Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 649/10 #1Nález ÚS ze dne 20.05.2010K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/zákaz retroaktivity
Věcný rejstříkExekuce
výkon rozhodnutí/náklady řízení
řízení/zastavení
retroaktivita
exekutor
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 113/57 SbNU 425
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.649.10.1
Datum vyhlášení03.06.2010
Datum podání05.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 89 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 89 odst.2, § 129, § 90

99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.e


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky Servisní služby, s. r. o. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. 5. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 18 Co 499/2009-23 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR.

Narativní část

Okresní soud zastavil exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s tím, že stěžovatelce uložil zaplatit náhradu nákladů exekuce pověřenému soudnímu exekutorovi. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesení okresního soudu v napadeném výroku o nákladech exekuce potvrdil. Stěžovatelka dovodila s ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu, týkající se aplikace zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007, že pokud jde o exekuční řízení zahájená v době jeho účinnosti (před novelizací provedenou zákonem č. 347/2007 Sb.), je "při zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného protiprávní uložit oprávněnému povinnost k úhradě nákladů řízení, jestliže oprávněný toto zastavení procesně nezavinil".

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud připomněl, že Ústavní soud se shodnou problematikou zabýval v celé řadě svých rozhodnutí (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 314/09, I. ÚS 1851/09, I. ÚS 1856/09, II. ÚS 2426/09, III. ÚS 2938/09, III. ÚS 455/08, IV. ÚS 1903/07 a IV. ÚS 2888/07).

V projednávané věci krajský soud odmítl vzít v úvahu, že stěžovatelka uplatnila svůj nárok důvodně již v roce 2006, a nerespektoval závazný právní názor Ústavního soudu, podle něhož z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, "je nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečněný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007".

Tento závěr se plně vztahoval i na nyní projednávanou věc a byl pro Ústavní soud závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li kvalifikovaný důvod k odchylce. Proto Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jan Musil. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 649/10 ze dne 20. 5. 2010

N 113/57 SbNU 425

K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31.12.2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) - ze dne 20. května 2010 sp. zn. III. ÚS 649/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Servisní služby, s. r. o., se sídlem Kartouzská 200/4, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 18 Co 499/2009-23, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně a stěžovatelce bylo uloženo hradit soudní exekutorce náklady exekuce, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení.

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 18 Co 499/2009-23 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností ze dne 4. 3. 2010 (doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2010) se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví nálezu uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno její "základní právo na právní jistotu", resp. právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka namítá, že krajský soud podle jejího názoru "nesprávně právně posoudil otázku povinnosti hradit náklady exekuce v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného".

Stěžovatelka dovozuje, že i v tomto případě jde o věc obdobnou, jakou Ústavní soud řešil v celé řadě svých předcházejících rozhodnutí (např. nálezy ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09, ze dne 22. 9. 2009 sp. zn. II. ÚS 2426/09, ze dne 29. 10. 2009 sp. zn. I. ÚS 1856/09, ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09, ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. III. ÚS 2938/09 - všechny viz níže). S ohledem na dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu týkající se aplikace zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době jeho účinnosti (před novelizací provedenou zákonem č. 347/2007 Sb.) stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že "při zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného je protiprávní uložit oprávněnému povinnost k úhradě nákladů řízení, jestliže oprávněný toto zastavení procesně nezavinil".

II.

Ústavní soud si vyžádal zapůjčení spisu vedeného Okresním soudem v Chrudimi pod sp. zn. 5 Nc 3850/2006, z něhož zjistil následující skutečnosti.

Stěžovatelka (v dřívějším řízení v procesním postavení oprávněné) se u Okresního soudu v Chrudimi proti povinnému F. B. domáhala nařízení exekuce na jeho majetek pro pohledávku 1 010 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 6 133,50 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny s tím, že soudním exekutorem má být pověřena JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, Seifertova 17. Usnesením ze dne 22. 11. 2006 č. j. 5 Nc 3850/2006-6 bylo tomuto návrhu zcela vyhověno.

Na základě podnětu pověřené soudní exekutorky ze dne 16. 8. 2008 Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 21. 8. 2008 č. j. 5 Nc 3850/2006-10 exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil (výrok I) s tím, že stěžovatelce uložil zaplatit pověřené soudní exekutorce na náhradu nákladů exekuce částku 7 735 Kč.

Po odvolání stěžovatelky Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 11. 2009 č. j. 18 Co 499/2009-23 usnesení okresního soudu v napadeném výroku III o nákladech exekuce změnil tak, že stěžovatelce uložil uhradit náklady exekuce ve výši 4 165 Kč (výrok I). Žádnému z účastníků krajský soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

III.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil pouze Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, který zcela odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, přičemž zdůraznil, že důvody jeho rozhodnutí stojí na procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce. Z tohoto důvodu navrhuje zamítnout ústavní stížnost jako nedůvodnou.

Za splnění podmínek zakotvených v ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) Ústavní soud upustil od ústního jednání.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak připomněl v napadeném usnesení i krajský soud, Ústavní soud se shodnou problematikou zabýval v celé řadě svých rozhodnutí [např. nález sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), nález sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), nález sp. zn. I. ÚS 1856/09 ze dne 29. 10. 2009 (N 231/55 SbNU 175), nález sp. zn. II. ÚS 2426/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 208/54 SbNU 571), nález sp. zn. III. ÚS 2938/09 ze dne 11. 2. 2010 (N 23/56 SbNU 263) a další, dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Právní základ názoru vyjádřeného v těchto rozhodnutích obdobným způsobem se shoduje s názorem již dříve judikovaným v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), resp. v nálezech sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127) a sp. zn. IV. ÚS 2888/07 ze dne 12. 5. 2008 (N 84/49 SbNU 205), byť za poněkud odlišné skutkové situace.

V projednávané věci krajský soud odmítl vzít v úvahu, že stěžovatelka uplatnila svůj nárok důvodně již v roce 2006 a nerespektoval závazný právní názor Ústavního soudu, podle něhož z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007 "je nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečněný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007".

Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavnísoud závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li kvalifikovaný důvod k odchylce.

V podrobnostech, které jej vedly k zaujetí tohoto názoru, odkazuje Ústavnísoud na výše uvedená rozhodnutí, neboť je nepochybné, že jsou účastníkům známa, protože jim byla adresována; v jejich světle, a z dalších tam vyložených důvodů, napadené rozhodnutí krajského soudu zjevně neobstojí.

Ústavnísoud dospěl k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a porušil ustanovení článku 89 odst. 2 Ústavy o závaznosti rozhodnutí Ústavního soudu.

Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímsoudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru