Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 727/2000Nález ÚS ze dne 17.05.2001Nutnost odůvodnit soudní rozhodnutí o nepřiznání nárady nákladů řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstříkkatastr nemovitostí/vklad
Náklady řízení
katastr nemovitostí/záznam
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 75/22 SbNU 145
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.727.2000
Datum vyhlášení17.05.2001
Datum podání13.12.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

190/1996 Sb., § 9

265/1992 Sb., § 12, § 22

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 150


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 727/2000 ze dne 17. 5. 2001

N 75/22 SbNU 145

Nutnost odůvodnit soudní rozhodnutí o nepřiznání nárady nákladů řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dnešního dne v senátu, o ústavní

stížnosti K., spol. s r.o., na zrušení pravomocného usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co

279/2000-52, za vedlejší účasti Finančního úřadu pro Prahu 3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9.

2000, čj. 23 Co 279/2000-52, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 12. 12. 2000 návrh na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den

později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2000, čj. 23 Co 279/2000-52, kterým

bylo změněno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne

24. 2. 2000, čj. 11 C 663/99-27, s tvrzením, že jím byla porušena

navrhovatelova základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Havlíčkově

Brodě, sp.zn. 11 C 663/99 a z něj zjistil, že navrhovatel, jako

žalobce, podal dne 21. 10. 1999 žalobu proti Finančnímu úřadu pro

Prahu 3 o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Žaloba byla

odůvodněna tím, že navrhovatel dne 11. 9. 1999 uzavřel s JUDr. R.

T. kupní smlouvu, podle které koupil v žalobě specifikované

nemovitosti v k.ú. L. (dále je "předmětné nemovitosti"). Smlouva

byla předložena Katastrálnímu úřadu v Havlíčkově Brodě, který

rozhodnutím, čj. 201-V11-1817/99, povolil příslušný vklad do

katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu nastaly dne 21. 6.

1999.

Dne 20. 8. 1999 vydal Okresní soud v Havlíčkově Brodě pod

čj. E 1273/99 usnesení, kterým nařídil výkon rozhodnutí proti

JUDr. R. T. prodejem předmětných nemovitostí. Výkon rozhodnutí

tedy měl postihnout nemovitosti, které nebyly ve vlastnictví

povinného. Navrhovatel z tohoto důvodu žádal, aby soud předmětné

nemovitosti z výkonu rozhodnutí vyloučil.

V mezidobí Krajský soud v Hradci Králové zamítl návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí, což

odůvodnil mimo jiné tím, že předpokladem pro nařízení výkonu

rozhodnutí je, vedle obecných náležitostí, nutné prokázat i to, že

nemovitosti, jejichž prodej oprávněný navrhuje, jsou ve

vlastnictví povinného. V daném případě v době zahájení řízení

o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí již povinný nemovitosti

nevlastnil.

Navrhovatel proto svou žalobu na vyloučení předmětných

nemovitostí z výkonu rozhodnutí vzal zpět.

Na základě zpětvzetí žaloby Okresní soud v Havlíčkově Brodě

dne 24. 2. 2000, usnesením, čj. 11 C 663/99-27, řízení zastavil.

Zároveň rozhodl, že se žalobci (navrhovateli) vrací polovina

soudního poplatku. Dále soud rozhodl, že žalovaný Finanční úřad

pro Prahu 3 je povinen nahradit navrhovateli na nákladech řízení

částku 99.836,- Kč. Rozhodnutí soud odůvodnil tak, že

z přílohového spisu, sp.zn. E 1273/99, zjistil, že Krajský soud

v Hradci Králové rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného

Finančního úřadu pro Prahu 3 proti povinnému JUDr. R. T. tak, že

změnil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 20. 8.

1999, čj. E 1273/99-18 a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí

prodejem předmětných nemovitostí zamítl. V době zahájení řízení

o výkon rozhodnutí již povinný nemovitosti nevlastnil, neboť jako

vlastník těchto nemovitostí byla v evidenci nemovitostí zapsána

společnost K., spol. s r.o., která vlastnické právo nabyla kupní

smlouvou ze dne 11. 6. 1999 s právními účinky vkladu do katastru

nemovitostí dnem 21. 6. 1999. Soud proto řízení zastavil

a o nákladech řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věta druhá

o.s.ř., neboť důvody zpětvzetí žaloby spočívaly v chování

žalovaného.

Uvedené rozhodnutí napadl Finanční úřad pro Prahu 3

odvoláním, které odůvodnil tím, že na základě výpisu z katastru

nemovitostí ze dne 8. 7. 1999 se domníval, že povinný JUDr. R. T.

je vlastníkem předmětných nemovitostí. Katastr nemovitostí je

veřejným seznamem, kde ke změně v osobě vlastníka nemovitostí

dochází vkladem kupní smlouvy do katastru nemovitostí. V době

podání návrhu na výkon rozhodnutí měl Finanční úřad pro Prahu

3 v ruce důkaz o tom, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví

povinného JUDr. T. Skutečnost, že v době od okamžiku podání návrhu

na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (dne 28. 7.

1999) do okamžiku nařízení samotného výkonu rozhodnutí (dne 20.

8. 1999) došlo k zápisu vkladu předmětu výkonu rozhodnutí

a vlastnické právo k předmětu výkonu rozhodnutí přešlo na

navrhovatele, nemohl Finanční úřad nijak ovlivnit. Proti nařízení

výkonu rozhodnutí bylo odvolání podáno JUDr. T. a jedinou námitkou

bylo tvrzení, že předmětné nemovitosti nejsou v jeho vlastnictví.

Navrhovatel ještě před tím, než krajský soud rozhodl o nařízení

výkonu rozhodnutí, podal excindační žalobu, v níž rovněž namítal,

že předmětné nemovitosti nejsou ve vlastnictví JUDr. T. V téže

věci tedy byly podány dvě žaloby, přičemž běh řízení o vyloučení

předmětných nemovitostí z výkonu rozhodnutí nemohl Finanční úřad

nijak ovlivnit.

Krajský soud v Hradci Králové dne 21. 9. 2000 usnesením, čj.

23 Co 279/2000-52, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že žádnému

z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí

odůvodnil tím, že v době podání návrhu na povolení výkonu

rozhodnutí prodejem předmětných nemovitostí nemohl mít Finanční

úřad poznatky o změně vlastníka předmětných nemovitostí, neboť

Katastrální úřad rozhodl o povolení vkladu dne 25. 8. 1999

s právními účinky od 21. 6. 1999, tedy se zpětnými účinky. Na

základě těchto skutečností krajský soud v souzené věci shledal

důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nemusí výjimečně

náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat (§ 150 o.s.ř.).

Tyto důvody spočívaly v postupu Finančního úřadu, jemuž nelze

vytknout při podání návrhu na povolení exekuce nedbalost nebo

nedostatek pečlivosti.

Uvedené rozhodnutí krajského soudu napadl navrhovatel včas

ústavní stížností, v níž namítal, že uvedená tvrzení krajského

soudu nemají oporu v zákoně. Pokud by totiž Finanční úřad

postupoval způsobem uvedeným krajským soudem, pak by si v průběhu

zpracování exekučního návrhu nemohl nevšimnout upozornění, že

v katastru zapsané právní vztahy jsou dotčeny změnou podle § 9

zákona č. 190/1996 Sb. a že je u nich vyznačena plomba.

Katastrální úřad totiž vyznačí plombu v souladu s ust. § 12 odst.

1 zákona č. 265/1992 Sb. nejpozději následující pracovní den po

doručení listiny, na jejímž základě se provádí zápis do katastru,

že právní vztahy jsou dotčeny změnou. To znamená, že nejpozději

22. 6. 1999 byla u předmětných nemovitostí vyznačena plomba

a pokud se Finanční úřad domáhal výkonu rozhodnutí návrhem na

zahájení řízení ze dne 28. 7. 1999, musel tedy vědět, dle

vyznačené plomby, jaký je skutečný stav a aktuální právní režim

předmětných nemovitostí. Postupem soudu tedy byla porušena

navrhovatelova základní práva daná mu čl. 36 a 37 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve

vyjádření ze dne 17. 1. 2001, pouze namítal, že navrhovatel blíže

nezdůvodnil v čem spatřuje porušení základního práva na

spravedlivý proces.

Finanční úřad pro Prahu 3, jako vedlejší účastník, ve

vyjádření ze dne 10. 5. 2001, opakoval argumentaci užitou v řízení

před obecnými soudy, že vyznačení plomby na listu vlastnictví

příslušným Katastrálním úřadem nemá pro řízení o výkonu rozhodnutí

prodejem nemovitostí žádný vliv. Má za to, že v daném případě bylo

nesporně osvědčeno vlastnictví nemovitostí povinné osoby. Má za

to, že v dané věci postupoval dostatečně pečlivě, jeho postupem

nebyla zasažena namítaná práva, účastníci řízení si byli rovni

a stěžovateli nebylo upřeno právo obrátit se ve své věci na

nezávislý a nestranný soud. Ústavní stížnost proto navrhl

odmítnout.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud

se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od

něho očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba

účastníci, a to stěžovatel podáním ze dne 3. 4. 2001 a Krajský

soud v Hradci Králové podáním ze dne 28. 3. 2001 vyjádřili svůj

souhlas s upuštěním od ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že

Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další

objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení

všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Otázku náhrad nákladů řízení upravuje občanský soudní řád

(dále jen "o.s.ř.") v ustanoveních § 142 a dalších. Podle ust. §

150 o.s.ř. soud může výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné

zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo z části nepřiznat.

Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou

důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech

okolností konkrétní věci. Musí také své rozhodnutí řádně

a přesvědčivě odůvodnit. V souzeném případě krajský soud výrok

o nepřiznání nákladů řízení (tedy o tom, v čem spočívají důvody

zvláštního zřetele hodné, pro které lze výjimečně nepřiznat

náklady řízení) odůvodnil jen tím, že žalovanému nelze vytknout

při podání návrhu na nařízení exekuce nedostatek pečlivosti.

Protože o povolení vkladu do katastru nemovitostí rozhodl

Katastrální úřad se zpětnou účinností, v době podání návrhu na

povolení exekuce o tom nemohl mít žalovaný poznatky. Soud se ovšem

nijak nevypořádal se skutečností, která musela být zřejmá jednak

ze spisového materiálu, jednak z odvolání Finančního úřadu, totiž

s tím, že podle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.,

o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem,

katastrální úřad vyznačí v katastru nejpozději následující

pracovní den po doručení listiny, na jejímž podkladě se provádí

zápis do katastru, že právní vztahy jsou dotčeny změnou. Pro toto

vyznačení skutečnosti, že právní vztahy jsou dotčeny změnou se

užívá termín "plomba". Teprve o zápisu do katastru se plomba

z katastru odstraní. Po dobu, po kterou je vyznačena v katastru

plomba, se neposkytují z katastru údaje o právních vztazích (§ 22

odst. 1 katastrálního zákona). Smyslem tohoto ustanovení je

zamezit možným omylům a případným právním komplikacím, plynoucím

z toho, že mezi návrhem na vyznačení změny v katastru nemovitostí

a vyznačením této změny zpravidla uplyne určitý čas, neboť

Katastrální úřad tu rozhoduje se zpětnou účinností ke dni podání

návrhu.

To, že plomba byla zákonem stanoveným způsobem řádně

v katastru vyznačena, žádný z účastníků nezpochybnil, stejně tak

jako žádný z nich nenamítal jiné pochybení Katastrálního úřadu.

Pak ovšem tvrzení krajského soudu, že žalovanému nelze vytknout

při podání návrhu na nařízení exekuce nedostatek pečlivosti a že

tu tedy jsou okolnosti zvláštního zřetele hodné, neodpovídá

skutečnosti, protože návrh na vklad do katastru nemovitostí byl

Katastrálnímu úřadu doručen dne 21. 6. 1999, kdežto výpis

z katastru nemovitostí, na jehož základě Finanční úřad podal

exekuční žalobu, byl proveden dne 28. 7. 1999. Z toho vyplývá, že

již dne 22. 6. 1999 byla plomba v katastru vyznačena a muselo tedy

být Finančnímu úřadu známo, že právní vztahy k předmětným

nemovitostem jsou nějak dotčeny. Uvedený zjevný rozpor krajský

soud nijak nevysvětlil. V postupu, který není odpovídajícím

způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle

a nahodilosti; pouhý formální odkaz na příslušné ustanovení zákona

bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl, není ve smyslu ust.

§ 157 odst. 2 o.s.ř. (a tedy i ve smyslu práva na spravedlivý

proces) dostačující. S poukazem na uvedené tak nelze než

konstatovat, že v uvedeném směru bylo v konečném důsledku zasaženo

navrhovatelovo základní právo obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny.

Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo než

napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9.

2000, čj. 23 Co 279/2000-52, podle § 82 odst. 2 písmeno a) zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů,

zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 17. května 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru