Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 697/08 #1Usnesení ÚS ze dne 13.11.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/aktivní procesní legitimace navrhovatele
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/p... více
Věcný rejstříkPředběžné opatření
legitimace/aktivní
Vlastnictví
Valná hromada
dispoziční právo
EcliECLI:CZ:US:2008:3.US.697.08.1
Datum podání17.03.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 67a, § 183 odst.1, § 21 odst.4, § 21 odst.3

99/1963 Sb., § 75, § 74 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 697/08 ze dne 13. 11. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Moravské naftové doly, a. s., se sídlem Hodonín, Úprkova 807/6, IČ 26288583, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2008 č. j. 5 Cmo 21/2008-75, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 14. 3. 2008 stěžovatelka Moravské naftové doly, a. s., (dále jen "stěžovatelka") napadla a domáhala se zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 29. 1. 2008 č. j. 5 Cmo 21/2008-75 s tím, že postupem uvedeného soudu a jeho rozhodnutím bylo porušeno její právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále pak došlo v rozporu s čl. 90 větou první a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky k odepření spravedlnosti.

Jak Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a jejích příloh, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2007 č. j. 50 Nc 27/2007-60 byl podle § 75b odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítnut návrh G. M., Ing. P. C. a N. J. T., v řízení před Ústavním soudem vedlejších účastníků, na vydání předběžného opatření, kterým by bylo uloženo stěžovatelce zdržet se veškerých dispozic se svým podnikem vyžadujících souhlas valné hromady podle § 67a obchodního zákoníku, k nimž měl být udělen souhlas na mimořádné valné hromadě stěžovatelky konané dne 14. 12. 2007, resp. na valné hromadě náhradní za tuto valnou hromadu svolané na 25. 1. 2008

Proti tomuto usnesení podali vedlejší účastníci odvolání, načež vrchní soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrhu vyhověl, a současně uložil vedlejším účastníkům, aby ve lhůtě 7 dnů podali návrh na vyslovení neplatnosti uvedených valných hromad. Vrchní soud dospěl k závěru, že ke složení jistoty došlo, a tudíž že nebyly splněny předpoklady pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 75b odst. 2 o. s. ř., a současně že byla naplněna podmínka ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 o. s. ř., konkrétně že je třeba zatímně upravit poměry účastníků. Tento svůj závěr vrchní soud odůvodnil tím, že kdyby předběžné opatření vydáno nebylo, mohlo by dojít k výraznému zhoršení pozice vedlejších účastníků. Pokud by se totiž stěžovatelka řídila souhlasem uděleným dle ustanovení § 67a obchodního zákoníku na některé z výše uvedených valných hromad, došlo by k nenávratnému poškození majetkových práv akcionářů. K ochraně stěžovatelky pro případ, že nařízení předběžného opatření bude zrušeno z jiného důvodu než z toho, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, jsou vedlejší účastníci povinni nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že poškození majetkových práv je vyloučeno. Dispozice s majetkem (cestou uzavírání smluv o vkladech a navyšováním základního kapitálu dceřiných společností stěžovatelky Gas Storage, a. s., a MND, a. s.) je motivována směrnicemi Evropského společenství, neohrozí možnost výplaty dividend v budoucnosti, je v souladu s memorandem uzavřeným mezi nepřímými akcionáři dne 13. 10. 2006, nedojde ke ztrátě či škodě na majetku stěžovatelky, nedojde ke změně akciových podílů stávajících akcionářů společnosti či změně 100% akciového podílu stěžovatelky v dceřiných společnostech, naopak to povede k efektivnímu fungování dotčených dceřiných společností. Přitom akcionáři stěžovatelky, EUROPGAS, a. s., a SPP Bohemia, a. s., se necítí být dispozicí s majetkem podniku ohroženi a vrchní soud předběžným opatřením brání zájmy akcionářů, kteří nejsou účastníky řízení, proti jejich vůli a v rozporu s jejich zájmy. Dále stěžovatelka poukázala na to, že mezi ní a vedlejšími účastníky není žádný "vztah", který by bylo třeba ve smyslu § 74 odst. 1 o. s. ř. upravovat, neboť vedlejší účastníci jsou soukromé fyzické osoby, jež nemají žádný poměr ke společnosti. V souvislosti s tím stěžovatelka vyslovuje názor, že vrchní soud je vázán údaji v obchodním rejstříku, jak má plynout z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 1. 1997 sp. zn. IV. ÚS 285/96 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, nález č. 12).

V další části ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že porušení čl. 11 Listiny spatřuje v tom, že nemůže disponovat se svým majetkem, v důsledku čehož jí vznikají obrovské finanční ztráty. Ustanovení čl. 36 Listiny ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy mělo být porušeno tím, že vrchní soud nedostatečně odůvodnil své rozhodnutí, když sice uvedl, že by došlo k nenávratnému poškození majetkových práv akcionářů, avšak již nespecifikoval, v čem toto poškození spatřuje a jak vážné poškození skutečně hrozí. Také vadně uložil vedlejším účastníkům podat žalobu na vyslovení neplatnosti valné hromady, protože toto právo přísluší pouze osobám uvedeným v § 183 odst. 1 ve spojení s § 131 odst. 1 až 10 a 12 obchodního zákoníku, resp. vrchní soud nezjišťoval, zda těmto osobám dané právo náleží. Přitom vedlejší účastníci nejsou ani jejími akcionáři, ani členy žádného orgánu. Jejich funkce členů představenstva prý zanikla dne 19. 1. 2007, kdy byli valnou hromadou odvoláni. Návrh na vydání předběžného opatření byl podán osobami neoprávněnými, resp. vedlejší účastníci nemají aktivní legitimaci. Odvolací soud také porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Dle názoru stěžovatelky tak nebyl respektován smysl institutu předběžného opatření a ústavní pravidlo ochrany toho, vůči komu předběžné opatření směřuje. V této souvislosti se odvolává na řadu rozhodnutí Ústavního soudu, zejména pak na usnesení sp. zn. III. ÚS 394/01 a nález sp. zn. I. ÚS 375/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 25, usn. č. 10, a svazek 27, nález č. 87).

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení k ústavní stížnosti. Vrchní soud vyslovil nesouhlas s námitkou stěžovatele stran nedostatečného odůvodnění rozhodnutí s tím, že odůvodnění je sice stručné, ale dostačující, protože důvody, pro které bylo daným způsobem rozhodnuto, jsou v rozhodnutí zřetelně uvedeny. Dále uvedl, že o návrhu musel rozhodovat věcně, přičemž poukázal na ustanovení § 75c o. s. ř.

Vedlejší účastníci uvedli, že v současné době probíhá řada soudních sporů mezi nepřímými akcionáři stěžovatelky, vyvolaných údajnou snahou jednoho z nich, KKCG SE, o ovládnutí stěžovatelky, a to tím způsobem, že osoby, jednající v zájmu této společnosti na valných hromadách stěžovatelky a jejích akcionářů (EUROPGAS, a. s., a SPP Bohemia, a. s.), odvolaly z jejich orgánů zástupce ostatních akcionářů a zvolily do nich pouze své zástupce. Předběžné opatření pak směřuje jen k udržení statu quo do doby, kdy doje k vyřešení těchto sporů, a je jediným prostředkem jak zabránit, aby došlo k protiprávnímu převodu stěžovatelky na třetí osoby spojené s KKCG SE. Vedlejší účastníci namítají, že ústavní stížnost byla podána neoprávněnou osobou, resp. že Ing. R. K. a Mgr. K. K. nejsou oprávněni ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. jednat za stěžovatelku, prvně uvedený navíc nebyl platně zvolen místopředsedou představenstva stěžovatelky, a že zápis v obchodním rejstříku ohledně složení představenstva neodpovídá skutečnosti.

Dále vedlejší účastníci popírají, že nejsou aktivně legitimováni, a uvádějí, že z funkce členů představenstva nebyli platně odvoláni, neboť valná hromada dne 19. 1. 2008 se vůbec nekonala. Jde-li o meritum ústavní stížnosti, vedlejší účastníci poukazují na to, že došlo k převodům majetku stěžovatelky na subjekty propojené s KKCG SE (mj. jejího nejcennějšího průzkumného území "Svahy českého masivu"), k založení dceřiných společností a k protiprávně schválenému převodu majetku na tyto společnosti, přičemž znalecký posudek v souvislosti s tím vypracovaný obsahuje zásadní nesprávnosti (což podrobně v ústavní stížnosti rozvádějí), a také hrozí riziko převodu akcií těchto dceřiných společností na třetí osoby. V důsledku neoprávněných převodů mohou vzniknout neodstranitelné škody na majetku řádově v miliardách korun. Není pravda, že se akcionáři stěžovatelky necítí být poškozeni, neboť nikdy neudělili souhlas k dispozici s podnikem stěžovatelky. Navíc k takové dispozici se stěžovatelčiným majetkem bylo třeba souhlasu valné hromady EUROPGAS, a. s., jak plyne ze stanov této společnosti, a ten nikdy udělen nebyl. Vedlejší účastníci nesouhlasí s tím, že zamýšlený převod částí podniku stěžovatelky neohrozí výplaty dividend a nedojde ke ztrátě na jejím majetku, neboť již nastal značný propad zisku, vyvedením majetku pak dojde ke snížení hodnoty akcií. Vedlejší účastníci odmítli, že by motivem zmíněného převodu byly směrnice EU, protože taková potřeba ze směrnic neplyne; jde pouze o nástroj nátlaku na akcionáře. Převod není ani v souladu s rámcovým memorandem ze dne 13. 10. 2006, ani se zájmy České republiky.

Dle vyjádření vedlejších účastníků předběžným opatřením nebylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo v rozporu s čl. 11 Listiny, ale toto je zcela v souladu s principy vyslovenými v nálezech Ústavního soudu, jež stěžovatelka uvádí. K tvrzenému zásahu do práva na spravedlivý proces vedlejší účastníci uvedli, že vrchní soud postupoval v souladu s § 220 odst. 3 o. s. ř., daný postup byl i odůvodněn nebezpečím z prodlení, pokud by došlo k vrácení věci soudu prvního stupně, i zásadou procesní ekonomie, neboť vrchní soud měl vše potřebné k posouzení daného návrhu (v souvislosti s tím poukazují na nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. I. ÚS 375/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 87). Vrchní soud pak své rozhodnutí odůvodnil, a to v rozsahu odpovídajícím povaze daného rozhodnutí. Není pravda, že mezi vedlejšími účastníky není žádný poměr. Jedná se o členy představenstva, které nese odpovědnost za správu společnosti. Vzhledem k tomu navrhli, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro vady návrhu spočívající v nedostatku procesního zastoupení, případně ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud zaslal zmíněná vyjádření stěžovatelce k replice. Ta (kromě jiného) uvedla, že vedlejší účastníci nerespektují rozhodnutí orgánů stěžovatelky, navazující veřejné listiny, rozhodnutí obecných soudů, které k zastupování společnosti EUROPGAS, a. s., ustanovili opatrovníka, jakož i Ústavního soudu. Vedlejší účastníci byli z představenstva stěžovatelky odvoláni valnými hromadami konanými dne 19. 1. 2007 a 20. 4. 2007, jejich výsledky byly zapsány od obchodního rejstříku a o neplatnosti usnesení těchto valných hromad nebylo nikdy rozhodnuto. V současné době se tak vedlejší účastníci nemohou svého údajného právního postavení dovolávat, soudy k takovému tvrzení nemohou přihlížet a ani to posuzovat jako předběžnou otázku, jak plyne z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 5 Cmo 289/2007. Proto měla být přijata vedlejšími účastníky konstrukce, že valné hromady přijaly svá rozhodnutí neplatně. Na nich ale za společnost EUROPGAS, a. s., jednal soudem ustanovený opatrovník JUDr. N., jehož postavení se vedlejším účastníkům nepodařilo zpochybnit ani před obecnými soudy, ani Ústavním soudem (zde stěžovatelka odkazuje na usnesení ze dne 13. 3. 2008 sp. zn. I. ÚS 2457/07). Opakuje, že vedlejší účastníci nejsou členové představenstva, a tvrdí, že současné představenstvo jedná v jejím nejlepším zájmu. Naopak E.ON Ruhrgas International se snaží o její ovládnutí, a proto v současné době paralyzuje její činnost různými soudními návrhy. V návaznosti na to se stěžovatelka snaží doložit, že její obchodní záměry a s tím související právní kroky jsou správné, zákonné, že ji samotnou a nepřímé akcionáře nepoškozují a že jsou v souladu s přijatými memorandy nepřímých akcionářů. Dále stěžovatelka zdůrazňuje nutnost rozdělení svých činností, a to s poukazem na případ konkurenční společnosti RWE Transgas, a. s., a vyvrací, že by ocenění částí podniku nebylo správné, k čemuž dodává, že výše ocenění stejně nemá žádný vliv na celkovou hodnotu jejího majetku. V doplňujícím podání ze dne 17. 6. 2008 stěžovatelka poukazuje na antimonopolní kroky orgánů Evropských společenství v dané oblasti s tím, že je v jejím zájmu oddělit jednotlivé činnosti a předejít tak situaci, kdy bude muset oddělení provést na základě požadavků regulačních orgánů.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Vedlejší účastníci namítají, že Ing. R. K. a Mgr. K. K. nejsou oprávněni jednat za stěžovatelku. Důvodem má být, že nebyli platně zvoleni členy představenstva a že tomu brání ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř. S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje. Uvedené osoby v rozhodné době byly a dosud jsou v obchodním rejstříku zapsány jako místopředseda, resp. člen představenstva. Současně je veden spor o to, zda usnesení valné hromady ze dne 19. 1. 2007, která je do dané funkce, resp. do představenstva zvolila, je platné. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nepřísluší, aby rozhodoval o právech a povinnostech právnických a fyzických osob, tedy namísto ve věci kompetentního obecného soudu řešil otázku planosti či neplatnosti usnesení orgánů obchodní společnosti, konkrétně výše uvedené valné hromady. Do doby, než bude v dané věci rozhodnuto, nutno vycházet ze skutečností uvedených v obchodním rejstříku (srov. ale níže). Jde-li o otázku zákazu jednání za společnost ve smyslu § 21 odst. 3 o. s. ř., je třeba ji řešit na základě konkrétních okolností případu, přičemž Ústavnímu soudu není z uvedeného podání zřejmé, jak samotným podáním ústavní stížnosti, která je prostředkem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, může dojít k poškození stěžovatelčiných zájmů.

V souvislosti s výše uvedeným je Ústavní soud také nucen odmítnout námitku, že vedlejší účastníci nebyli oprávněni podat návrh na nařízení předběžného opatření. Otázka, zda usnesení valné hromady ze dne 19. 1. 2007 je platné a tedy zda vedlejší účastníci byli platně odvoláni z představenstva, nebyla dosud, jak plyne ze stěžovatelčina vyjádření Ústavnímu soudu ze dne 6. 10. 2008, obecnými soudy vyřešena. Dovolává-li se stěžovatelka důvěry v zápis do obchodního rejstříku, nutno připomenout, že sama je účastníkem výše zmíněného soudního řízení, v němž se rovněž, byť nepřímo, rozhoduje o správnosti daného zápisu. Její odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 285/96 je nepřípadný, neboť ten se týká zcela jiné právní otázky.

Jde-li o otázku aktivní legitimace k podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, k té se výstižně vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 8. 2002 sp. zn. 29 Odo 11/2002 (uveřejněn v časopise Soudní judikatura, ročník 2002, svazek 8, pod č. 156). Na straně jedné uvedený soud vycházel z toho, že nelze umožnit zasahovat takovým návrhem do vnitřních poměrů společnosti osobám, které nemají postavení k tomu je opravňující. Tuto zásadu je třeba vztáhnout i na společníky či jiné oprávněné osoby, jejichž účast ve společnosti či jiný vztah ke společnosti, zakládající jejich aktivní věcnou legitimaci (a rovněž jejich právní zájem) v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, skončily. Na straně druhé však závěr o zániku aktivní věcné legitimace v návaznosti na ztrátu postavení, které ji zakládá, nelze přijmout zcela bezvýjimečně. Dle Nejvyššího soudu totiž pokud "může mít rozhodnutí valné hromady dopad na poměry navrhovatele založené jeho vztahem ke společnosti i poté, co ztratil postavení zakládající jeho aktivní legitimaci v době podání návrhu, bylo by v rozporu s účelem posuzovaného ustanovení odepřít mu aktivní legitimaci v řízení. Jeho právní zájem (vyplývající původně z jeho postavení ve společnosti) na rozhodnutí o případné protiprávnosti usnesení valné hromady ztrátou postavení, opravňující ho k podání návrhu, nepominul. Proto musí soud v každém konkrétním případě zkoumat, zda v době vydání rozhodnutí ve věci vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady trvá právní zájem navrhovatele na jeho vydání, a tedy i jeho aktivní věcná legitimace v řízení... Při opačném závěru by totiž nebylo v řadě případů pro společnost, resp. její valnou hromadu, nic jednoduššího, než zbavit navrhovatele aktivní legitimace např. tím, že odvolá v průběhu řízení podle § 131 obch. zák. nepohodlného jednatele, likvidátora nebo člena dozorčí rady, který podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady."

V posuzované věci stěžovatelka tvrdí, že uvedené osoby nemají žádný vztah ke společnosti a že jednají proti vůli a ke škodě jejích akcionářů. Jak plyne z vyjádření vedlejších účastníků, jež stěžovatelka nezpochybnila, v současné době mezi "nepřímými" akcionáři stěžovatelky panují spory a v souvislosti s ním je vedena řada soudních řízení o žalobách na vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad akcionářů stěžovatelky SPP Bohemia a EUROPGAS, na nichž byli odvoláni z orgánů uvedených společností zástupci jedné ze stran sporu - společností E.ON Ruhrgas International AG a Slovenský plynárenský priemysel, a. s., a na jejich místo dosazeni zástupci druhé strany - KKCG SE. Ti pak jako osoby jednající za akcionáře stěžovatelky na valné hromadě dne 19. 1. 2007 dosadily do představenstva stěžovatelky své zástupce, a to na úkor druhé strany sporu, a dále na valné hromadě ze dne 14. 12. 2007, příp. náhradní valné hromadě dne 25. 1. 2008 schválili ve smyslu § 67a obchodního zákoníku dispozici s majetkem stěžovatelky. Skutečnost, že na valných hromadách jednal za společnost EUROPGAS soudem ustanovený opatrovník, jehož ustanovení nebylo Ústavním soudem shledáno protiústavním (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2457/07), ještě neznamená, že jeho jednání bylo v souladu se zákonem, resp. že usnesení příslušných valných hromad je platné.

Z výše uvedeného je patrno, že platnost usnesení valné hromady konané 14. 12. 2007, příp. náhradní valné hromady konané dne 25. 1. 2008, jakož i předchozí odvolání zástupců nepřímých akcionářů stěžovatelky E.ON Ruhrgas International a Slovenský plynárenský priemysel má úzkou návaznost na platnost usnesení valných hromad EUROPGAS a SPP Bohemia, příp. legalitu právních úkonů soudem ustanoveného opatrovníka. Pokud by vedlejším účastníkům obecné soudy nepřiznaly aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a s tím souvisejícího návrhu na vydání předběžného opatření, nastal by zde stav, že by zde nebylo za daných okolností nikoho, kdo by mohl napadnout usnesení valné hromady a hájit tak práva "nepřímých" akcionářů.

Stěžovatelka poukazuje na to, že předmětné dispozice s jejím majetkem jsou v jejím ekonomickém či jiném zájmu, vedlejší účastníci se pak snaží doložit, že nikoliv. Ovšem tuto argumentaci, nutno poznamenat že značně obsáhlou, Ústavní soud pokládá za irelevantní. Vrchní soud v Praze, jenž vydal napadené předběžné opatření, stejně tak jako Ústavní soud nemohou být arbitry, zda ta která obchodní politika či strategie a s ní související majetková transakce je ve stěžovatelčině zájmu, resp. zájmu všech akcionářů. Rozhodující je, aby příslušná operace (ať bude mít už dopady jakékoliv) byla výsledkem rozhodnutí orgánů společnosti, jež neodporuje zákonu a je v souladu se stanovami společnosti. Argumentuje-li stěžovatelka možným opatřením evropských regulačních orgánů, výše uvedené závěry platí obdobně. Ústavní soud může stěží předjímat, zda vůbec a jaké opatření bude ve vztahu ke stěžovatelce nařízeno, a současně řešit, jakým pro stěžovatelku nejvhodnějším způsobem takovému (hypotetickému) opatření vyhovět. Jiná situace by nastala, pokud by zde existovala povinnost určitého jednání uložená zákonem či pravomocným rozhodnutím, s nímž by bylo nařízení předběžného opatření v rozporu. Toto však ze stěžovatelčina tvrzení (či snad něčeho jiného) neplyne.

V daném případě není Ústavnímu soudu z argumentace stěžovatelky zřejmé, co by mohlo být zásadní překážkou pro dočasné "zakonzervování" stávajícího stavu; stěžovatelce nic nebrání vyvíjet svou podnikatelskou činnost jako doposud, pouze tak nebude (zatím) činit prostřednictvím svých dceřiných společností, jak (zřejmě) bylo záměrem jejích akcionářů. Oproti tomu ze skutečnosti, že zákon pro daný typ majetkové operace vyžaduje souhlas valné hromady, lze vyvodit, že se jedná o krok nepochybně závažný. Ústavní soud jen obtížně může předjímat všechny možnosti a vyloučit, že sama tato operace nemůže vést k poškození (nepřímých) akcionářů, nemá však pochybnosti o tom, že v kombinaci s dalšími úkony (například následným převodem akcií dceřiných společností) k takovému poškození dojít může. Z uvedených důvodů nepokládá nařízení předběžného opatření za ústavně nekonformní. Byť stěžovatelka ujišťuje Ústavní soud o tom, že zde žádné takové riziko nehrozí, značný stupeň obezřetnosti je plně namístě, zvláště po (nutno zdůraznit obecných) zkušenostech této země s různými nekalými obchodními praktikami, jako je například tzv. tunelování, a také s mezinárodními arbitrážními řízeními, jež proti ní vedli a vedou zahraniční investoři.

Pokud stěžovatelka namítá, že vrchním soudem nebyla dodržena zásada dvojinstančnosti řízení, je třeba zdůraznit, že v daném soudním řízení se nerozhodovalo o věci samé, a tudíž zde není nutné, aby se v něm v plném rozsahu uplatňovala ústavně zaručená procesní práva účastníků řízení, resp. v některých případech to není ani možné, protože by mohl nastat příkrý rozpor se smyslem a účelem takového řízení, jímž je poskytnout neprodleně (dočasnou) soudní ochranu. V daném případě sice došlo k určitému omezení procesních práv stěžovatelky, která nemohla ohledně otázky, zda nařídit předběžné opatření, či nikoliv, uplatnit své argumenty, nicméně k nutnosti poskytnutí účinné, tj. především včasné ochrany bylo třeba rozhodnout neprodleně, přičemž pouhá kasace vadného rozhodnutí soudu prvního stupně by mohla způsobit prodloužení celého řízení, na jehož konci by mohlo být bezpředmětné předběžné opatření. Ostatně zrušením napadeného usnesení Ústavním soudem jen z tohoto důvodu by vedlo k prodlužování daného řízení, čímž by se Ústavní soud dostal do rozporu se svými vlastními, výše uvedenými závěry.

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2008

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru