Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 662/02Usnesení ÚS ze dne 04.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.662.02
Datum podání17.10.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6

2/1993 Sb., čl. 40 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 662/02 ze dne 4. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 662/02

Ústavní soud rozhodl ve věci L. Č., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2002, č. j. 12 To 362/2001-406, a Okresního soudu v Semilech ze dne 5. září 2001, sp. zn. 8 T 331/2000,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení jimi bylo zasaženo do práv, zaručených mu čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 5 Tdo 508/2002, bylo odmítnuto dovolání, které podal proti rozsudku soudu II. stupně, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR obdržel dne 23. září 2002.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 5 Tdo 508/2002, bylo spolehlivě zjištěno, že rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzených práv poskytuje, je rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2002, sp. zn. 12 To 362/2001, který byl stěžovateli doručen 16. května 2002. Nejvyšší soud ČR výše označeným usnesením dovolání obviněného, tj. stěžovatele, odmítl dle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako nepřípustné, ústavní stížnost podaná k doručení dne 16. října 2002 toto rozhodnutí nenapadá, směřuje proti rozsudkům soudu I. a II. stupně.

Na základě těchto zjištění nutno konstatovat, že stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutímsoudu I. a II. stupně po lhůtě k tomu stanovené, když na běh této lhůty nemá vliv den doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 2002, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí dovolání proto, že toto nebylo procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Pro uvedená zjištění byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru