Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 632/05Usnesení ÚS ze dne 22.12.2005

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní řízení
Daň
EcliECLI:CZ:US:2005:3.US.632.05
Datum podání05.12.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 46 odst.1 písm.a

337/1992 Sb., § 55b


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 632/05 ze dne 22. 12. 2005

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 632/05

Ústavní soud rozhodl dne 22. prosince 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele T. J., zastoupeného JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem Palackého 168, 755 01 Vsetín, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. srpna 2005 č. j. 2 Afs 3/2005-51 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2004 č. j. 29 Ca 106/2004-22, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle odůvodnění návrhu porušení označeného ústavně zaručeného práva bylo založeno tím, když obecné soudy dovodily, že rozhodnutí o nepovolení přezkumu (přesně specifikovaného) dodatečného platebního výměru ve stěžovatelově daňové věci není rozhodnutím způsobilým zasáhnout do jeho subjektivních hmotných práv či povinností, přičemž jeho správní žaloba byla Krajským soudem v Brně podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta, kterýžto závěr akceptoval jako správný i Nejvyšší správní soud k jeho kasační stížnosti. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí a na podporu své argumentace o odepření ústavně zaručené ochrany svých práv dále uvedl, že v předmětné věci "existuje meritorní rozhodnutí platné pro druhého společníka ve sdružení Ing. M. J., kterým byly na základě jím podaného odvolání stanoveny práva a povinnosti jinak. Je zřejmé, že stěžovatel nevyužil svého práva podat proti prvoinstančnímu rozhodnutí finančního úřadu odvolání, resp. toto realizoval opožděně." Protože nápravy lze dosáhnout jen cestou mimořádného opravného prostředku dozorčího práva, domáhal se mimo jiné i z tohoto důvodu posléze stěžovatel, aby Ústavní soud v záhlaví napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Ústavní soud není zpravidla oprávněn zasahovat do rozhodování obecných soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Předmětem námitek ústavní stížnosti je z hlediska jejího obsahu klíčové tvrzení, dle něhož rozhodnutí vydané na základě § 55b zák. č. 337/1992 Sb., kterým se nepovoluje přezkoumání rozhodnutí správce daně, je rozhodnutím podřaditelným pod taková, jimiž se v konečném důsledku zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti.

K této problematice III. senát uvádí, že dle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st.-12/2000 ze dne 19. prosince 2000 "v případě rozhodování podle § 55b daňového řádu se jedná o rozhodnutí o právech a povinnostech (roz. daňového subjektu)... jen tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu vůbec otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno." (in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 21, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2002, str. 486). Jinými slovy vyjádřeno, III. senát Ústavního soudu má ve shodě s důsledky plynoucími z citovaného názoru pléna, jímž je vázán, když předmětné ustanovení zák. č. 337/1992 Sb. zůstalo v mezidobí nedotčeno, za to, že shora označeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, ani jemu předcházejícím usnesením Krajského soudu v Brně nebylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces [shodně kupř. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 328/03, III. ÚS 233/05; IV. ÚS 516/03 (in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2005, str. 575)]. Správní žaloba nebyla způsobilá meritorního projednání, pročež došlo k jejímu odmítnutí v souladu se zákonem [§ 46 odst. 1 písm. a), § 65 odst. 1, § 70 písm. a) s. ř. s].

Obecnésoudy, jakož i následně Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) jsou povinny při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů mohou uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci [čl. 2 odst. 3, čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR], což je v právním státě condicio sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů. Námitka, dle níž stěžovatel nevyužil možnosti podat vůči původnímu meritornímu rozhodnutí včas řádný opravný prostředek, resp. vytýkající ve vztahu k téže skutkové situaci (v relaci k různým daňovým subjektům) existující dvě odlišná meritorní rozhodnutí, je takto v daném kontextu bez jakékoliv právní relevance. Je totiž věcí odpovědného přístupu stěžovatele postupovat ve vlastních záležitostech řádným pořadem práva, přičemž pakliže tak neučiní, nést důsledky s tímto právně významným nekonáním spjaté.

Pro uvedené Ústavnísoud rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. prosince 2005

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru