Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 627/01Nález ÚS ze dne 04.04.2002Bezpečnostní kontrola v budovách soudů

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkpříslušnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 44/26 SbNU 11
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.627.01
Datum podání29.10.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 96 odst.2

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 4 odst.4, čl. 38 odst.2, čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

335/1991 Sb., § 8a, § 13 odst.1, § 13 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 627/01 ze dne 4. 4. 2002

N 44/26 SbNU 11

Bezpečnostní kontrola v budovách soudů

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 4. dubna 2002 v ústním jednání

a v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. K., za

účasti vedlejšího účastníka Ministerstva spravedlnosti ČR, proti

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky

v Táboře, ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 15 Co 395/2001,

a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. května 2001, sp. zn.

7 C 195/98, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky

v Táboře, ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 15 Co 395/2001, se ruší.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, §

34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve

své občanskoprávní věci pravomocný rozsudek Krajského soudu

v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře, ze dne 14. srpna 2001

(15 Co 395/2001-100), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti

rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. května 2001 (7

C 195/98-88), kterým byla zamítnuta jeho žaloba o náhradu škody ve

výši 93.545,- Kč; ta měla být stěžovateli způsobena nesprávným

úředním postupem Okresního soudu v Písku ve věci vedené u tohoto

soudu pod sp. zn. E 25/93; stěžovatel tvrdil, že postupem obou

obecných soudů byla tak porušena jeho ústavně zaručená práva

plynoucí z čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických

právech, čl. 1, čl. 10 a čl. 38 odst. 1, 2 Listiny základních práv

a svobod, a to tím, že oba soudy rozhodly bez jeho účasti jako

účastníka řízení, který ač se k ústním jednáním, konaným před

oběma soudy, dostavil, nebyl však příslušníky justiční stráže do

budov soudů (Okresního soudu v Táboře a Krajského soudu v Českých

Budějovicích, pobočky v Táboře) vpuštěn, protože se odmítl

podrobit nezákonné bezpečnostní prohlídce. Nadto stěžovatel

tvrdil, že v řízeních před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo

na zákonného soudce, neboť v jeho věci nerozhodoval věcně a místně

příslušný soudce.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí

obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře, se

k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) k ústavní stížnosti

stěžovatele vyjádřil podáním předsedy senátu, z něhož napadené

rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že osvětlil

postup při posouzení podjatosti soudců Okresního soudu v Táboře

a dovodil, že jestliže věc byla přikázána z důvodu nutnosti

(správně vhodnosti - § 12 odst. 2 o. s. ř.) Okresnímu soudu

v Táboře, změnila se tím natrvalo původní místní příslušnost

soudu, a to bez ohledu na to, že později námitkou podjatosti

dotčený soudce přešel z Okresního soudu v Písku na Okresní soud

v Táboře.

Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že mu bylo zabráněno

v přístupu do soudní budovy (k odvolacímu jednání dne 14. srpna

2001), odkázal odvolací soud jednak na současnou právní úpravu,

dle níž každý, kdo vstupuje do budovy soudu je povinen podrobit se

kontrole, kterou má být vyloučeno, že do budovy vnáší zbraně nebo

jiný předmět ohrožující život nebo zdraví lidí nebo že jím

ohrožuje majetek, jednak zdůraznil, že odvolacímu soudu v době

jednání ve stěžovatelově věci nebylo známo, že stěžovatel nebyl

(a proč) do budovy vpuštěn, a protože nebyly zjištěny jiné

procesní překážky, které by projednání stěžovatelovy věci

v nařízeném odvolacím jednání bránily, bylo odvolání stěžovatele

projednáno v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 2 o. s. ř.).

S odkazem - pokud jde o meritum věci a nedůvodné

stěžovatelovy námitky stran podjatých soudců - na odůvodnění

ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí odvolací soud jako

účastník řízení navrhl, aby stěžovatelova ústavní stížnost byla

buď a limine odmítnuta nebo aby po jejím projednání bylo o ní

rozhodnuto zamítavým výrokem.

Ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu spisu obecného soudu I. stupně (Okresního soudu

v Táboře - 7 C 195/98), který byl Ústavnímu soudu k jeho žádosti

předložen, je patrno, že ve stěžovatelově věci před obecným soudem

I. stupně bylo nařízeno (a provedeno) celkem 5 jednání; jednáním

dne 31. ledna 2000 (č. l. 34), 3. května 2000 (č. l. 45) a 6.

listopadu 2000 (č. l. 69) stěžovatel byl osobně přítomen, aniž by

ze spisu bylo patrno, že byl při vstupu do budovy soudu podroben

obvyklé bezpečnostní kontrole, případně že by proti ní vznesl

námitky. K jednání nařízenému na den 26. února 2001 se stěžovatel

rovněž dostavil, a protože odmítl (ze spisu není patrno z jakého

důvodu) bezpečnostní kontrole se podrobit, byl do jednací síně

předveden za asistence příslušníka justiční stráže, který

v jednací síni setrval po celou dobu jednání (č. l. 75).

K jednání nařízenému na den 3. května 2001 se stěžovatel do

jednací síně nedostavil; protože dotazem u ostrahy soudní budovy

ve věci jednající soudce zjistil, že stěžovatel "po určitých

dohadech s příslušníky justiční stráže se nakonec sám rozhodl

odejít", bylo ve věci jednáno v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst.

3 o. s. ř.) a věc byla u tohoto jednání skončena vyhlášením

rozsudku.

K jednání před odvolacím soudem, který projednával

stěžovatelovo odvolání do rozsudku obecného soudu I. stupně, se

stěžovatel nedostavil; podle protokolu o tomto jednání (č. l. 98)

bylo mu uvědomění o odvolacím jednání řádně doručeno, a proto

odvolací soud ve stěžovatelově věci, neshledav zákonných překážek,

jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Takto zjištěný procesní průběh stěžovatelovy věci před

obecnými soudy vedl Ústavní soud k následujícím závěrům:

Nejpozději ode dne 26. února 2001 (konání čtvrtého ústního

jednání) muselo být stěžovatelovi známo, že vstup veřejnosti do

soudních budov je podmíněn jistými bezpečnostními opatřeními,

které provádí justiční stráž, stejně jako mu musely být známy

okolnosti a způsob, za nichž lze od standardního způsobu

bezpečnostní kontroly upustit, resp. nahradit ji jiným opatřením

(asistence justiční stráže); jestliže za těchto okolností

stěžovatel před jednáním nařízeným na den 3. května 2001 z budovy

soudu - údajně proto, že justiční stráž jej odmítla vpustit

- odešel, aniž by se domáhal rozhodnutí soudce, nutno na toto jeho

rozhodnutí a jednání nahlížet jako na svobodně učiněný projev vůle

za daných okolností se jednání soudu (ústního jednání) nezúčastnit

a z toho pak vyvodit důsledky s jeho neúčasti u ústního jednání

spojené (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

Ústavní soud proto v postupu obecného soudu I. stupně

neshledal procesní pochybení, jímž by tento soud zasáhl do ústavně

zaručených práv stěžovatele a pokud ústavní stížnost směřuje vůči

rozhodnutí v tomto řízení vydanému, shledal ji jako zjevně

neopodstatněnou.

Poněkud jinak se však situace jeví v řízení před odvolacím

soudem, jakkoli ani tomuto soudu (z důvodů, které budou vyloženy

později) nelze pro řízení samo vytýkat pochybení protiústavního

charakteru.

I když stěžovatel nepodal důkaz o tom, že by se do budovy

soudu v den nařízeného odvolacího jednání dostavil, Ústavní soud

s přihlédnutím k vyjádření obecného soudu II. stupně, který

přítomnost stěžovatele v soudní budově a jím tvrzené jednání

justiční stráže nepopřel, z tvrzení stěžovatele v ústavní

stížnosti a z jeho účastnické výpovědi před Ústavním soudem

vycházel a s přihlédnutím ke sdělení místopředsedy Krajského soudu

v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře (č. l. 31 a 32) vzal je

za základ svých (skutkových) zjištění; vzal tak za prokázáno, že

v přístupu stěžovatele do budovy soudu (jednací síně) bylo

zabráněno jednáním justiční stráže, aniž by bylo učiněno zadost

příkazu plynoucího z instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne

19. března 1999 (2022/99-SM), ve znění pozdější instrukce

(3838/00-SM).

Právní režim ochrany života a zdraví, stejně jako ochrany

majetku, je stran ochrany soudních budov a bezpečnosti v nich se

nacházejících osob upraven jednak zákonem o soudech a soudcích (č.

335/1991 Sb.), jednak na něj navazující instrukci Ministerstva

spravedlnosti ze dne 19. března 1999 (2022/99-SM), ve znění

pozdější instrukce (3838/00-SM); jimi je upravena jednak pravomoc

justiční stráže, jednak podmínky výkonu bezpečnostní kontroly

a způsob jejího provedení.

V uvažovaných souvislostech nelze přehlédnout ustanovení

§ 3 odst. 1 písm. d) posléze zmíněné instrukce, dle něhož justiční

stráž "nevpustí do budovy osobu, u níž se dotazem, technickými

prostředky nebo jinak přesvědčí, že má u sebe střelnou zbraň nebo

jiný předmět ohrožující život a zdraví osob; informuje o této

skutečnosti předsedu soudu a jedná-li se o osobu předvolanou

k soudnímu jednání, též předsedu příslušného senátu (a) dále se

řídí jejich pokyny".

Tomuto podzákonnému předpisu zavazujícímu justiční stráž

(všechny její příslušníky) nutno podle přesvědčení Ústavního soudu

pro povahu věci rozumět tak, že stejné povinnosti, jaké pro

justiční stráž vyplývají z toho předpisu vůči ozbrojeným osobám

(osobám z nošení zbraně podezřelým), jsou pro ni dány i tehdy,

jestliže se osoba předvolaná k soudnímu jednání odmítne

bezpečnostní kontrole podrobit.

Jestliže stěžovatel jako účastník řízení předvolaný

k odvolacímu jednání odmítl výzvu justiční stráže a bezpečnostní

kontrole se nepodrobil, bylo na ni, aby o této skutečnosti

vyrozuměla předsedu příslušného senátu a co do následného postupu

vyčkala jeho pokynů.

Ústavní soud proto - jakkoli u stěžovatele nemohl vyloučit

případnou svévolnost jeho jednání - dospěl k závěru, že

k odvolacímu jednání ve své věci se stěžovatel jako účastník

řízení nedostavil pro (nesprávný) zásah (jednání) státní (výkonné)

moci, jíž je justiční stráž součástí, a že v důsledku toho, byť

pro překážku, která nebyla odvolacímu soudu v době jeho

rozhodování známa, zákonem stanovené podmínky pro jednání v jeho

nepřítomnosti dány nebyly (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

Tento závěr zjišťující právně nesouladný výkon státní moci

(justiční stráže) nutno vztáhnout i k podmínkám ochrany

ústavnosti.

K základním zásadám řádného a ústavního pořádku republiky,

odpovídajícím výkonu spravedlnosti a zejména také ústavně

zaručeným podmínkám práva na soudní ochranu (hlava pátá čl. 36

a násl. Listiny základních práv a svobod), náleží - nikoli

v poslední řadě - také veřejnost soudních jednání (čl. 38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod) a právo účastníka soudního

řízení se jej s příslušnými procesními právy zúčastnit (dtto);

jestliže však zákon o soudech a soudcích vyslovuje pro místo, kde

soud jedná, zákaz vstupu se zbraní (§ 8a, § 13 odst. 1, 2 zák. č.

335/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jde v současných

podmínkách o omezení - ostatně zcela nepatrné - které se podstaty

ústavně zaručených práv a svobod nikterak nedotýká (čl. 4 odst.

1, 4 Listiny základních práv a svobod), stejně jako nelze

protiústavnost spatřovat v podzákonné normě (instrukci

ministerstva spravedlnosti ve znění instrukce č. 3838/00-SM), jíž

se jen jako vnitřním předpisem podrobněji upravují pravomoc

a postup justiční stráže při bezpečnostní kontrole. Proto také

každý, kdo zamýšlí účastnit se soudního jednání jako veřejnost

(čl. 96 odst. 2 zák. č. 1/1993 Sb.), je povinen se ze zákona

vyplývajícímu omezení podrobit, a to s vědomím, že v opačném

případě byl by mu přístup k soudnímu jednání odepřen; vůči

veřejnosti tak označený právní předpis platí absolutně.

Respekt k ústavně zaručenému právu na soudní ochranu

posuzované omezení potud zmírňuje, že jde-li o předvolanou osobu

(účastníka řízení, svědka apod.), odkazuje se způsob bezpečnostní

ochrany a postup justiční stráže na pokyn soudce, který osobu,

vzpírající se bezpečnostní kontrole, předvolal; takového pokynu se

však ve stěžovatelově věci justiční stráži, pro zřejmé její

opomenutí informovat předsedu senátu, nedostalo. K porušení

stěžovatelova ústavně zaručeného práva na soudní ochranu tak došlo

jednáním (opomenutím) justiční stráže, a protože výkon státní

moci, je-li podmíněn činností dvou či více složek státní (veřejné)

moci, musí být posuzován ve svém celku, protiprávní postup

justiční stráže v dané věci ve svém důsledku představuje jednak

objektivní protiústavní zásah do řádného výkonu spravedlnosti,

jednak zatížil jednání (rozhodování) odvolacího soudu protiústavní

vadou, kterou nelze přehlédnout. Je totiž věcí především správy

soudu a příslušných orgánů justiční stráže, aby ve vzájemné

spolupráci (informování) dbaly na řádný a právnímu stavu

odpovídající výkon bezpečnostní ostrahy.

Pro důvody takto vyložené Ústavní soud shledal ústavní

stížnost stěžovatele z části důvodnou, v tomto smyslu jí také

vyhověl a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích,

pobočky v Táboře, jako rozhodnutí soudu odvolacího, jak vpředu je

označeno, zrušil, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci,

případně aniž by za současného procesního stavu považoval za

potřebné zabývat se dalšími tvrzeními stěžovatele stran odnětí

jeho věci zákonnému soudci či porušení zásad rovnosti účastníků,

zatímco vývody a tvrzení druhého účastníka řízení odkázal na

rozhodovací důvody vyložené v odůvodnění tohoto nálezu [§ 82 odst.

1, 2 písm. a), odst. 3 zákona].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 4. dubna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru