Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 607/21 #1Usnesení ÚS ze dne 11.05.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 6
Soudce zpravodajZemánek Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důk... více
Věcný rejstříkDokazování
škoda/náhrada
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
Pojištění
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.607.21.1
Datum podání05.03.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 127a, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 607/21 ze dne 11. 5. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Tomáše Kubáta, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem, sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 21 Co 253/2020-72 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. dubna 2020 č. j. 19 C 38/2020-42, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a obchodní korporace UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 21. 4. 2020 č. j. 19 C 38/2020-42 zamítl žalobu, jíž se stěžovatel (žalobce) domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) zaplacení částky ve výši 47 829 Kč s příslušenstvím. Požadovaná částka představovala náhradu škody na závodním silničním jízdním kole (dále jen "jízdní kolo"), které bylo poškozeno při dopravní nehodě vozidlem pojištěným u vedlejší účastnice řízení. Okolnosti dopravní nehody byly nesporné, spornou zůstávala výše náhrady škody. Stěžovatel požadoval opravu kola uvedením do původního stavu, přičemž oprava podle jím předloženého znaleckého posudku zpracovaného Ing. Petrem Kohoutkem činila po odečtení ceny zbytků částku 112 731 Kč. Vedlejší účastnice řízení však likvidaci škody ukončila formou totální škody a stěžovateli vyplatila částku pouze ve výši 64 902 Kč, což byla obvyklá cena jízdního kola po odečtení ceny použitelných zbytků, která byla zjištěna ze znaleckého posudku Ing. Petra Dítěte předloženého vedlejší účastnicí řízení. S odkazem na § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 7. 6. 2017 sp. zn. 23 Cdo 4471/2016) obvodní soud dovodil, že náklady na opravu převyšovaly o více než 45 % obvyklou cenu kola před jeho poškozením, pročež považoval takovou opravu za neúčelnou.

3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 16. 12. 2020 č. j. 21 Co 253/2020-72 rozsudek obvodního soudu potvrdil. Městský soud sice obvodnímu soudu vytknul, že věc neposoudil po právní stránce primárně podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, avšak následné posouzení škody vzniklé stěžovateli podle občanského zákoníku již bylo správné. Městský soud uvedl, že rozhodl-li se stěžovatel pro náhradu hodnoty opravy jízdního kola a veškerých nákladů nutných k obnovení jeho provozuschopnosti, pak obvodní soud správně posuzoval, zda byly tyto náklady vynaloženy účelně a nezbytně, a to i při vědomí judikatury Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 19. 3. 2008 sp. zn. II. ÚS 2221/07 (N 58/48 SbNU 857) nebo ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 795/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Pakliže náklady stěžovatele na opravu kola při totální škodě přesahovaly jeho hodnotu před poškozením o 45 %, lze podle městského soudu opravu skutečně považovat za neúčelnou a stěžovatel měl pouze nárok na úhradu obvyklé hodnoty jízdního kola po odečtení jeho použitelných částí. Na tom nemohlo nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že šlo o závodní jízdní kolo, které se v roce 2018, kdy došlo k dopravní nehodě, do České republiky nedováželo a stejné kolo tak nebylo možné objektivně pořídit. Vyhověl-li by totiž soud žalobě, došlo by k bezdůvodnému obohacení stěžovatele ve výši rozdílu mezi částkou nutnou na opravu jízdního kola a jeho hodnotou v době škodní události. Obvodní soud pak správně vycházel ze znaleckého posudku znalce Ing. Ladislava Dítěte [i přes absenci doložky podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], který jediný stanovil obvyklou cenu jízdního kola ke dni škodní události.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obvodnímu soudu vytýká, že nedostatečně přihlédl k předloženým důkazům (servisnímu protokolu), čímž porušil nejen právo na soudní ochranu, ale postupoval i v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Důkaz servisním protokolem považuje stěžovatel za stěžejní, neboť je v něm zachycen rozsah poškození jízdního kola. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu ohledně opomenutých důkazů. Dále namítá, že soudy v rozporu s procesními předpisy provedly jako znalecký posudek důkaz soukromou odbornou expertízou Ing. Petra Dítěte. Z důvodu absence znalecké doložky, měla být totiž tato soukromá odborná expertíza provedena toliko jako soukromá listina. Soud pak z tohoto chybně interpretovaného důkazu následně vyšel při stanovení ceny použitelných zbytků, jako ze znaleckého posudku. Napadená rozhodnutí tak byla založena na důkazu, který nebyl proveden v souladu s procesními předpisy. Stěžovatel konečně namítá, že byl porušen princip plného odškodnění v maximální možné míře ve smyslu judikatury Ústavního soudu [srov. zejm. již zmiňovaný nález sp. zn. II. ÚS 2221/07 nebo nález ze dne 11. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 1902/13 (N 120/73 SbNU 849)]. Po vyplacení částky vedlejší účastnicí řízení nebyla majetková sféra stěžovatele po škodné události uvedena do souladu s majetkovou sférou před ní [viz nález ze dne 14. 2. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2043/17 (N 25/88 SbNU 319)]. Dále vyslovuje přesvědčení, že způsob výpočtu výše škody nezohledňuje požadavek úplného obnovení původního stavu jízdního kola před nehodou.

III.

Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení

5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení a od obvodního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. 19 C 38/2020).

6. Obvodní soud i městský soud ve vyjádřeních pouze odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí.

7. Vedlejší účastnice řízení nesouhlasí s námitkami uvedenými stěžovatelem. K námitce nepřihlédnutí k předloženému důkazu servisním protokolem uvádí, že ani rozsah poškození jízdního kola, ani předpokládaná cena opravy z této listiny nevyplynuly. Tyto skutečnosti totiž nebyly mezi účastníky řízení sporné. Za nepřiléhavou považuje i námitku provedení znaleckého posudku Ing. Petra Dítěte bez znalecké doložky. Obvyklá cena jízdního kola před poškozením a cena použitelných zbytků byla mezi účastníky řízení nesporná, pročež se námitka absence této doložky jeví vedlejší účastnici řízení jako účelová. Rovněž poslední námitku nesprávného právního posouzení, resp. posouzení v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, nepovažuje vedlejší účastnice řízení za přiléhavou. Podle jejího názoru se naturální restituce považuje za nemožnou v případech, v nichž by uvedení v předešlý stav bylo hospodářsky nesmyslné, protože by vyžadovalo nepřiměřenou výši nákladů a námahy, což se ukázalo i v nyní posuzované věci.

8. Stěžovatel na následnou výzvu Ústavního soudu k replice k zaslaným vyjádřením ve stanovené lhůtě nereagoval.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

11. Stěžovatel brojí proti rozhodnutím, jimiž byla zamítnuta jeho žaloba na náhradu škody způsobené při dopravní nehodě vozidlem pojištěným u vedlejší účastnice řízení. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

12. K jednotlivým stěžovatelem nastoleným námitkám zaujímá Ústavní soud následující stanovisko. Stěžovatel v prvé řadě namítal, že soudy nedostatečně přihlédly k předloženým důkazům, zejména pak k jím předloženému servisnímu protokolu, z něhož byl zřejmý rozsah prováděných oprav. Jak se podává z odůvodnění rozsudku obvodního soudu, soud tento důkaz sice provedl, avšak neučinil z něj žádná skutková zjištění rozhodná pro věc. Pro posouzení věci totiž byly relevantní dva znalecké posudky, z nichž jeden předložený stěžovatelem a mj. vycházející i ze servisního protokolu, se zabýval cenou opravy, a druhý předložený vedlejší účastnicí řízení se věnoval obvyklé ceně jízdního kola před poškozením, jakož i ceně použitelných nepoškozených dílů jízdního kola. Obvodní soud z těchto znaleckých posudků vyšel, vzájemně je vyhodnotil a dospěl k závěru o neúčelnosti opravy jízdního kola. Servisní protokol tedy zjevně neměl pro určení případné výše náhrady škody význam, resp. byl již zohledněn ve znaleckém posudku Ing. Petra Kohoutka. V postupu obvodního soudu tak nelze spatřovat procesní pochybení, které by mohlo založit porušení práva na soudní ochranu.

13. Další námitka stěžovatele se týkala toho, že obvodní soud provedl důkaz znaleckým posudkem Ing. Petra Dítěte, aniž by tento posudek obsahoval znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř. Jakkoliv lze takový postup obecným soudům vytýkat, je vzhledem k tomu, že stěžovatel v odvolání nerozporoval cenu použitelných zbytků jízdního kola po nehodě, ani obvyklou cenu jízdního kola, což Ústavní soud ověřil z vyžádaného spisu, takový postup akceptovatelný. K tomu Ústavní soud doplňuje, že vždy zvažuje míru relevance pochybení, vytýkaného ústavní stížností, pro celkovou správnost napadeného rozhodnutí. Soudní řízení, v jehož průběhu mělo údajně dojít k namítanému pochybení, je třeba totiž pojímat jako celek (in globo). Řečeno poněkud jiným způsobem, ne vždy musí každý procesní nedostatek vést ke zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí, nedosahuje-li, nahlíženo v kontextu celého procesu, ústavněprávní roviny. Napadené rozhodnutí může v intencích kautel spravedlivého procesu někdy obstát navzdory tomu, že došlo k málo významnému porušení procesního práva [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. III. ÚS 191/06 (N 14/44 SbNU 183)].

14. Argumentoval-li stěžovatel ve výše uvedené souvislosti, že obvodní soud chybně interpretoval tento důkaz (znalecký posudek Ing. Petra Dítěte), jde z jeho strany o pouhou polemiku s hodnocením důkazů, která, jak již bylo naznačeno výše, ústavněprávní roviny nedosahuje. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá totiž zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v § 132 o. s. ř. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané § 132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu.

15. Stěžovatel konečně namítal, že obecné soudy nerespektovaly zásadu vyplývající z judikatury Ústavního soudu ohledně maximální možné míry odškodnění. V obecné rovině lze stěžovateli přitakat, že judikatura Ústavního soudu prosazuje zásadu odškodnění v maximální možné míře. Tato zásada je však korigována (s ohledem na i v nyní posuzované věci možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy) zvažováním účelnosti a nezbytnosti nákladů vynaložených na uvedení poškozené věci do původního stavu (viz citovaný nález sp. zn. II. ÚS 2221/07). Zjistily-li soudy, že náklady na opravu poškození jízdního kola uvedením do provozuschopného stavu výrazně překračují (o 45 %) jeho obvyklou cenu před poškozením, takže je lze hodnotit jako zjevně neúčelné, měl v takovém případě stěžovatel, jako poškozený, pouze právo na náhradu škody odpovídající rozdílu obvyklé ceny jízdního kola před poškozením a cenou jeho použitelných zbytků. Z tohoto hlediska nemá Ústavní soud proti závěru obecných soudů žádné výhrady.

16. Ústavní soud uzavírá, že jak obvodní soud, tak i městský soud, se celou věcí řádně zabývaly, přičemž rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Ve výkladu použitých právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost pokládat za důvodnou. V podrobnostech pak lze odkázat na relevantní závěry obsažené v napadených rozhodnutích.

17. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2021

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru