Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 645/21 #1Usnesení ÚS ze dne 23.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Jihlava
Soudce zpravodajŠimíček Vojtěch
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Trestní řízení
Obnova řízení
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.645.21.1
Datum podání10.03.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 278 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 645/21 ze dne 23. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. V., t. č. ve Věznici Kuřim, zastoupeného Mgr. Janem Heldesem, advokátem se sídlem Husovo náměstí 20, Polná, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020, č. j. 8 To 410/2020-335, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 10. 2020, č. j. 13 T 74/2017-320, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl rozsudkem okresního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 13 T 74/2017-137, ve spojení s usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 8 To 499/2017-156, odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že v rámci doložení své bezúhonnosti za účelem přijetí do pracovního poměru vědomě předložil padělaný výpis z evidence Rejstříku trestů, v němž bylo v rozporu se skutečností uvedeno, že zde nemá záznam, byť v této době bylo u jeho osoby evidováno 5 záznamů o předchozím odsouzení. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců.

2. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud"), jimiž byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel tvrdí, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Stěžovatel v nyní posuzované ústavní stížnosti především namítá, že nebyly řádně vypořádány navrhované důkazy, když požadoval provedení odborného zjištění, kdy byl předmětný výpis z trestního rejstříku vytvořen. Z časového sledu je prý totiž patrno, že v rozhodné době již neměl přístup k počítači, na kterém byl tento výpis vyhotoven. Informace o bitové kopii daného počítače stěžovateli v době trestního řízení nebyla známa a tento důkaz proto nemohl v původním řízení uplatnit. Důkaz o datu vytvoření souboru obsahujícího padělanou listinu tak představuje novou skutečnost, na základě které měla být povolena obnova řízení.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a na základě uplatněných stížnostních námitek a obsahu napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. Ústavní soud především připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a jeho úkolem, jakožto orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není výklad podústavního práva nebo sjednocování judikatury obecných soudů. Pokud proto napadené rozhodnutí obecného soudu je dostatečně odůvodněno a provedený výklad podústavního práva není zjevně nelogický, protismyslný či jinak vybočující z racionálních interpretačních metod, není důvod, aby závěry obecných soudů Ústavní soud jakkoliv relativizoval, a to i za situace, kdy si je vědom možného výkladu odlišného, který by byl také racionální. Z principu ústavně souladného výkladu a používání právních předpisů totiž plyne rovněž závěr, že Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, zasahuje-li jimi zvolený výklad do ústavně zaručených základních práv stěžovatele, nikoliv ale v případě, kdy tento způsob výkladu Ústavní soud nepovažuje za nejlepší, případně jediný možný.

6. Ústavní soud připomíná, že podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 608/10 (N 173/58 SbNU 513); veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 2445/08 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1364/10 a také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20. 7. 2004, č. 50178/99, odst. 56]. Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout "pouze" určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je namístě rozhodnout o povolení obnovy [viz nálezy sp. zn. I. ÚS 2517/08 ze dne 24. 2. 2009 (N 34/52 SbNU 343), sp. zn. II. ÚS 2445/08 ze dne 30. 7. 2009 (N 174/54 SbNU 193) a zejména stanovisko pléna ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20].

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud předně uvádí, že se jedná o již v pořadí třetí návrh na povolení obnovy řízení, kdy stěžovatel za nový důkaz soudu dříve neznámý tentokrát označil potřebu provést důkaz bitovou kopií počítače, na kterém měla být vytvořena padělaná listina, resp. kdy přesně byl tento soubor vytvořen. K tomu obecné soudy uvedly, že se návrh na obnovu řízení opíral o tytéž skutečnosti a důkazy jako návrhy předchozí, tzn. o svědeckou výpověď Z. Š. a jeho konfrontaci s E. V. Již v předchozích rozhodnutích přitom bylo vysvětleno, proč soudy považují výpověď Z. Š. za nevěrohodnou a jaké konkrétní rozpory se objevovaly ve výpovědi tohoto svědka a stěžovatele. Bitová kopie počítače přitom není novým důkazem, protože byla součástí spisu vedeného v trestním řízení od samého počátku a byla jako důkaz zhodnocena orgány činnými v trestním řízení. Nyní stručně rekapitulované závěry obecných soudů považuje Ústavní soud za přesvědčivé, logické a plně konvenující se shora popsanými ústavně právními předpoklady povolení obnovy trestního řízení.

8. Stěžovatel ostatně v ústavní stížnosti nepopírá, že bitová kopie počítače byla součástí trestního spisu; pouze namítá, že mu tato okolnost nebyla známa, a to až do dne 1. 10. 2019, kdy udělil svému právnímu zástupci plnou moc a ten teprve nahlédnutím do spisu zjistil, že sice byla pořízena bitová kopie počítače, avšak nedošlo k jejímu důkladnějšímu ohledání. K tomu zdejší soud pouze konstatuje, že bylo věcí samotného stěžovatele, aby nahlédl dříve do trestního spisu sám a poté mohl případně navrhnout provedení příslušného důkazu. Pokud tak ovšem neučinil a nic mu v tom nebránilo, nelze toto jeho pochybení konvalidovat až v řízení o povolení obnovy řízení. Závěry obecných soudů, že takovýto důkaz nepředstavuje důkaz soudu dříve neznámý, který teprve by mohl sám o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině ve smyslu ustanovení § 278 odst. 1 trestního řádu, je proto ústavně souladný. Tato námitka je tedy zjevně neopodstatněná.

9. V souhrnu lze proto argumentaci stěžovatele v návrhu na povolení obnovy řízení i v nyní posuzované ústavní stížnosti označit za pouhé pokračování jeho původní obhajoby a polemiky s pro něj nepříznivým výsledkem trestního řízení. Tyto námitky stran pochybení soudů při zamítnutí jeho návrhu na povolení obnovy řízení se však z ústavněprávního hlediska jeví jako neopodstatněné, a to zvláště za situace, kdy je stěžovatel poprvé vznesl až v rámci obnovovacího řízení a neuplatnil je již v řízení původním, když nevyužil zákonné možnosti svoji obhajobu uplatňovat v rámci řádných opravných prostředků.

10. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru