Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 736/21 #1Usnesení ÚS ze dne 19.04.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Plzeň-sever
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.736.21.1
Datum podání18.03.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 236, § 237


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 736/21 ze dne 19. 4. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Rudolfa Wolfa, zastoupeného JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., sídlem Zlatnická 195/1, Klatovy, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2020 č. j. 64 Co 34/2018-318 a Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 9. listopadu 2017 č. j. 5 E 22/2009-173, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") v návětí uvedeným usnesením potvrdil tamtéž označené usnesení Okresního soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud"), kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Po dřívějším zrušení vyhovujícího rozhodnutí Nejvyšším soudem se krajský soud ztotožnil s názorem okresního soudu, že není rozhodné, zda byl stěžovateli exekuční titul doručen v českém jazyce. Vykonávané rozhodnutí bylo prokazatelně doručeno příslušným orgánem Spolkové republiky Německo a neexistuje povinnost toto rozhodnutí doručovat i s překladem do mateřského jazyka povinného.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že Česká republika je vázána rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie, podle nichž k tomu, aby mohl příjemce dokladu o vymahatelnosti pohledávky uplatnit svá práva, musí mu být tento doklad doručen v úředním jazyce členského státu Evropské unie, ve kterém má sídlo dožádaný orgán. Stěžovatel uvedl, že neumí německy natolik, aby se mohl vzdát tohoto práva. Tímto postupem by byl poškozen na možnosti uplatnit a bránit svá práva.

4. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcí samou, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je však nepřípustná.

5. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona).

6. V citovaných zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.

7. Stěžovatelovo dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021 č. j. 20 Cdo 3080/2020-335, které stěžovatel ústavní stížností nenapadl. Podle Nejvyššího soudu stěžovatel v dovolání nevymezil předpoklady jeho přípustnosti, pročež nebylo možné v řízení o dovolání pokračovat. Jelikož stěžovatel ústavní stížností toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ani nenapadl, nemá Ústavní soud možnost tento závěr posoudit. Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (viz § 75 odst. 1 věta za středníkem zákona o Ústavním soudu), je v daném kontextu třeba na stěžovatelovo dovolání hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. Ve smyslu stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; č. 460/2017 Sb.) tak stěžovatel proti napadeným usnesením nevyčerpal řádně všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. V takovém případě je ústavní stížnost, směřující proti usnesením okresního soudu a krajského soudu, nepřípustná.

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2021

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru