Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 670/18 #1Usnesení ÚS ze dne 27.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - MSZ Praha
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Praha
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.670.18.1
Datum podání21.02.2018
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 670/18 ze dne 27. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti ACARTIA Holdings Limited, se sídlem Eagle House 10th floor, Kyriakou Matsi 16, 1082 Nikósie, Kypr, zastoupené Mgr. Janem Řezníkem, advokátem, sídlem Zápy 271, proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze v souvislosti s žádostí tohoto státního zastupitelství o zajištění ze dne 19. května 2016 a o právní pomoc ze dne 30. května 2016 ve věci sp. zn. 1 KZV 215/2013, jakož i navazujícímu postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") v souvislosti s žádostí tohoto státního zastupitelství o zajištění ze dne 19. 5. 2016 a o právní pomoc ze dne 30. 5. 2016 ve věci sp. zn. 1 KZV 215/2013, jakož i navazujícím postupu Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"). V ústavní stížnosti stěžovatelka požádala, aby Ústavní soud ve věci rozhodl přednostně podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

2. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu.

3. Z ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že se týká stejné problematiky, jako předcházející ústavní stížnost stěžovatelky sp. zn. III. ÚS 2627/16, totiž toho, že státním zastupitelstvím byla zaslána rakouskému Centrálnímu státnímu zastupitelství pro ekonomickou kriminalitu a korupci žádost o zajištění finančních prostředků a o právní pomoc, v čemž stěžovatelka spatřuje jiný zásah orgánu veřejné moci porušující její ústavně zaručená základní práva a svobody. Uvedená ústavní stížnost byla posouzena jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Tento závěr Ústavní soud odůvodnil takto: "Stěžovatelka napadá žádosti státního zastupitelství o předběžné zajištění finančních prostředků a o právní pomoc v trestní věci. Samotné tyto žádosti ovšem nezasahují a nejsou ani způsobilé zasáhnout do stěžovatelčiných práv. K takovému zásahu (nikoli ovšem nutně k porušení) mohlo dojít až zajištěním předmětných finančních prostředků v Rakousku, k němuž dle ústavní stížnosti došlo nejdříve rozhodnutím Státního zastupitelství ve Vídni a následně rozhodnutím Okresního soudu pro trestní věci ve Vídni. Jakákoli případná procesní obrana stěžovatelky tedy musí směřovat právě proti těmto rozhodnutím, a to ve státě, kde byla vydána. Napadené žádosti samy o sobě představují pouze jedny z mnoha dílčích postupů orgánů činných v trestním řízení, kterými nemůže být zasahováno do práv obviněných či jiných osob. Tyto dílčí kroky nepředstavují rozhodnutí ani jiný zásah ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a Ústavnímu soudu nepřísluší je jednotlivě přezkoumávat a tím spíše pak není v jeho pravomoci zakázat státnímu zastupitelství vyžádání právní pomoci od jiných států."

4. Ústavní soud upozorňuje, že zákon o Ústavním soudu neposkytuje (s výjimkou možnosti obnovy řízení v situaci, kdy mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda), žádný prostředek, na základě kterého by byl oprávněn rušit či nahrazovat svá vlastní rozhodnutí. Řízení před Ústavním soudem v České republice je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a jeho rozhodnutí jsou konečná. K projednání návrhů, které tato východiska nerespektují, není Ústavní soud příslušný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 586/03 nebo dne 28. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 3187/07, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

5. Taková překážka projednatelnosti návrhu existuje i v nynější věci, když stěžovatelka napadá ve své podstatě stále stejný tvrzený jiný zásah orgánů veřejné moci. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že upravila a doplnila svoji argumentaci a že není spokojena s tím, jakým způsobem rakouské orgány přistoupily k přezkumu v Rakousku vydaného rozhodnutí o zajištění finančních prostředků. Shodné platí, i pokud jde o fakt, že stěžovatelka oproti ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 2627/16 formálně napadá nejen postup městského státního zastupitelství, ale i vrchního státního zastupitelství, které v daném trestním řízení nad postupem městského státního zastupitelství vykonává dohled, když tvrzený vadný postup vrchního státního zastupitelství se stále vztahuje k témuž, totiž k již v řízení sp. zn. III. ÚS 2627/16 napadeným žádostem z května 2016 adresovaným rakouské straně, a plně na něj dopadají závěry z předchozího usnesení Ústavního soudu, jak byly výše citovány.

6. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti také navrhla, aby Ústavní soud městskému státnímu zastupitelství nařídil sdělit rakouským justičním orgánům určité informace. Zde však třeba připomenout, že Ústavní soud je oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci výhradně následujícím způsobem: Může buďto zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné (§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Posledně zmíněnou část petitu ústavní stížnosti tak Ústavní soud nemůže jakkoliv reflektovat, neboť k požadovanému druhu zásahu do činnosti orgánů veřejné moci není oprávněn (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2016 sp. zn. III. ÚS 1107/16).

7. Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

8. Pokud jde o stěžovatelčinu žádost o přednostní projednání věci, Ústavní soud důvody k upřednostnění její ústavní stížnosti před ústavními stížnostmi jiných stěžovatelů neshledal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru