Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 728/01Nález ÚS ze dne 10.10.2002Nutnost zrušit i nulitní rozhodnutí

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
životní prostředí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 125/28 SbNU 79
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.728.01
Datum podání19.12.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

114/1992 Sb., § 76 odst.2 písm.c

395/1992 Sb., § 2 odst.3

99/1963 Sb., § 244, § 247 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 728/01 ze dne 10. 10. 2002

N 125/28 SbNU 79

Nutnost zrušit i nulitní rozhodnutí

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dnešního dne v senátu, o ústavní

stížnosti navrhovatelů J. H-ové, M. Z., M. Z-ové, J. K., a Z.

Z-ové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27.

9. 2001, čj. 30 Ca 247/2000-15, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9.

2001, čj. 30 Ca 247/2000-15, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatelé podali dne 18. 12. 2001 návrh na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den

později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2001, čj. 30 Ca 247/2000-15 s tím,

že napadeným usnesením byla porušena jejich základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Hradci

Králové, sp.zn. 30 Ca 247/2000 a z něj zjistil, že dne 28. 12.

2000 podali navrhovatelé žalobu proti rozhodnutí Okresního úřadu

v Chrudimi ze dne 7. 12. 2000, čj. ŽP/OPP/246/00/Ko-549, kterým

bylo zamítnuto odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí Městského

úřadu v Chrudimi, odbor výstavby a životního prostředí ze dne 11.

10. 2000, čj. Výst.1673/2000-Mr/246.2. Tímto rozhodnutím byl

zamítnut návrh navrhovatelů na vyjmutí jejich parcel (v návrhu

specifikovaných) z generelu lokálního územního systému ekologické

stability a kat. území K.

Krajský soud dne 27. 9. 2001 usnesením, čj. 30 Ca

247/2000-15, řízení zastavil. V jeho odůvodnění uvedl, že

rozhodnutí Městského úřadu v Chrudimi, odbor výstavby a životního

prostředí ze dne 11. 10. 2000, čj. Výst.1673/2000-Mr/246.2.,

kterým byl zamítnut návrh na vyjmutí předmětných parcel z území

ekologické stability, bylo vydáno v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy

a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), ve kterých se uvádí, že státní moc lze uplatňovat jen

v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon. Městský úřad

v Chrudimi rozhodl o předmětném návrhu podle § 76 odst. 2 písmeno

c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Podle

tohoto ustanovení zákona však pověřené obecní úřady pouze hodnotí

a vymezují místní systém ekologické stability. Citované ustanovení

nezmocňovalo Městský úřad v Chrudimi k vydání správního

rozhodnutí, kterým by některé pozemky z území ekologické stability

vyňal, respekt. nevyňal. Žalobou napadené rozhodnutí tedy trpí

takovými vadami, že je nelze hodnotit než jako nulitní, které

nikoho nezavazuje a nikdo je není povinen respektovat. Tvorba

a obsah systému ekologické stability je upravena zákonem č.

114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí

vyhláškou č. 395/1992 Sb. Podle § 2 odst. 3 citované vyhlášky je

systém ekologické stability podkladem pro projekty systému

ekologické stability, provádění pozemkových úprav, zpracování

územně plánovací dokumentace, lesní hospodářské plány a pro

vodohospodářské a jiné dokumenty ochrany a obnovy krajiny. Systém

ekologické stability je především podkladem pro pořizování územně

plánovací dokumentace, v jejíž závazné části se vymezí územní

systém ekologické stability, případně je podkladem pro vydání

konkrétního územního rozhodnutí. Sám o sobě se nikterak nedotýká

subjektivních práv navrhovatelů, ani je neomezuje jiným způsobem.

Jde o předběžné opatření - podklad. Ve správním soudnictví

přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných prostředků

zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, pokud nejsou z tohoto

přezkumu vyloučena. Podle § 248 odst. 2 písmeno e) občanského

soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") soudy nepřezkoumávají mimo jiné

rozhodnutí správních orgánů předběžné povahy. Takovým rozhodnutím

jsou i tzv. podkladová rozhodnutí, tedy rozhodnutí, ze kterých

vychází další rozhodnutí konečné povahy, kterým je teprve

zasahováno do práv a povinností určitého subjektu. Soud pak na

základě příslušné žaloby zkoumá až toto rozhodnutí konečné povahy.

Z výše uvedených důvodů proto soud nemohl žalobu projednat

a postupoval podle ust. § 250d odst. 3 o.s.ř., neboť žaloba

směřovala proti rozhodnutí, které nemůže být předmětem přezkoumání

soudem.

Uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadli

navrhovatelé včas ústavní stížností. V ní uvedli, že postupem

správních orgánů jsou poškozováni a omezováni ve svých

vlastnických právech. Příslušné správní orgány nevstoupily

v jednání s jednotlivými vlastníky pozemků a neseznámily je s tím,

jaká konkrétní opatření budou učiněna a jaký dopad budou mít na

výkon jejich vlastnického práva. Navrhovatelé požadovali, aby

Ústavní soud přesně určil, na základě jakého správní aktu je jim

bráněno v užívání jejich majetku a jeho ochraně. Namítali, že

postupem krajského soudu, který usnesením řízení zastavil, jim

bylo odepřeno právo domáhat se ochrany svého majetku, čímž mělo

být zasaženo do jejich základního práva daného čl. 36 odst. 1

Listiny.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve

vyjádření ze dne 21. 1. 2002, poukázal na to, že v návrhu není

konkretizováno, jak se napadené rozhodnutí dotklo základních práv

navrhovatelů. V dalším pak krajský soud odkázal na odůvodnění

napadeného usnesení.

Vedlejší účastník (Okresní úřad Chrudim, referát regionálního

rozvoje) ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2002 odkázal na odvolací

rozhodnutí, kde již své stanovisko formuloval.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud

se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od

něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba

účastníci, a to stěžovatelé prostřednictvím svého právního

zástupce podáním ze dne 17. 9. 2002 a účastník řízení podáním ze

dne 13. 9. 2002, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního

jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od

ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od

ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení

všech okolností případu, dospěl k závěru, že i když návrh postrádá

ústavněprávní argumentaci, je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Podle přesvědčení Ústavního soudu Krajský soud v Hradci

Králové nepostupoval v souzené věci ústavně konformním způsobem,

když zastavil řízení.

Krajský soud konstatoval, že napadené správní rozhodnutí

vydal nekompetentní správní orgán. Není v pravomoci Ústavního

soudu v této souvislosti zkoumat, který správní orgán a zda vůbec

některý, byl oprávněn k vydání podobného rozhodnutí. Ve správním

soudnictví přezkoumávají soudy na základě žalob nebo opravných

prostředků ve smyslu ust. § 244 o.s.ř. zákonnost napadených

rozhodnutí orgánů veřejné správy. Soudy jsou v rámci tohoto řízení

proto povinny přihlédnout i ke skutečnosti, že správní orgán

(včetně orgánu odvolacího) překročil při rozhodování svou pravomoc

a vydal nulitní (a tudíž nezákonný) správní akt a takový nezákonný

správní akt zrušit. Jen ztěží lze totiž požadovat po občanech, aby

sami posoudili nulitu správního aktu, když tak neučinil ani

kompetentní odvolací orgán veřejné správy. Jestliže Krajský soud

dospěl k výše uvedenému závěru o tom, že napadené správní

rozhodnutí vydal k tomu neoprávněný správní orgán, měl na základě

takového zjištění napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit jako

rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem. S odvoláním na čl. 2

odst. 2 Listiny je sice třeba trvat na tom, že v případě, kdy

správní orgán vydá správní akt, který přesahuje jeho pravomoc,

nemůže takové rozhodnutí zakládat ničí práva a povinnosti, není

způsobilé zasáhnout do práv a povinností, neboť akt trpí takovými

vadami, že nastává stav, který doktrína nazývá nulitou aktu.

V praxi však nemusí být nulita na prvý pohled zřejmá nebo nemusí

být zřejmá všem zainteresovaným; na adresáta přitom dopadnou

případné negativní důsledky takového správního aktu. Snížit toto

riziko může adresát sporného aktu jen tím, že jej napadne

přípustnými opravnými prostředky, jako by šlo o vadný správní akt;

po přezkoumání odvolací orgán akt zruší nebo změní. Jestliže tak

neučiní, nelze adresátovi tohoto sporného aktu odepřít možnost

obrátit se ve správním soudnictví se žalobou na obecný soud.

Byl-li správní akt vydán správním orgánem absolutně

nekompetentním, působí taková skutečnost nulitu aktu, k níž soud

přihlíží z úřední povinnosti. Při rozhodování o žalobě proti

takovému aktu nemůže pak soud odmítnout o věci rozhodovat podle

případných ustanovení zvláštního zákona, která z přezkoumání

soudem určitá rozhodnutí vydaná v kompetenci toho kterého orgánu

státní správy vylučují. Správní akt, jehož nicotnost je právě

v nedostatku takové kompetence, nelze pod taková ustanovení

podřadit; pravomoc soudu rozhodnout o žalobě je v těchto případech

dána a vymezena ustanoveními § 244 a násl. resp. § 247 odst. 1

o.s.ř. (viz i rozhodnutí sp.zn. 7 A 129/94 - Vrchního soudu

v Praze).

V souzeném případě je třeba vzít v úvahu i to, že jak Městský

úřad v Chrudimi, tak odvolací orgán, Okresní úřad Chrudim, jakož

i navrhovatelé se chovali tak, že je zjevné, že napadené

rozhodnutí Městského úřadu v Chrudimi považovali za platné

a přisuzovali mu příslušné právní účinky.

Jestliže tedy Krajský soud v Hradci Králové v souzeném

případě nezrušil rozhodnutí Okresního úřadu v Chrudimi ze dne 7.

12. 2000, čj. ŽP/OPP/246/00/Ko-549, jako nezákonné, zasáhl tím do

základního práva navrhovatelů daného čl. 36 odst. 1 Listiny, podle

kterého se každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen

rozhodnutím orgánu veřejné správy, může obrátit na soud, aby

přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon

jinak. Ústavnímu soudu proto nezbylo než napadené usnesení

Krajskémusoudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2001, čj. 30 Ca

247/2000-15, zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. října 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru