Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 654/02Usnesení ÚS ze dne 04.09.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
odmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
opravný prostředek - řádný
příslušnost
EcliECLI:CZ:US:2003:3.US.654.02
Datum podání11.10.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

65/1965 Sb., § 130 odst.1

99/1963 Sb., § 243b odst.1, § 10a, § 218 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 654/02 ze dne 4. 9. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 654/02

Ústavní soud rozhodl dne 4. září 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. C., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2001 č. j. 21 Cdo 1520/2000-135, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 25. ledna 2000 č. j. 29 Co 11/2000-122 a Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. září 1999 č. j. 7 C 1983/91-105, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že podle jeho přesvědčení o jeho mzdovém nároku, uplatněném vůči zaměstnavateli, nebylo rozhodnuto v souladu se zákonem a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na postup soudu I. stupně ohledně změny návrhu, když o takovém návrhu rozhodl až svým rozhodnutím ze dne 10. září 1999, změnu nepřipustil a pokračoval v řízení, aniž by rozhodnutí nabylo právní moci. V odvolacím řízení, v němž se domáhal přezkoumání všech výroků soudu I. stupně, krajský soud nerozhodl o odvolání v celém rozsahu a pokud jde o usnesení Nejvyššího soudu ČR, jeho výrok považuje za nesprávný a nemající oporu v § 243b odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu.

Předseda senátu Nejvyššího soudu ČR ve svém vyjádření ze dne 26. listopadu 2002 navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, když poukázal na obsah označeného usnesení a na to, že tímto rozhodnutím k zásahu do práva na soudní a jinou právní ochranu dojít nemohlo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K návrhu musí být připojena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

III. ÚS 654/02

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššíhosoudu ČR a spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 7 C 1983/91 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání jako o posledním prostředku, který k ochraně tvrzeného práva stěžovatel využil, nutno konstatovat, že jmenovaný soud zrušil výrok odvolacího soudu ohledně částky 31.279,-Kč s přísl. a v tomto rozsahu řízení zastavil v souladu s § 243b odst. 4 obč. soudního řádu, poněvadž z rozsudku soudu I. stupně bylo zjištěno, že ten zamítl žalobu ohledně 14.257,- Kč, o částce 31.279,- Kč nerozhodoval, když o ní stěžovatel vzal dne 16. listopadu 1994 žalobu zpět. Zastavení řízení o dovolání podaném proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě je odůvodněno § 10a obč. soudního řádu, podle něhož Nejvyšší soud ČR je příslušným k rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů, odmítnutí dovolání proti rozhodnutí, kterým soud II. stupně potvrdil výrok soudu I. stupně - o zamítnutí návrhu ohledně částky 14.257,- Kč, je odůvodněno § 218 odst. 1 písm. c) a § 238 odst. 2 obč. soudního řádu. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2001 č. j. 21 Cdo 1520/2000-135 jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Rozhodnutí o ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu, tedy proti výrokům, proti nimž směřující dovolání bylo odmítnuto, je odůvodněno § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, když běh lhůty k podání stížnosti započal dnem doručení rozsudku ze dne 25. ledna 2000 - dovolání proti němu, jež bylo odmítnuto jako nepřípustné, nelze považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytuje. Pokud jde o ústavní stížnost týkající se rozsudku soudu I. stupně, ta je nepřípustná, když nesměřuje proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje [§ 72 odst. 2 a 4, § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 2003

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru