uzavřít, že stěžovatel byl

necitlivým a ryze formálním postupem zbaven práva na to, aby

v konečném důsledku (pokud nebude zvolen jiný postup uzavírající

jeho trestní stíhání) rozhodl o jeho vině či nevině soud. Ze

skutkových zjištění potom nijakým způsobem nelze dovodit, že by se

navrhovatel trestnímu řízení vyhýbal, ale naopak lze mít za to, že

příslušného (a tedy konečného) rozhodnutí o své vině či nevině se

domáhá. S ohledem na uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že

zejména usnesením Okresního státního zastupitelství v Českých

Budějovicích, sp. zn. Zt 2644/96, ze dne 9. 1. 1997, byl porušen

čl. 6 odst. 1 Úmluvy a v konečném důsledku i čl. 6 odst. 3 písm.

b) až d) Úmluvy a čl. 36 odst. 1 Listiny, souhrnně řečeno právo na

spravedlivý proces. Nezbylo proto než uvedené usnesení zrušit, jak

se podává ve výroku tohoto nálezu.

Zbývá již jen dodat, že v souladu s judikaturou Evropského

soudu pro lidská práva (např. rozsudek ve věci Airey z roku 1979,

A-32) je na místě postup, který znamená, že splnění závazku

vyplývajícího z Úmluvy si někdy může vyžadovat provedení

pozitivních opatření ze strany státu. Povinnost zajistit efektivní

právo na přístup ksoudu patří do této kategorie.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 19. února 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru