Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 594/99Nález ÚS ze dne 23.03.2000Posouzení okolností týkajících se postavení ručitele v daňovém řízení z hlediska jeho námitky, že ručitelem není

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdaň/nedoplatek
rozhodnutí procesní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 45/17 SbNU 317
EcliECLI:CZ:US:2000:3.US.594.99
Datum podání02.12.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 2 odst.3, čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 57 odst.5, § 73 odst.1

99/1963 Sb., § 244 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 594/99 ze dne 23. 3. 2000

N 45/17 SbNU 317

Posouzení okolností týkajících se postavení ručitele v daňovém řízení z hlediska jeho námitky, že ručitelem není

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o návrhu navrhovatelky Ing. M.

F., zastoupené JUDr. M. S., advokátem, na zrušení usnesení

Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1999, čj. 29 Ca 29/99-32, za

vedlejší účasti Finančního ředitelství v Brně, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1999, čj. 29 Ca

29/99-32, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatelka podala dne 2. 12. 1999 návrh, který směřoval

proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1999, čj. 29 Ca

29/99-32, s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva. Ze

spisu Krajského soudu v Brně, sp.zn. 29 Ca 29/99 a spisu

finančního úřadu Brno-venkov, sp.zn. 99314/98/293940/2246, které

si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 22. 7. 1998 vydal

Finanční úřad Brno-venkov podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992

Sb., o správě daní a poplatků "Výzvu k zaplacení daňového

nedoplatku ručitelem v náhradní lhůtě", kterou vyzval

navrhovatelku, jako ručitele k úhradě vykázaného nedoplatku ve

výši 20.000,- Kč daňového dlužníka F. a H. spol. s r.o. Proti této

výzvě podala navrhovatelka odvolání, v němž namítala, že není

ručitelkou. Finanční ředitelství v Brně dne 1. 12. 1998

rozhodnutím, čj. 5959/98/FŘ/150, odvolání zamítlo.

Zamítavé rozhodnutí Finančního ředitelství napadla

navrhovatelka žalobou na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

podaném ke Krajskému soudu v Brně. V žalobě namítala, že správce

daně se nedomáhal nejprve splnění závazku po daňovém dlužníkovi,

ale ihned vyzval k zaplacení daňového nedoplatku ji, přičemž dále

namítala, že není ručitelem.

Krajský soud v Brně dne 1. 9. 1999 usnesením, čj. 29 Ca

29/99-32, řízení zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že řízení

o žalobě nemohlo proběhnout, neboť žalobou je napadeno rozhodnutí,

které se opírá o ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.,

které upravuje sekundární povinnost k úhradě daňové povinnosti

jiné osoby než daňovému subjektu. Jedná se o ustanovení procesní

povahy, protože toto ustanovení samo o sobě nezakládá právní vztah

správce daně a ručitele. Formuluje pouze vztah ručení v daňovém

řízení jako subjektivní povinnost ručitele k zaplacení daňového

nedoplatku daňového dlužníka. Vydáním výzvy k zaplacení daňového

nedoplatku v náhradní lhůtě vzniká ručiteli povinnost uhradit

daňový dluh daňového subjektu v případě, že daňový dlužník, který

je primárním nositelem daňové povinnosti, svůj závazek vůči

správci daně včas nesplní. V daňovém řízení má ručení podpůrnou

funkci, je závislé na existenci hlavního závazku daňového

subjektu. Podle § 244 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen

"o.s.ř.") se rozhodnutími správních orgánů rozumí rozhodnutí

vydaná jimi ve správním řízení, jakož i další rozhodnutí, která

zakládají, mění nebo ruší oprávnění a povinnosti fyzických nebo

právnických osob. Podle § 248 odst. 1 o.s.ř. soudy nepřezkoumávají

rozhodnutí správních orgánů, která nemají povahu rozhodnutí

o právu či povinnosti fyzické nebo právnické osoby a další

rozhodnutí uvedená v § 248 odst. 2 o.s.ř. Z přezkumné činnosti

soudů jsou vyloučena mimo jiné rozhodnutí správních orgánů

předběžné, procesní nebo pořádkové povahy. Procesní rozhodnutí

jsou taková, která se nedotýkají přímo práv účastníka

vyplývajících z práva hmotného, ale zasahují do práv daných pro

vlastní vedení řízení. V tomto smyslu je napadené rozhodnutí

rozhodnutím procesním, je proto z přezkumné činnosti soudů

vyloučeno.

Toto rozhodnutí napadla navrhovatelka ústavní stížností,

v níž namítala, že krajský soud porušil její základní práva, daná

čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti

navrhovatelka namítala, že výzva správce daně podle § 57 odst. 5

zákona č. 337/1992 Sb. se dotýká přímo jejích práv a povinností,

je rozhodnutím v daňovém řízení a proto je proti ní přípustný

opravný prostředek, ačkoliv obecně proti výzvám v daňovém řízení

opravný prostředek přípustný není. V § 57 odst. 5 zákona č.

337/1992 Sb. je výslovně stanoveno, co pouze lze v tomto odvolání

namítat, mimo jiné tu skutečnost, že stěžovatel není ručitelem.

A právě námitku, že není ručitelem, vznesla navrhovatelka ve všech

opravných prostředcích, včetně správní žaloby. Soud se tedy měl

žalobou zabývat meritorně. Jestliže tak neučinil, porušil její

základní práva vpředu označená.

Krajský soud v Brně, ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2000,

jako účastník řízení uvedl, že se při svém rozhodování neodchýlil

od zákonem stanoveného postupu a odkázal na odůvodnění napadeného

rozsudku.

Finanční ředitelství v Brně, jako vedlejší účastník v řízení

před Ústavním soudem opakoval ve svém vyjádření argumentaci

uplatněnou v řízení před soudem a dodal, že správce daně

v projednávané věci požadoval nejprve splnění daňové povinnosti po

daňovém dlužníku.

Po zvážení všech zjištěných skutečností plynoucích

z předložených spisových materiálů, s ohledem na argumentaci

účastníků řízení i účastníka vedlejšího dospěl Ústavní soud

k závěru, že podaný návrh je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Podle ust. § 244 a dalších o.s.ř. přezkoumávají soudy ve

správním soudnictví zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy.

Podle ust. § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb. se může ručitel

odvolat proti výzvě k plnění platební povinnosti. V odvolání může

namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo

uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již

bylo zaplaceno. Navrhovatelka ve svém odvolání u Finančního

ředitelství v Brně mimo jiné uvedla, že není ručitelem, uplatnila

tedy zákonný důvod pro odvolání. Jak již uvedeno, nadřízený

správní orgán odvolání zamítl a následně Krajský soud Brno

(k podané žalobě na přezkum tohoto rozhodnutí) řízení zastavil.

V případě rozhodnutí instančně vyššího správce daně jde vždy

o posouzení právních a skutkových okolností případu, které se

týkají postavení ručitele z hlediska namítaného ručení (případně

tvrzení, že ručitelem není). Rozhodnutí o povolení přezkumu musí

pečlivě zvážit dodržení zákonnosti rozhodnutí a zejména i skutkový

stav v podobě existence skutečností, které alespoň naznačují, že

ten, kdo je označen za ručitele, jím být nemusí. Pokud by

instančně vyšší správce daně nepřihlédl k porušení právního

předpisu, tedy podstatné vadě řízení nebo k tomu, že skutkové

okolnosti alespoň nasvědčují tomu, že ten, kdo je označen za

ručitele, jím nemusí být, zůstal by při extenzívním výkladu pojmu

"procesní rozhodnutí" stěžovatel v tomto řízení bez soudní

ochrany, které je mu Listinou v čl. 36 odst. 1 a 2 zaručena.

Porušení základních práv a svobod takto spočívalo v neposkytnutí

soudní ochrany, když Krajský soud v Brně se přidržel výkladu pojmu

"procesní rozhodnutí" v rozsahu, který vedl k namítanému zásahu do

základních práv a svobod stěžovatele. Je věcí obecného soudu, aby

zvážil, zda ke zkrácení práv skutečně došlo a zda rozhodnutí

instančně vyššího správce daně skutečně odpovídá zákonu a zda

skutečně zde nejsou okolnosti, které by vedly k nesprávnému

označení ručitele.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu

nezbylo než napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1.

9. 1999, čj. 29 Ca 29/99-32, zrušit. Vzhledem k tomu, že Ústavní

soud zrušil napadené rozhodnutí pro rozpor s čl. 36 Listiny,

nezabýval se již též tvrzeným rozporem tohoto rozhodnutí s čl. 2

odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 23. března 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru