Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 773/06Usnesení ÚS ze dne 30.11.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
základní práva a svobody/rovnost v právech a důs... více
Věcný rejstříkprocesní postup
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.773.06
Datum podání13.10.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 9

99/1963 Sb., § 112 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 773/06 ze dne 30. 11. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. 32 C 96/2005-47, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. 1 Co 122/2006-54, jež byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 773/06, jakož i ústavní stížnosti stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. 37 C 97/2005-58, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. 1 Co 127/2006-66, jež byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 779/06, takto:

I. Ústavní stížnosti, vedené pod spisovými značkami III. ÚS 773/06 a III. ÚS 779/06, se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 773/06.

II. Ústavní stížnosti se odmítají

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 9. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2006, čj. 32 C 96/2005-47, kterým bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. A. F., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2006, čj. 1 Co 122/2006-54, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 773/06.

Ústavní stížností ze dne 13. 10. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2006, čj. 37 C 97/2005-58, kterým bylo podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno řízení o ochranu osobnosti, vedené stěžovatelkou proti MUDr. P. P., jakož i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2006, čj. 1 Co 127/2006-66, kterým bylo k odvolání stěžovatelky uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 779/06.

Podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu může v zájmu hospodárnosti řízení soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

Obě zmíněné ústavní stížnosti se týkají týchž účastníků (Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze) a skutkově spolu souvisí, neboť směřují proti rozhodnutím o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (osvobození od těchto poplatků nebylo stěžovatelce předtím přiznáno), vydaným v řízeních na ochranu osobnosti, kteréžto spolu rovněž souvisí (vedlejší účastníci MUDr. A. F. a MUDr. P. P. měli neoprávněně zasáhnout do jejích osobnostních práv, když jako svědci o ní údajně uvedli nepravdivé informace s cílem ji poškodit); ostatně i důvody, o něž se ústavní stížnosti opírají, jsou shodné. Proto je Ústavní soud podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojil ke společnému řízení.

V ústavních stížnostech stěžovatelka - kromě toho, že obšírně líčí důvody, které ji vedly k podání žaloby - v podstatě vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dále pak tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na nestranný a spravedlivý proces, obecné soudy ji měly bezdůvodně znevýhodnit, zastavením řízení došlo k odepření práva na soudní ochranu apod. V souvislosti s tím stěžovatelka poukazuje na řadu ustanovení, mimo jiné Listiny základních práv a svobod, Ústavy České republiky a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jež měla být napadenými rozhodnutími porušena.

Ústavnísoud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavních stížností (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť tyto jsou zjevně neopodstatněné. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovatelka se "stanoveným postupem" svého práva nedomáhala, neboť nesplnila přes výzvu soudu svou povinnost uhradit soudní poplatek. Vzhledem k této skutečnosti nezbylo obecným soudům, než v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona o soudních poplatcích řízení zastavit. Jde-li o skutečnost, že stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku, Ústavní soud se jí nezabýval již jen z toho důvodu, že příslušná rozhodnutí obecných soudů (tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 32 C 96/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 397/2005, resp. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 37 C 97/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 407/2005), na základě ústavních stížností stěžovatelky, evidovaných pod sp. zn. IV. ÚS 267/06 a IV. ÚS 269/06, již ústavněprávnímu přezkumu byla podrobena, přičemž žádné pochybení zjištěno nebylo.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům byl Ústavnísoud nucen ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítnout. Zbývá dodat, že totožnou problematikou se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 774/06, přičemž lze rovněž odkázat na odůvodnění rozhodnutí, jež bylo v dané věci vydáno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2006

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru