Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 605/04Usnesení ÚS ze dne 18.11.2004K důvodům vazby útěkové a předstižné.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
Věcný rejstříkvazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 55/35 SbNU 633
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.605.04
Datum podání14.10.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.a, § 67 odst.1 písm.c


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 605/04 ze dne 18. 11. 2004

U 55/35 SbNU 633

K důvodům vazby útěkové a předstižné.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 18. listopadu 2004 sp. zn. III. ÚS 605/04 ve věci ústavní stížnosti R. S. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 30. 7. 2004 sp. zn. 11 To 345/2004, jímž byl zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Okresního soudu v Trutnově, kterým byl stěžovatel vzat do vazby.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje podmínky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové blíže označeného v záhlaví tohoto usnesení, neboť jím měla být porušena jeho ústavně garantovaná práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

K ústavní stížnosti bylo přiloženo napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, Ústavní soud si dále vyžádal usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 7. 2004 sp. zn. 0 Nt 24/2004, kterým bylo ve věci rozhodováno v prvním stupni. Z jejich obsahu Ústavní soud zjistil:

Stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") je stíhán policejním orgánem Policie České republiky, Správy Východočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování v Pardubicích pod ČTS: PVC-85/OOK-2004 pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) a odst. 4 trestního zákona (dále jen "tr. zák."), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Trestné činnosti se měl stěžovatel dopustit spolu s dalšími pěti obviněnými 32 dílčími útoky - vloupáními do garáží a automobilů a odcizením automobilů na různých místech České republiky. Po stěžovateli bylo dne 25. 4. 2003 vyhlášeno celostátní pátrání.

Stěžovatel poté, co byl dne 11. 3. 2004 zadržen, byl s ohledem na příkaz Okresního soudu v Mostě ze dne 12. 5. 2003 sp. zn. 5 T 48/2002 dodán do výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, uloženého v předchozím trestním řízení. Z výkonu tohoto trestu odnětí svobody byl dne 13. 7. 2004 propuštěn.

V rámci nového probíhajícího trestního stíhání pro shora uvedené trestné činy byl stěžovatel okamžitě po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody dne 13. 7. 2004 usnesením Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 0 Nt 24/2004 vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") a podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl přijat písemný slib obviněného jako náhrada za vazbu. Stížnost obviněného proti usnesení o vzetí do vazby byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2004 sp. zn. 11 To 345/2004 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.

V podané ústavní stížnosti stěžovatel konstatuje, že konkrétní skutečnosti odůvodňující některou z obav dle § 67 písm. a), b) a c) tr. ř. musí být dány v době rozhodování o vazbě. V době rozhodování Okresního soudu v Trutnově však tyto konkrétní skutečnosti svědčící o nutnosti jeho vzetí do vazby neexistovaly. Obecné soudy pouze konstatovaly okolnosti, které se staly před více než rokem, přičemž důvodem jeho tehdejšího jednání byla snaha pomoci družce při narození jejich dítěte. Krajský soud v Hradci Králové nerespektoval skutečnost, že stěžovatel vykonal trest odnětí svobody, který na něj měl pozitivní výchovný účinek, a tímto postupem zpochybnil samotný účel trestu.

Jak Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. čl. 81 a 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není orgánem činným v trestním řízení a nemůže ani tyto orgány nahrazovat. Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecných soudů by byl dán pouze tehdy, pokud by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 34, str. 257).

Na druhé straně je však Ústavní soud oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Podle čl. 8 odst. 1 Listiny je osobní svoboda zaručena. Dle odstavce druhého téhož článku nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, které stanoví zákon. Ustanovení čl. 8 odst. 5 Listiny stanoví, že nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

Ústavní soud posoudil ve světle výše popsaného ústavního rámce výroky a odůvodnění napadených rozhodnutí a neshledal v postupu obecných soudů žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.

Stěžovatel byl vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. ř., kde se praví:

"Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava,

a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, ...

c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil,

a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.".

Ústavní soud konstatuje, že všechny zákonné podmínky vzetí do vazby byly v posuzovaném případě splněny. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem vyložily, z jakých konkrétních skutečností vyplývají důvody pro vzetí stěžovatele do vazby podle § 67 písm. a) a c) tr. ř.

Okresní soud v Trutnově konstatoval, že z výpovědí spoluobviněných vyplývá, že stěžovatel se dopustil trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Zdůraznil, že se jedná o velmi závažnou trestnou činnost, pro kterou je obviněný ohrožen trestem odnětí svobody v trvání od pěti do dvanácti let. Stěžovatel se nezdržoval v místě svého bydliště a ani své družce nesdělil místo, kde se zdržuje, neboť se dle svého vlastního vyjádření vyhýbal nástupu výkonu trestu odnětí svobody, jakkoliv šlo o krátký trest v trvání 4 měsíců. Soud rovněž konstatoval, že stěžovatel je nezaměstnaný a pácháním trestné činnosti si obstarával prostředky pro svoji obživu. Výchovné účinky vykonaného trestu nelze dle názoru soudu přeceňovat, zejména s ohledem na trest, jímž je stěžovatel ohrožen. Okresní soud se rovněž zabýval rodinným zázemím obviněného, přičemž uvedl, že dle vyjádření jeho družky nebyly vztahy mezi ní a obviněným zcela ideální, během výkonu trestu byli pouze v písemném styku, o termínu jeho propuštění vůbec nevěděla a nepočítala s ním, tvrzení stěžovatele, že je schopen obstarat si práci pokládá soud za pochybné.

Krajský soud v Hradci Králové v napadeném usnesení mj. uvedl, že stěžovatel byl v minulosti devětkrát soudně trestán, naposledy rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 10. 2002, přičemž jeho nápravy nebylo předchozími tresty dosaženo, z toho důvodu nelze vyloučit jeho případnou recidivu.

Ústavnísoud na shora konstatované odůvodnění obecných soudů odkazuje a dále uvádí, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti (nikoli jistoty) ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný vzat do vazby. Konkrétní skutečnosti odůvodňující vzetí do vazby musí být sice dány v době rozhodování o tomto zabezpečovacím prostředku, ovšem toto pravidlo nelze vykládat tím způsobem, že lze vycházet pouze z jednání obviněného v právě přítomné chvíli. Existenci těchto skutečností lze dovozovat i z chování obviněného v minulosti, zejména nedávné, přičemž chování stěžovatele před přibližně jedním rokem mohou soudy při rozhodování o vazbě nepochybně brát v potaz. Stěžovatel se navíc vyhýbal nástupu trestu a trestnímu stíhání až do svého zadržení, které proběhlo pouhé čtyři měsíce před rozhodováním o vzetí do vazby. Jak zcela důvodně uvedl okresní soud, výchovné účinky relativně krátkého trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců nelze přeceňovat, zejména s ohledem na skutečnost, že ani předchozí tresty uložené stěžovateli nevedly k jeho nápravě.

Ve věci vazebního důvodu podle ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Ústavnísoud odkazuje na svůj nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 48), v němž vyslovil závěr, že hrozba vysokým trestem odnětí svobody může být konkrétní skutečností, jež zakládá sama o sobě důvodnou obavu, že se obviněný bude vyhýbat trestnímu stíhání buď tím, že uprchne, anebo tím, že se bude skrývat. Hrozba přísným trestem je aktuální nejen s ohledem na řadu trestných činů, pro které je stěžovatel stíhán, ale i vzhledem k jeho bohaté trestní minulosti. Při posuzování důvodnosti útěkové vazby rovněž nelze přehlédnout ani předchozí skrývání stěžovatele.

Pokud obecnésoudy dovodily existenci předstižné vazby dle § 67 písm. c) tr. ř. s ohledem na skutečnost, že stěžovatel byl nezaměstnaný, předchozí trestnou činností si obstarával prostředky pro živobytí a že řadou předchozích trestů nebylo jeho nápravy dosaženo, nelze ani tomuto závěru vytýkat nekonkrétnost či jiné pochybení.

Po zvážení všech výše uvedených skutečností Ústavnísoud neshledal, že by rozhodnutími napadenými ústavní stížností došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. V procesním postupu obecných soudů neshledal Ústavní soud žádné ústavně relevantní závady. Z těchto důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru