Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 721/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Nový Jičín
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho o... více
Věcný rejstříktrestní stíhání/zahájení
trestný čin/ublížení na zdraví
Obnova řízení
Přestupek
stížnost
odpovědnost
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.721.11.1
Datum podání09.03.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #7 čl. 4 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 224 odst.1, § 224 odst.2

141/1961 Sb., § 307 odst.1, § 277, § 278 odst.1, § 283 písm.b, § 160 odst.1, § 308 odst.1

40/2009 Sb., § 147 odst.1, § 147 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 721/11 ze dne 21. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. V. A., MBA, zastoupeného JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou v Ostravě - Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2011 č. j. 6 To 17/2011-247 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 11. 2010 č. j. 20 T 25/2010-230, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhuje zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve znění čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

Napadeným usnesením Okresní soud v Novém Jičíně zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2010 č. j. 1 ZT 29/2008-159, o pokračování v trestním stíhání stěžovatele. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl ústavní stížností napadeným rozsudkem, neboť dospěl k závěru, že není důvodná.

Z přiložených rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že dne 22. 1. 2008 bylo vůči stěžovateli zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. pro skutek, spočívající v tom, že stěžovatel jako řidič osobního vozidla způsobil havárii, při které utrpěla jeho spolujezdkyně těžká zranění, v němž byl spatřován trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 tr. z. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně usnesením ze dne 7. 2. 2008 č. j. 1 ZT 29/2008-18 rozhodl tak, že podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání pro uvedený skutek, a současně stěžovateli stanovil zkušení dobu v trvání 12 měsíců. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2010 č. j. 1 ZT 29/2008-159 bylo rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání stěžovatele, neboť stěžovatel v průběhu zkušební doby nevedl řádný život. Podkladem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že stěžovatel se dne 6. 12. 2008 dopustil dopravního přestupku. Dne 25. 2. 2010 byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně podána obžaloba na stěžovatele pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 tr.z., účinného od 1. 1. 2010. Okresní soud v Novém Jičíně vydal ve věci trestní příkaz, který však byl napaden odporem ze strany stěžovatele. Obhájkyně stěžovatele dále navrhla odročení hlavního líčení, neboť v mezidobí bylo krajským soudem pod sp. zn. 58 A 1/2010 zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 11. 2009 č. j. KUOK 106209/2009 a věc měla být vrácena tomuto orgánu k došetření. Jednalo se právě o řízení, týkající se přestupku, který zavdal příčinu k tomu, že Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně rozhodlo o tom, že se v řízení, které skončilo podmíněným zastavením trestního stíhání, pokračuje. Okresní soud v Novém Jičíně proto odvolal hlavní líčení za účelem nového rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje. Dne 13. 8. 2010 vypracovala obhájkyně stěžovatele návrh na obnovu řízení, které skončilo shora uvedeným pravomocným rozhodnutím okresního státního zastupitelství ze dne 21. 1. 2010 č. j. 1 ZT 29/2008-159 o pokračování v trestním stíhání stěžovatele.

Okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením návrh na povolení obnovy řízení zamítl. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že podle § 277 tr. ř. skončilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy (hlava 19 tr. ř. - pozn. ÚS). Podle § 278 odst. 1 a 2 tr. ř. pak obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v § 48 odst. 6 a 7 trestního zákoníku, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.

Obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to i v případě, jestliže ještě nenastaly skutečnosti uvedené v § 308 odst. 3 tr. ř., se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve, vést k závěru, že důvody k takovému rozhodnutí tu nebyly a že je na místě v řízení pokračovat.

Okresní soud dospěl k závěru, že nelze napadnout rozhodnutí o pokračování v trestním stíhání, které skončilo podmíněným zastavením trestního stíhání, obnovou řízení. Okresní soud k tomu dále uvedl, že institut obnovy řízení je mimořádným prostředkem, kterým lze napadnout rozhodnutí zmiňovaná v § 277 tr. ř., tedy rozhodnutí, která znamenala pravomocné skončení trestního řízení. Tato okolnost však v posuzovaném případě neexistuje, neboť trestní řízení dosud nebylo pravomocně skončeno, naopak bylo rozhodnuto, že se v něm bude pokračovat. Tomu dává za pravdu i ustanovení § 278 odst. 2 tr. ř., který výslovně hovoří o možnostech, za kterých lze podat návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo mimo jiné schválením narovnání, či podmíněným zastavením trestního stíhání, v žádném případě však nezmiňuje možnost podat návrh na povolení obnovy řízení, které skončilo rozhodnutím, že se v trestním stíhání pokračuje.

Okresní soud v Novém Jičíně taktéž uvedl, že podle § 278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Jde o skutečnosti, které zde byly v době, kdy bylo vydáno rozhodnutí, které je napadáno návrhem na povolení obnovy řízení; žádná taková skutečnost v projednávané věci není. Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně a Krajské státní zastupitelství v Ostravě, které rozhodovalo ke stížnosti stěžovatele, vycházela mimo jiné z tehdy pravomocného rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 11. 2009. Okresní státní zastupitelství v Novém Jičíně vydalo rozhodnutí, které je napadáno návrhem na povolení obnovy řízení ze dne 21. 1. 2010, zatímco Krajský soud v Ostravě zrušil pod sp. zn. 58 A 2/2020 citované rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje rozsudkem ze dne 28. 5. 2010.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Okresní soud v Novém Jičíně návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítl podle § 283 písm. b) tr. ř.

Proti tomuto usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně. Konstatoval, že v dané fázi řízení neshledal podmínky pro povolení obnovy řízení. Stížnostní soud nadto uvedl, že v řízení jsou zjišťovány skutečnosti v podobě rozhodnutí správních orgánů, kterými bylo rozhodováno o přestupku stěžovatele, který byl spáchán dne 6. 12. 2008. Ve věci tohoto přestupku v předcházejícím správním řízení rozhodoval Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 5. 2010 č. j. 58 A 2/2010-48, kterým zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 11. 2009, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Lipník nad Bečvou ze dne 21. 8. 2009, jímž byl stěžovatel uznán vinným spácháním přestupku ze dne 6. 12. 2008, a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě mimo jiné posoudil jako důvodnou námitku prekluze uvedeného přestupku, neboť přestupek byl spáchán dne 6. 12. 2008 a prekluzivní lhůta podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona o přestupcích uplynula dne 6. 12. 2009, přičemž stěžovateli bylo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu doručeno až dne 22. 12. 2009. S tímto závěrem se ve svém rozhodnutí ztotožnil Nejvyšší správní soud a kasační stížnost Krajského úřadu Olomouckého kraje zamítl rozsudkem ze dne 29. 4. 2009 č. j. 1 AS 32/2009-58.

Krajský soud v odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí dále uvedl, že tato skutečnost má nesporně význam pro další rozhodování soudu ve věci samé, na kterém bude, aby rozhodné skutečnosti v řízení posoudil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje tím, že pravomocné rozhodnutí o tom, že měl dne 6. 12. 2008 spáchat přestupek, bylo rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2010 č. j. 58 A 2/2010-48 zrušeno pro vady řízení. Odkazuje na odůvodnění uvedeného rozhodnutí krajského soudu, podle kterého nebylo rozhodnutí o přestupku stěžovateli doručeno v roční prekluzivní lhůtě a došlo tedy k zániku jeho odpovědnosti za přestupek. Stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zaručeného mu v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Uvádí, že v jeho případě evidentně vyvstaly nové skutečnosti a důkazy, které byly způsobilé ovlivnit rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně o pokračování v trestním stíhání stěžovatele. Jediný důvod, pro který bylo rozhodnuto o pokračování v trestním stíhání, odpadl. Pokud bylo ve správním soudnictví rozhodnuto, že stěžovatel dne 6. 12. 2008 žádný přestupek nespáchal, byly na jeho straně splněny všechny podmínky pro osvědčení dle § 308 odst. 1 tr. ř.

Přípustnost obnovy řízení v daném případě spatřuje stěžovatel zejména v ustanovení čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Stěžovatel uvádí, že z tohoto ustanovení vyplývá, že je možná obnova řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže nové nebo odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit rozhodnutí ve věci. Dále stěžovatel argumentuje tím, že podle důvodové zprávy k Protokolu č. 7 k Úmluvě se obnovou řízení rozumí nejen obnova řízení v právně technickém smyslu, ale jakékoli mimořádné opravné řízení směřující ke zrušení základního rozhodnutí. Z čl. 53 Úmluvy vyplývá, že podmínky nového řízení ve prospěch obviněného mohou být uplatněny šířeji než v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Podle názoru stěžovatele povolení obnovy v jeho věci požadavkům stanoveným v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě plně vyhovuje. Stěžovatel dále uvádí, že pokračování v trestním řízení je porušení jeho práva na to, aby nebyl trestán dvakrát. Tvrdí, že za situace, kdy se již jednou podrobil zkušební lhůtě podmíněného zastavení trestního stíhání a v této lhůtě vedl řádný život (!), nemůže být ústavně konformní postup soudů, které jej podrobují dalšímu trestnímu řízení.

Po přezkoumání argumentů stěžovatele a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že Ústavní soud není oprávněn přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další).

Uvedené platí i ve vztahu k úsudku ohledně závěrů činěných za účelem rozhodnutí o povolení obnovy řízení. V dané věci obecné soudy dospěly k závěru o nenaplnění podmínek uvedených v § 278 odst. 1 tr. ř., přičemž svůj závěr transparentním a přesvědčivým způsobem, nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci možného argumentačního skutkového pole, odůvodnily (§ 134 odst. 2 tr. ř.). Tato skutečnost vyplývá již z výše citovaných částí odůvodnění napadených usnesení obecných soudů obou stupňů. Ústavní soud neshledal nic protiústavního na závěru obecných soudů obou stupňů o tom, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení § 278 tr. ř. Tento svůj závěr obecné soudy velmi pečlivě odůvodnily. V dalších podrobnostech Ústavní soud odkazuje na tato odůvodnění, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).

Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Pokud stěžovatel argumentuje úpravou, obsaženou v čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, je třeba připomenout, že v dané věci trestní řízení nebylo pravomocně skončeno, naopak bylo rozhodnuto, že se v něm bude pokračovat. Úprava obnovy řízení, obsažená v Úmluvě, předpokládá možnosti obnovy řízení za účelem odstranění vad, které by již nebylo lze zhojit jiným způsobem. V nyní posuzované věci však stěžovatel může uplatnit své námitky, které neúspěšně uplatnil v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, v dalším průběhu řízení, o jehož pokračování bylo rozhodnuto.

Námitku stěžovatele, že v situaci, kdy se již podrobil zkušební lhůtě podmíněného zastavení trestního stíhání a v této lhůtě vede řádný život, nemůže být ústavně konformní postup soudů, které jej podrobují dalšímu trestnímu řízení, Ústavní soud považuje za zcela nedůvodnou. Podstatou rozhodnutí soudů ve správním soudnictví není totiž otázka, zda se stěžovatel dopustil přestupku. Podstatou těchto rozhodnutí je skutečnost, že v důsledku nesprávného doručení rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 11. 11. 2009 došlo k uplynutí prekluzivní lhůty a přestupek nebylo možné již projednat. Na základě této skutečnosti však nelze vyvodit jednoznačný závěr, jak činí stěžovatel, v tom smyslu, že přestupek nespáchal a tedy vedl ve zkušební době řádný život.

Pokud stěžovatel argumentuje rozhodnutím soudů o jeho přestupku, projednávaném ve správním soudnictví, Ústavní soud k tomu dodává, že ani toto řízení není skončeno, neboť na základě výše uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího správního soudu byla věc vrácena krajskému úřadu k dalšímu řízení.

Pro uvedené byla posouzena ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru