Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 764/02Usnesení ÚS ze dne 12.08.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Byt
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.764.02
Datum podání13.12.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 710

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 764/02 ze dne 12. 8. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 764/02

Ústavní soud rozhodl dne 12. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky H. J., zastoupené JUDr. L. Ch., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2002 č. j. 29 Co 268/2002-93, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčena v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázala na okolnosti, za nichž uzavřela dohodu o skončení nájmu bytu, na jednání vedlejšího účastníka, na základě kterého byla přesvědčena o tom, že jí bude poskytnuta bytová náhrada, a na to, že skončení nájmu, k němuž došlo výlučně ve prospěch majitele domu provádějícího jeho rekonstrukci, by bez bytové náhrady bylo v rozporu s dobrými mravy. Vyslovila přesvědčení, že pokud by byly provedeny všechny navržené důkazy, soud by dovodil neplatnost právního úkonu - soudy obou stupňů se v odůvodnění rozsudků s tím, proč důkazy neprovedly, nevypořádaly.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně a rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. j. 26 Cdo 619/2003-120 ze dne 26. května 2004 bylo zjištěno, že Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. dubna 2001 č. j. 39 C 189/99-61, kterým zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala uložení povinnosti prvému žalovanému vydat jí klíče od bytu IV. kategorie č. 10, sestávajícího z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se ve II. patře domu čp. 164 v Praze 4, M. 7, a strpět výlučné užívání tohoto bytu a pro případ nemožnosti takového plnění uložení mu povinnosti ve stanovené lhůtě poskytnout jí náhradní byt, přičemž do doby poskytnutí náhradního bytu uložení povinnosti oběma žalovaným strpět její výlučné užívání družstevního bytu v 10. podlaží domu čp. 1873 v Praze 4, J. ulice. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu II. i I. stupně ve výroku ohledně zamítnutí žaloby na strpění výlučného užívání výše označeného družstevního bytu, sestávajícího ze dvou pokojů včetně kuchyňského koutu a příslušenství, jakož i ve výroku o nákladech řízení s tím, že v tomto rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Pokud jde o dovolání proti další části rozhodnutí odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku zamítajícím žalobu týkající se povinnosti vydat klíče od označeného bytu na ul. M. č. 7 v Praze 4 - Nuslích a v případně nemožnosti splnění této povinnosti pak poskytnout stěžovatelce náhradní byt, Nejvyšší soud dovolání odmítl dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) obč. soudního řádu pro nepřípustnost.

Pro výše uvedené nutno konstatovat, že ústavní stížnost směřující proti výroku soudu II. stupně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí žaloby týkající se strpění výlučného užívání výše označeného družstevního bytu, nacházejícího se na ul. J. v Praze 4 - Chodově, je nepřípustná, když v tomto rozsahu bylo pravomocné rozhodnutí soudů obou stupňů zrušeno soudem dovolacím a věc vrácena k dalšímu řízení [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Pokud jde o návrh napadající rozhodnutí vtahující se k žalobě o vydání klíčů od označeného bytu, nacházejícího se v domě č. 7 na M. ulici v Praze 4 - Nuslích, event. o povinnosti poskytnout stěžovatelce náhradní byt, z obsahu rozsudku odvolacíhosoudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl a ústavní stížnost byla shledána proto zjevně neopodstatněnou. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a ve vztahu k výše uvedené žalobě shledal, že soud I. stupně provedl důkazy a jejich hodnocení v souladu s § 132 obč. soudního řádu a důvodně konstatoval, že k dohodě o ukončení nájmu žalobkyně k bytu v domě č. 7 na M. ul. v Praze 4 - Nuslích došlo dle § 710 odst. 1 obč. zákona a že tato neprokázala v jednání spojeném s ukončením nájmu nátlak či existenci omylu, vyvolaného žalovaným. Bylo také spolehlivě prokázáno, že žalovanému nemohla být uložena povinnost k vydání klíčů od předmětného bytu, jakož i strpění jeho užívání či povinnost poskytnutí bytu náhradního, když bytové prostory, dříve žalobkyní užívané jako byt, dle kolaudačního rozhodnutí již bytovými nejsou. Lze dodat, že pokud jde o poskytnutí náhradního bytu, občanský zákoník upravuje důvody, pro něž povinnost nájemce k vyklizení bytu je vázána na zajištění náhradního bytu či poskytnutí náhradního ubytování, avšak toto zajištění nespojuje s povinností pronajímatele - tomu však svědčí závazek i po ukončení nájmu bytu jeho užívání strpět právě až do té doby, než k zajištění bytové náhrady dojde (§ 711 odst. 2 obč. zák.).

Pro uvedená zjištění byl proto návrh v celém rozsahu odmítnut [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru