Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 717/01Nález ÚS ze dne 06.06.2002Ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Náchod
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě záko... více
Věcný rejstříkOpatrovník
Obec
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 67/26 SbNU 199
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.717.01
Datum podání14.12.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 8

99/1963 Sb., § 29 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 717/01 ze dne 6. 6. 2002

N 67/26 SbNU 199

Ustanovení obce opatrovníkem osoby neznámého pobytu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 6. června 2002 mimo ústní jednání se

souhlasem účastníků a v senátě ve věci ústavní stížnosti

stěžovatele města N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení

Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn.

E 1103/99, týkající se ustanovení opatrovníka, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. září

2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, a usnesení Okresního soudu

v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn. E 1103/99, se zrušují.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona),

splňující i jinak formální náležitosti vyžadované zákonem [§ 30

odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojí

stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18), jímž bylo

potvrzeno usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června

2001 (E 1103/99-13), a tvrdí - stručně řečeno - "že nedobrovolným

ustanovením opatrovníkem bylo rozhodnutím soudu II. stupně,

a právními závěry v něm obsaženými, porušeno jeho ústavně zaručené

právo na spravedlivý proces" (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2

Listiny základních práv a svobod), a dále že "rozhodnutími

obecných soudů byla porušena ústavní zásada, dle které nesmí být

nikdo nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR

a čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod)".

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel, s odkazem na nález

Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 27/2000, tvrdil, že i když

je obec právním subjektem sui generis, nemůže být proti své vůli

nucena k opatrovnictví jiné osobě než nezletilci, osobě zbavené

právní způsobilosti k právním úkonům a osobě s omezenou

způsobilostí k právním úkonům; stěžovatel tak popřel, že by mu ze

zákona [č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)], jako důsledek

jedné z činností obce v její samostatné působnosti, vyplývala

povinnost převzít funkci opatrovníka osobě neznámého pobytu, a má

za to, že postup okresního soudu, jímž byl proti své vůli

ustanoven opatrovníkem, nemá oporu v žádném právním předpise;

navrhl proto, aby Ústavní soud svým nálezem usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jak vpředu

jsou označena, zrušil.

Krajský soud v Hradci Králové se k výzvě Ústavního soudu (§

42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu, z něhož

napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že

poukázal na rozdílnou rozhodovací praxi senátů Ústavního soudu

(rozhodnutí ve věcech III. ÚS 395/2000, III. ÚS 498/2000, a contr.

rozhodnutí ve věci II. ÚS 27/2000), a zejména na odůvodnění

ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a navrhl, aby ústavní

stížnost byla odmítnuta.

Vedlejší účastník řízení (Z., spol. s r. o.) se svého

postavení vedlejšího účastníka vzdal (§ 28 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je důvodná.

Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Náchodě (sp. zn.

E 1103/99) vyplývá, že oprávněný (Z., spol. s r. o.) podal

k vydobytí pravomocně přisouzené pohledávky ve výši 39.378,- Kč

návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, a to proti

povinné (T. B-ové), která se však na adrese trvalého bydliště

nezdržovala, a proto jí byl usnesením Okresního soudu v Náchodě ze

dne 28. června 2001 (E 1103/99-13) ustanoven v osobě stěžovatele

(§ 29 odst. 2 o. s. ř.) opatrovník. Do tohoto usnesení podal

stěžovatel odvolání, kterému však Krajský soud v Hradci Králové

usnesením ze dne 17. září 2001 (17 Co 417/2001-18) nevyhověl

(rozhodnutí obecného soudu I. stupně potvrdil). Z odůvodnění

tohoto rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud tak učinil proto, že

k výkonu opatrovnictví nebyla nalezena jiná vhodná osoba, když

jinak obec (město) je povinna vykonávat správu všech záležitostí

nevyhrazených na jeho území jiným subjektům (§ 8 zák. č. 128/2000

Sb.).

Obsahově i právně shodnou problematiku Ústavní soud vyřešil

již dříve, a to nálezem ve věci II. ÚS 27/2000; v něm se Ústavní

soud postavil na stanovisko, že při výkonu opatrovnictví "nejde

o výkon funkce veřejnoprávního orgánu místní veřejné správy, ale

jde o výkon funkce vyplývající z toho, že obec je právnickou

osobou, tedy osobou soukromoprávní a že proto musí být s ní

zacházeno obdobně jako s každou fyzickou osobou, což znamená, že

podle současného znění občanského soudního řádu ji nelze proti

její vůli pověřit funkcí opatrovníka".

Tímto nálezem, od jehož právního názoru nebylo důvodů se

odchýlit ani v posuzované věci, je Ústavní soud vázán (čl. 89

odst. 2 Ústavy ČR), a proto pro odůvodnění tohoto nálezu postačí

odkázat na rozhodovací důvody vyložené v odůvodnění předchozího

nálezu aiv této věci přijmout dříve vyslovený názor, totiž že

obecnému soudu nepřísluší ustanovit proti její vůli obec (město)

opatrovníkem účastníka řízení, se kterým nelze jednat proto, že

jeho pobyt není znám.

Odkaz účastníka řízení (Krajského soudu v Hradci Králové)

na rozdílnou praxi senátů Ústavního soudu je i irelevantní, neboť

usneseními (ve věci III. ÚS 395/2000 a III. ÚS 498/2000) není

Ústavní soud ve své další rozhodovací činnosti, narozdíl od

nálezů, vázán.

Z takto rozvedených důvodů, jakož i pro důvody vyložené

v již zmíněné věci II. ÚS 27/2000, bylo s přihlédnutím k zásadám

procesní ekonomie zrušeno jak usnesení Krajského soudu v Plzni ze

dne 17. září 2001, sp. zn. 17 Co 417/2001, tak i usnesení

Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. června 2001, sp. zn.

E 1103/99 [§ 82 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona], jak

je ze znělky tohoto nálezu patrno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 6. června 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru