Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 631/04Nález ÚS ze dne 25.01.2006K neoprávněnému zamítnutí stížnosti státním zástupcem z důvodu opožděnosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 24/40 SbNU 203
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.631.04
Datum vyhlášení09.02.2006
Datum podání01.11.2004
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 143, § 148 odst.1 písm.b, § 59


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 631/04 ze dne 25. 1. 2006

N 24/40 SbNU 203

K neoprávněnému zamítnutí stížnosti státním zástupcem z důvodu opožděnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 631/04 ve věci ústavní stížnosti J. Ř. proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. 10. 2004 sp. zn. 1 Zt 265/2004, jímž byla státním zástupcem jako opožděná zamítnuta stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního komisaře.

Usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. 10. 2004 sp. zn. 1 Zt 265/2004 se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a i co do dalších formálních náležitostí ve shodě se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví označené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 s tím, že postupem tohoto orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jež vyplývá z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na obhajobu vyplývající z čl. 37 odst. 2 Listiny a dále jím byl porušen čl. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy").

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozhodnutím byla podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítnuta jako opožděná stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního komisaře Policie České republiky, SKPV Praha ze dne 20. 4. 2004 ČTS: ORI-37/8OOK-1-2004 kterým bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatelky pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1 a odst. 3 písm. b) trestního zákona, kterého se měla dopustit ke škodě J. K. dne 24. 2. 2003 podvodnou finanční transakcí částky 560 000 Kč převodem z účtu zemřelého manžela poškozené na svůj osobní účet poté, co využila špatné psychické situace poškozené po úmrtí manžela, přičemž k uvedenému úkonu ji instruovala pod záminkou ochrany finanční hotovosti před nároky dalších dědiců. Obvodní státní zastupitelství své rozhodnutí zdůvodnilo tím, že účinky oznámení, eventuálně doručení napadeného usnesení policejního orgánu nastaly nejpozději ke dni 27. 8. 2004, kdy byla stěžovatelka za přítomnosti svého obhájce v procesním postavení obviněné vyslechnuta. Dne 3. 9. 2004 byla vyhotovena písemná stížnost ze strany obhájce a téhož dne byla odevzdána k poštovní přepravě, z čehož je zřejmé, že byla učiněna po uplynutí zákonem stanovené lhůty.

V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že stížnost proti výše citovanému usnesení policejního orgánu, které jí bylo doručeno dne 27. 8. 2004, podala v zákonem stanovené třídenní lhůtě, a to přímo do protokolu o svém výslechu, který se konal dne 27. 8. 2004, přičemž bylo zaprotokolováno, že stížnost bude písemně odůvodněna do 3. 9. 2004. Zaprotokolovaná týdenní lhůta přitom nemá dle názoru stěžovatelky na včasnost podání stížnosti žádný vliv, kromě toho v této lhůtě podala řádně odůvodněnou stížnost k poštovní přepravě. Stěžovatelka má za to, že státní zástupkyně nepostupovala v souladu s trestním řádem [§ 147 odst. 1, § 148 odst. 1 písm. b)], v důsledku čehož jí byla odepřena možnost přezkoumání předmětného, údajně nesprávného a neodůvodněného rozhodnutí policejního orgánu a tím i možnost nápravy vzniklé situace. To má dle stěžovatelky za následek porušení jejích výše uvedených ústavně zaručených práv, a tak navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí státní zástupkyně zrušil.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 k ústavní stížnosti. Tento účastník řízení uvedl, že po prostudování listinného materiálu zjistil, že ústavní stížnost je opodstatněná, neboť dozorující státní zástupkyně zamítla stížnost obviněné (stěžovatelky) do usnesení o zahájení trestního stíhání jako opožděně podanou v rozporu s objektivní skutečností. Obviněná totiž převzala napadené usnesení dne 27. 8. 2004 a téhož dne proti němu do protokolu o výslechu podala stížnost.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), stojícím mimo soustavu orgánů činných v trestním řízení, a jako takovému mu v zásadě nepřísluší právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. Porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím se může zabývat pouze tehdy, pokud takové porušení znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Maje na zřeteli uvedený princip, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jak plyne z výše uvedeného, oba účastníci řízení nejsou ve sporu o tom, že výše zmiňované usnesení policejního orgánu bylo stěžovatelce doručeno dne 27. 8. 2004, tato skutečnost je ostatně patrna z "protokolu o výslechu obviněného" ze stejného dne, jehož opis si Ústavní soud od obvodního státního zastupitelství vyžádal. Účastníci se shodují i v tom bodu, že stěžovatelka podala proti předmětnému usnesení policejního orgánu téhož dne stížnost, a to do zmíněného protokolu, přičemž i dle názoru Ústavního soudu větu na čtvrtém listu protokolu, a to "Obv. i obhájce si proti tomuto usnesení podávají stížnost s tím, že tato bude pís. odůvodněná do 3. 9. 2004 prostřednictvím obhájce.", která dle všeho souvisí se zápisem na listu prvním protokolu o převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání, nutno chápat jako příslušné podání učiněné ústně do protokolu ve smyslu § 59 trestního řádu. Z výše uvedeného je zřejmé, že stížnost podala stěžovatelka v zákonem stanovené lhůtě (§ 143 trestního řádu), a pokud ji státní zástupkyně podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítla, postupovala v rozporu se zákonem.

Jak konstatoval Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 3. 11. 1994 sp. zn. III. 150/93 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 49), ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny obsahuje svou povahou zásady nestranného a spravedlivého procesu; k nim mimo jiné náleží právo každého, aby (nestranný a nezávislý) soud, případně jiný orgán při nalézání práva dbal stanoveného, tj. zákonného postupu, přičemž takovýmto postupem nutno rozumět jen zcela bezvýhradné a bezvýjimečné respektování procesních předpisů a kautel z nich vyplývajících.

Na straně druhé nikoliv jakékoliv porušení procesních předpisů znamená porušení ústavně zaručených práv a svobod účastníka řízení. Jak totiž Ústavnísoud ve svých rozhodnutích opakovaně konstatuje, k možnosti ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení trestního nutno přistupovat přísně restriktivním způsobem, neboť ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení; kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit (viz např. usnesení ze dne 20. 10. 1999 sp. zn. IV. ÚS 408/99; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, usnesení č. 65).

Jak je zřejmé z nálezu Ústavníhosoudu ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, nález č. 105), důvodem pro zrušení ústavní stížností napadeného usnesení státního zástupce, jímž bylo rozhodováno o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, byla existence zcela nedostatečného odůvodnění, naznačující svévoli v rozhodování státního zástupce. V dalším svém rozhodnutí daný postup Ústavní soud označil za materiální (obsahové), na první pohled zřejmé denegatio iustitiae (viz usnesení ze dne 5. 2. 2004 sp. zn. III. ÚS 554/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 32, usnesení č. 4).

Ústavnísoud např. ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 511/02 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 30, nález č. 105) dospěl k závěru, že faktické nepřezkoumání stížností napadeného rozhodnutí, dovozované ze zcela nedostatečného odůvodnění, zakládá jeho protiústavnost. To samé musí tím spíše platit pro případ, v němž danou skutečnost, tedy že stížností napadené rozhodnutí nebylo ze strany příslušného orgánu podrobeno řádnému přezkumu, není třeba vyvozovat, neboť je nutným důsledkem zjištěného procesního pochybení státní zástupkyně. Vzhledem k výše uvedeným důvodům Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že v důsledku tohoto pochybení došlo k "odepření spravedlnosti", jež s sebou nese i porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavnísoud proto ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil, a to vzhledem k souhlasu účastníků ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez ústního jednání.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru