Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 766/2000Nález ÚS ze dne 21.06.2001Nezbytnost souladu právních závěrů se skutkovým zjištěním v trestním řízení.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě záko... více
Věcný rejstříkpokuta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 94/22 SbNU 311
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.766.2000
Datum vyhlášení21.06.2001
Datum podání28.12.2000
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36, čl. 2 odst.2, čl. 37 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 66 odst.1, § 33 odst.1, § 78


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 766/2000 ze dne 21. 6. 2001

N 94/22 SbNU 311

Nezbytnost souladu právních závěrů se skutkovým zjištěním v trestním řízení.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dne 21. 6. 2001 v senátě o ústavní

stížnosti JUDr. M. V. proti usnesení Krajského státního

zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 Kzv 32/2000, ze dne 9. 11. 2000,

ve spojení s usnesením vyšetřovatelky Policie ČR, Městského úřadu

vyšetřování v Brně, sp. zn. MVV-351/20-98 JAN, ze dne 2. 10.

2000, takto:

Usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn.

2 Kzv 32/2000, ze dne 9. 11. 2000 a usnesení vyšetřovatelky

Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Brně, sp. zn.

MVV-351/20-98 JAN, ze dne 2. 10. 2000, se zrušují.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti před Ústavním

soudem ze dne 28. 12. 2000 se navrhovatel domáhá vydání nálezu,

kterým by ústavní soud zrušil usnesení Krajského státního

zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 Kzv 32/2000, ze dne 9. 11. 2000,

ve spojení s unesením vyšetřovatelky Policie ČR, Městského úřadu

vyšetřování v Brně (dále MÚV), sp. zn. MVV-351/20, ze dne 2. 10.

2000. Dále navrhl vyslovit, že obviněnému z důvodu jeho procesního

postavení nelze jako sankci za nesplnění výzvy k vydání věcí,

které by teoreticky mohly sloužit jako důkaz proti němu, uložit

pořádkovou pokutu, neboť tím by byla porušena jeho ústavní

i procesní práva a také požádal, aby vykonatelnost napadeného

rozhodnutí byla s poukazem na ust. § 79 odst. 2 zák. č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, odložena. V uvedeném postupu a vydání

napadených rozhodnutí spatřuje porušení svých základních práv

přiznaných mu čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních

práv a svobod (dále Listina) a konečně jde i o porušení čl. 2

odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny.

Z obsahu spisu Policie ČR městského úřadu vyšetřování, sp.

zn. MVV 351/20-98 JAN, Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl

dne 15. 8. 2000 vyzván vyšetřovatelkou MÚV v Brně k vydání věci,

a to kompletního seznamu pracovníků firmy A. R. T., s.r.o., Brno

od roku 1995 spolu s jejich pracovními smlouvami a dále účetnictví

firmy od roku 1995, a to v souvislosti s trestním řízení vedeným

proti osobě navrhovatele. Ve výzvě byl stanoven termín pro vydání

věci a obsahovala též upozornění pro případ, že výzvy neuposlechne

o možnosti uložení pořádkové pokuty až do výše 50.000,- Kč,

případně na možnost odnětí požadovaných věcí (§ 79 trestního

řádu). Uvedená výzva byla navrhovateli doručena dne 24. 8. 2000.

Ten na ni reagoval přípisem z téhož dne, ve kterém sdělil tento

fakt a zároveň uvedl, že požadované věci nemá ve své dispozici,

chce se poradit se svým právním zástupcem, zda některé požadované

materiály nespadají pod povinnost mlčenlivosti s tím, že se

počátkem příštího týdne jeho právní zástupce s vyšetřovatelkou

spojí a dohodne další postup. Tak se stalo přípisem právního

zástupce navrhovatele z 30. 8. 2000, ve kterém uvedl, že

s požadovanými doklady se nesetkává a tyto má ve svém držení

(kompetenci) ředitel společnosti ing. O., který by měl tedy být

k takovému úkonu vyzván. Dále polemizoval o případné nutnosti

vydat všechny požadované dokumenty, o jejich potřebném předložení

v rámci vedeného trestního řízení i s možnými dopady na porušení

obchodního tajemství firmy. Na toto vyjádření odpověděla

vyšetřovatelka přípisem, ve kterém požádala o přesné určení

adresy, na které se požadované materiály nacházejí a požádala

o doložení konkrétních věcí, ve kterých je navrhovatel vázán

mlčenlivostí. To vše znovu s upozorněním na možnost uložení

pořádkové pokuty či odnětí věci. Tento přípis byl navrhovateli

doručen dne 6. 9. 2000, jeho právnímu zástupci o dva dny dříve. Na

tento přípis odpověděl navrhovatel prostřednictvím svého právního

zástupce, který znovu odkázal na ing. O. a poukázal také opětovně

na charakter vyžadovaných materiálů z hlediska obchodního

tajemství firmy. Usnesením ze dne 2. 10. 2000, sp. zn.

MVV-351/20-98 JAN, byla navrhovateli vyšetřovatelkou MÚV Brno

uložena dle § 66 odst. 1 trestního řádu (dále tř.ř.) pořádková

pokuta ve výši 25.000,- Kč. To proto, že bez dostatečné omluvy

nevyhověl výzvě dané mu vyšetřovatelkou ze dne 15. 8. 2000.

V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že požadované dokumenty

ve stanovené lhůtě nevydal, ani nesdělil, kde se požadované věci

nacházejí s tím, že je nevydá, neboť by došlo k vyzrazení

obchodního tajemství firmy a je vázán povinnosti mlčenlivosti,

kteroužto argumentaci na dotaz vyšetřovatelky užil opakovaně

(přípis ze dne 30. 8. 2000). Důvody uváděné navrhovatelem nebyly

(bez dalšího) shledány relevantními, a protože výzvu neuposlechl,

byla mu uložena uvedená pořádková pokuta. Proti uvedenému

rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, v rámci které uvedl, že

výzva k vydání věci mu byla doručena dne 24. 8. 2000 (tedy den

poté kdy ji měl splnit), že se řádně omluvil z nemožnosti lhůtu

splnit, požádal o její prodloužení s tím, že požadované materiály

nemá ve své dispozici a vyjádřil obavu zda některé z nich

nepodléhají povinnosti mlčenlivosti. Uvedl, že dále již

v naznačeném směru nebyl vyzýván, a to ani při svém výslechu na

MÚV v Brně konaném dne 29. 9. 2000. Přípis vyšetřovatelky ze dne

1. 9. 2000 k doplnění požadovaných informací již neobdržel, ten

byl doručen pouze jeho obhájci, který následně požadované

informace a materiály (doklady) poskytl. Poukázal také na to, že

z hlediska trestněprávních předpisů a ustálené judikatury není

obviněný - stručně řečeno - povinen shromažďovat důkazy, které by

mohly sloužit v jeho neprospěch. Odůvodnění napadeného rozhodnutí

pak označil jako nekonkrétní a zjevně účelové. O podané stížnosti

rozhodovala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství

v Brně, která ji usnesením ze dne 9. 11. 2000 pod sp. zn. 2 Kzv

32/2000 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř., jako nedůvodnou,

zamítla. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se praví, že navrhovatel

byl opakovaně vyzván k vydání věci (materiálů), žádné z výzev

nevyhověl, nesdělil ani, kde se požadované (písemné) materiály

nacházejí. Důvodnost vyžádání materiálů byla dána, když pracovní

smlouvy zaměstnanců nebo účetnictví firmy nemohou být předmětem

obchodního tajemství. Postup vyšetřovatelky v naznačeném směru je

tak považován za správný, když šlo o zákonný prostředek k získání

dokladů důležitých pro trestní řízení; odpovídá i výši uložené

pokuty.

Proti uvedeným rozhodnutím podal navrhovatel ústavní

stížnost, ve které znovu popsal sled událostí kolem uložené

pořádkové pokuty s tím, že se na první výzvu omluvil, zaslal

následně své vyjádření, vysvětlil, že většinu požadovaných

materiálů nemá a ty že jsou v dispozici obchodního ředitele firmy

ing. O., kterého také informoval a ten je měl připravit. Vyhověl

i dodatečnému požadavku stran konkrétních spoluobviněných a znovu

sdělil, kde se požadované materiály nacházejí a na koho je

potřebné se obrátit. Dále již vyzýván nebyl, věc pokládal za

uzavřenou načež po svém výslechu (dne 29. 9. 2000 kdy využil svého

práva a odmítl vypovídat) bylo vydáno rozhodnutí o uložení

pořádkové pokuty. Poukázal na nekonkrétnost odůvodnění obou

napadených rozhodnutí, kdy nebylo bráno v potaz jeho vysvětlení

stran možností požadované doklady poskytnout, ani jeho odkazy na

osobu, která tak mohla učinit. Konečně poukázal i na problematiku

spojenou s vydáním dokladů takového charakteru požadovaných po

osobě, která je stíhána jako obviněný. V této souvislosti poukázal

na procesně právní postavení obviněného z hlediska ust. § 78, §

33 odst. 1 tr.ř. s analogií upravenou § 92 odst. 1, § 93 odst. 3

tr.ř. i s poukazem na postup dle § 79 tr.ř., pro který byl v dané

chvíli již vytvořen prostor. Pořádkovou pokutou by mělo být

sankciováno protiprávní chování, kterého se však nedopustil. Ve

vydání napadených rozhodnutí spatřuje zasažení svých základních

práv obsažených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 37 odst. 1

a čl. 40 odst. 4 Listiny. Napadená rozhodnutí navrhl zrušit

a vyslovit obecně závěr, že obviněnému v důsledku jeho procesního

postavení nelze uložit sankci za nesplnění výzvy k vydání věci,

která by teoreticky mohla sloužit jako důkaz proti němu a konečně

požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

K věci se na žádost Ústavního soudu vyjádřilo i Krajské

státní zastupitelství v Brně. V podaném vyjádření se obsáhleji

zabývá povinností navrhovatele vydat určité doklady, které jsou

orgány činnými v trestním řízení považovány za důležité právě pro

vedení trestního řízení. K uložení pořádkové pokuty potom má zato,

že navrhovatel nevyhověl výzvě učiněné v souladu s trestním řádem,

bylo tedy možné učinit důvodný závěr, že požadované listiny má ve

svém držení, případně neučinil (ač tak mohl) opatření, aby listiny

byly vydány. S ohledem na uvedené má za to, že k namítanému

porušení základních práv navrhovatele nedošlo a podanou ústavní

stížnost navrhlo zamítnout.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů, může ústavní soudu se

souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho

očekávat další objasnění věci. Stěžovatel podáním ze dne 8. 6.

2001 vyjádřil svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, stejně

tak i účastník řízení Krajské státní zastupitelství v Brně svým

podáním ze dne 5. 6. 2001. Vzhledem k tomu, že dle názoru

ústavního soudu nelze očekávat další objasnění věci, bylo od

ústního jednání upuštěno.

Z hlediska ústavněprávního, kterého zakládá ingerenci

Ústavního soudu i do rozhodování orgánů činných v trestním řízení

takto Ústavní soud zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti

v dané věci postupovaly v rozporu i s obsahem hlavy páté Listiny

a z tohoto pohledu tak podanou ústavní stížnost shledal důvodnou.

Ustanovení § 66 odst. 1 tr.ř. stanoví (mimo jiné), že kdo bez

dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které

mu byly dány podle tohoto zákona (trestního řádu), může být

i vyšetřovatelem potrestán pořádkovou pokutou do 50.000,- Kč.

Porušení stanovených podmínek (v daném případě výzva

vyšetřovatelky k vydání věci a následné neuposlechnutí příkazu

nebo nevyhovění výzvě) musí být ovšem nepochybně a jednoznačně

prokázáno a pouze v takovém případě může příslušný orgán uvažovat

o užití sankcí (pořádkové pokuty) a jedině za takto bezpečně

zjištěných podmínek (prokazatelně existujících) může zákonem

stanovenou sankci použít. Jak již ostatně konstatováno,

v projednávané věci porušení uvedených podmínek v dané věci nelze

mít za jednoznačné a nepochybné, když z uvedeného spisového

materiálu zjevně vyplývá, že požadavek vyšetřovatelky nebyl

jednoznačně odmítnut. Na užitou výzvu navrhovatel reagoval s tím,

že požadované věci ve výzvě k vydání u sebe nemá a navíc také

označil osobu, po které je na místě tyto věci vyžádat. Pouhá

obecná polemika vedená navrhovatelem v této souvislosti ohledně

toho zda se jedná či nikoli o materiály, které by mohly podléhat

mlčenlivosti na tom nic nemění a z hlediska konečného rozhodnutí

o uložení pořádkové pokuty jsou bez významu. V této souvislosti

také Ústavní soud konstatuje, že obsahem a jádrem ústavní

stížnosti bylo právě řízení o rozhodování o pořádkové pokutě,

a proto úvahami či námitkami navrhovatele o povinnosti vydat

v trestním řízení materiály, které by mohly podléhat povinnosti

mlčenlivosti se nezabýval, když tato problematika se týká již

samotného trestního řízení a dokazování v něm vedeného. Nelze tedy

než konstatovat, že zjištěné skutečnosti (skutkový stav) stran

uložené pokuty neodpovídají stanoveným podmínkám vymezeným zákonem

(trestním řádem v § 66). V postupu kdy skutkovým zjištěním zjevně

neodpovídají učiněné právní závěry a rozhodnutí z nich dovozená

nelze než shledat porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny, tedy

v konečném důsledku právo, aby i v trestní věci bylo každému

zachováno právo na spravedlivý postup (proces) příslušných orgánů,

tedy postup, který musí respektovat příslušná ustanovení trestního

řádu za nezbytného souladu závěrů skutkových se závěry právními.

Proto také obě napadená rozhodnutí (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu) zrušil, když vzal v úvahu i zásady procesní

ekonomie. Přitom ještě před meritorním rozhodnutím vykonatelnost

usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, sp. zn. 2 Kzv

23/200, ze dne 9. 11. 2000, svým usnesením, č.j. III. ÚS

766/2000-19, ze dne 24. 4. 2001, odložil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 21. června 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru