Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 794/07 #1Usnesení ÚS ze dne 27.06.2007

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
EcliECLI:CZ:US:2007:3.US.794.07.1
Datum podání27.03.2007
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 794/07 ze dne 27. 6. 2007

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 27. června 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) Ing. V. H.,právně zastoupeného Mgr. Petrem Miketou, advokátem AK se sídlem Jaklovecká 18, 710 00 Ostrava, B) RNDr. M. B., C) Ing. A. I., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10 Co 884/2006-79, proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 8. 2006 č. j. 7 C 303/2005-62, jakož i proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Litoměřicích ze dne 23. 8. 2005 č. j. 3428/05-9601, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. 3. 2007, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10 Co 884/2006-79, rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 8. 2006 č. j. 7 C 303/2005-62, jakož i rozhodnutí Pozemkového úřadu v Litoměřicích ze dne 23. 8. 2005 č. j. 3428/05-9601, a to pro porušení článku 90 Ústavy ČR, článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10 Co 884/2006-79 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 8. 2006 č. j. 7 C 303/2005-62, kterým okresní soud zastavil řízení ve vztahu k prvnímu žalovanému Statku Chlumec, státní podnik, se sídlem v Ústí nad Labem, a dále zamítl žalobu, kterou se žalobci A) Ing. V. H., B) RNDr. M. B., a C) Ing. A. I. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelé") domáhali uložení povinnosti druhému žalovanému Státnímu statku Jeneč, státní podnik, se sídlem Jeneč, vydat žalobcům nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrální pracoviště Litoměřice, pro obec a katastrální území Vchynice, a to parcely č. 808/6, 808/7, 808/9, 808/10, 808/11, 808/12, 808/13, 808/14, 25/14, část parcely č. 25/8 označené jako díl e v Geometrickém plánku č. 140-286/95 z 29. 4. 1996 s odůvodněním, že žalobci podali žalobu podle části páté občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), kterou se domáhali změny rozhodnutí Pozemkového úřadu v Litoměřicích ze dne 23. 8. 2005 č. j. 3428/05-9601, kterým bylo určeno, že žalobci nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území Vchynice shora uvedených.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2006 č. j. 10 Co 884/2006-79 podali souběžně s ústavní stížností dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, neboť mají za to, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Uvedenou skutečnost Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Litoměřicích.

V předmětné věci přípustnost stěžovateli podaného dovolání závisí na tom, zda dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.].

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V souladu s ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

U mimořádného opravného prostředku, který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, není v době jeho podání zřejmé, zda je či není přípustný, a tedy zda se skutečně jedná o procesní prostředek ochrany práv stěžovatele. Vzhledem k této okolnosti zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti uplatnil.

Na straně druhé lze takový mimořádný prostředek uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán, jenž o něm rozhoduje, jej odmítne z důvodů závisejících na jeho uvážení, má stěžovatel otevřenu lhůtu pro podání ústavní stížnosti (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby jej příslušný subjekt uplatnil řádně.

Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelé podali dovolání, jehož přípustnost závisí na tom, zda dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, což představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak stěžovatelé podali ústavní stížnost souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem, a před obecnými soudy tedy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se mohou domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod, není důvodu pro to, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (zde obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť stěžovatelé nebyli nuceni podávat ústavní stížnost, když tak mohou učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku (ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Protože podaný návrh byl posouzen jako nepřípustný, považoval Ústavní soud za nadbytečné, vyzývat stěžovatele ad B) a ad C) k odstranění vad podání, spočívajících v absenci plné moci, kterou by tito stěžovatelé udělili zvolenému právnímu zástupci k zastupování v řízení před Ústavním soudem ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. června 2007

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru