Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 75/06Usnesení ÚS ze dne 23.11.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.75.06
Datum podání03.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 21 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 75/06 ze dne 23. 11. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ČSAD Semily, a.s. se sídlem v Semilech, Na rovinkách 211, zastoupené JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 287, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2005, č.j. 14 Cmo 447/2005-71, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2005, č.j. 7 Cmo 421/2005-186, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecného soudu, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny").

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 6. 2005, č.j. 2 Nc 68/2005-65, rozhodl o návrhu společnosti ČSAD Vsetín, a.s. (dále jen "vedlejšího účastníka") na vydání předběžného opatření tak, že uložil stěžovatelce, aby se zdržela konání mimořádné valné hromady svolané do jejího sídla na den 10. 7. 2005 v 10.00 hod. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno k rukám zmocněnce Mgr. T. Š. dne 9. 6. 2005, který se téhož dne v zastoupení stěžovatelky práva na odvolání vzdal. Odvolání stěžovatelky, podané Ing. T. R., označeným jako "ředitel společnosti, v plné moci", Vrchní soud v Praze napadeným usnesením č.j. 7 Cmo 421/2005-186, v důsledku uvedeného procesního úkonu Mgr. T. Š., odvolání odmítl, odkazuje na § 218 písm. b/ o.s.ř.

Krajský soud v Hradci Králové dalším usnesením ze dne 12. 7. 2005, č.j. 2 Nc 70/2005-40, rozhodl o návrhu vedlejšího účastníka na vydání předběžného opatření tak, že uložil stěžovatelce, aby se zdržela konání mimořádné valné hromady svolané do salonku restaurace "U naftaře" v Praze 3, U Vinohradské nemocnice 2, na den 22. 7. 2005 v 11.00 hod. Rovněž proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, výše jmenovaným Ing. T. R. Následně předseda představenstva stěžovatelky JUDr. Ing. Z. Z. soudu sdělil, že Ing. R. nebyl ke dni podání odvolání osobou ve smyslu § 21 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. oprávněnou jménem společnosti jednat a nebyl ani zástupcem společnosti ve smyslu § 24 odst. 1 o.s.ř., a podané odvolání vzal zpět. Rovněž napadeným usnesením č.j. 14 Cmo 447/2005-71 Vrchní soud v Praze odvolací řízení zastavil.

Obsahové těžiště ústavní stížnosti spočívá v námitce proti postupu odvolacího soudu, jestliže nevzal v úvahu, že JUDr. Z. Z. a Mgr. T. Š. za stěžovatelku nemohli jednat z důvodu rozporu zájmů ve smyslu § 21 odst. 4 o.s.ř.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též § 72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).

Podle § 43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle § 229 odst. 4 o.s.ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.

Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávností) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a byl jí k dispozici), uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 4 o.s.ř. zahájila.

Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného nesprávného posouzení oprávnění jednat za stěžovatelku a potažmo závěrů odvolacího soudu o subjektivní nepřípustnosti opravného prostředku (§ 218 písm. b/ o.s.ř.), respektive o účinném zpětvzetí odvolání (§ 207 odst. 2 o.s.ř.), kterou stěžovatelka namítá, byla důvodem objektivně použitelným v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o.s.ř. proti usnesením odvolacího soudu, posléze (zde) napadeným ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05 a sp. zn. III. ÚS 533/05) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. listopadu 2006

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru