Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 574/05Usnesení ÚS ze dne 06.06.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.574.05
Datum podání04.11.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 574/05 ze dne 6. 6. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 6. června 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti MUDr. J. J., zastoupeného JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Brno, Příkop č. 6 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2005 sp. zn. 37 Co 398/2004 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. května 2004 č. j. 22 Nc 39/2003-43, za účasti: 1) Krajského soudu v Brně a 2) Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, doručeném osobně do podatelny Ústavního soudu dne 4. 11. 2005 a doplněném podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 11. 2005, napadá stěžovatel oba v záhlaví usnesení označené rozsudky obecných soudů a tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, přičemž zejména rozsudek odvolacího soudu považuje stěžovatel za odporující čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.

Ve vztahu k napadeným rozhodnutím obou obecných soudů stěžovatel uvádí, že nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů, které byly provedeny v pravomocně skončeném řízení oběma obecnými soudy a s takto zjištěným skutkovým stavem věci, a tvrdí, že při rozhodování o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti nezletilé S. J. (dále jen "nezletilá") pro dobu před rozvodem a pro dobu po rozvodu oba obecné soudy vyhověly návrhům matky nezletilé, opatrovníka a stanovisku nezletilé a svěřily nezletilou do výchovy matky, aniž vzaly v úvahu údajné ovlivnění postojů nezletilé trvalým vlivem její matky a výchovnou způsobilost partnera matky nezletilé i jejich bytové poměry.

Těžištěm ústavní stížnosti jsou však námitky stěžovatele směřující proti způsobu posouzení výdělkových možností a schopností stěžovatele odvolacím soudem v době jeho nemoci. Stěžovatel nesouhlasí s navýšením výživného na nezletilou z částky 3 000,- Kč měsíčně stanovené soudem prvního stupně na částku 4 500,- Kč měsíčně a s tím souvisejícím nárůstem dlužného výživného za období od 15. 11. 2002 do 31. 5. 2005, které stěžovatel považuje za odporující výsledkům dokazování provedeného před odvolacím soudem.

Z připojených listinných dokladů se zjišťuje, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 5. 2004 č. j. 22 Nc 39/2003-43 nezletilou svěřil do výchovy matky (výrok pod bodem I. a VI.), stěžovateli uložil přispívat na výživu nezletilé před rozvodem od 15. 11. 2002 a po rozvodu manželství částkou 3 000,- Kč měsíčně (výrok pod bodem II. a VII.), dlužné výživné ve výši 18 500,- Kč uložil stěžovateli zaplatit ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám matky (výrok pod bodem III.), upravil styk stěžovatele s nezletilou (výrok pod bodem IV. a VIII.), zamítl návrhy stěžovatele na svěření nezletilé do jeho výchovy, resp. do střídavé výchovy před rozvodem a na svěření nezletilé do jeho výchovy, resp. do střídavé výchovy rodičů pro dobu po rozvodu (výrok pod bodem V. a IX.).

Jak vyplývá z odůvodnění předmětného rozsudku, soud prvního stupně při svém rozhodování vyhověl návrhům matky, opatrovníka nezletilé a přihlédl i ke stanovisku nezletilé, přičemž pokud jde o výši výživného vycházel z příjmů obou rodičů v inkriminovaném období, dosavadní výše příspěvku stěžovatele na výživu nezletilé, z potřeb nezletilé a z dalších finančních částek placených stěžovatelem ve prospěch nezletilé.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. 37 Co 398/2004 změnil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a III. tak, že stěžovateli uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé pro dobu do rozvodu manželství počínaje dnem 15. 11. 2002 částkou 4 500,- Kč měsíčně k rukám matky s tím, že dlužné výživné za stanovené období je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku.

Důvodem pro změnu rozsudku soudu prvního stupně byla podle odvolacího soudu skutečnost, že podle jeho zjištění jsou zde důvody pro zvýšení výživného vzhledem k tomu, že průměrné čisté měsíční příjmy stěžovatele dosahovaly částek 28 000,- Kč až 30 000,- Kč, a pokud se stěžovatel těchto příjmů u zaměstnavatelské organizace vzdal, učinil tak bez důležitého důvodu tím, že ukončil pracovní poměr dohodou (§ 96 odst. 1 věta druhá zákona o rodině).

Ústavní soud předtím, než se může zabývat meritem věci, musí zkoumat, zda v předmětné věci byly splněny formální náležitosti návrhu a zákonné předpoklady pro jeho projednání [§§ 29, 30, 31, 34 ve vztahu k ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Z fotokopie doručenky Městského soudu v Brně (na č. l. 17 spisu) vyplývá, že listovní zásilka Městského soudu v Brně obsahující rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 22 Nc 39/2003, adresovaná advokátu stěžovatele - JUDr. Pavlu Hálovi, byla dne 22. 8. 2005 ve smyslu ustanovení § 48 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb (§ 50b o. s. ř.).

Podle ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř. se v případě písemností určených do vlastních rukou považuje poslední den zákonné desetidenní lhůty ode dne uložení písemnosti za den jejího doručení. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že písemnost byla advokátu stěžovatele doručena náhradním způsobem dne 1. 9. 2005. Od tohoto dne se také odvíjí zákonná 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, která je podle ustálené judikatury Ústavního soudu lhůtou procesní.

Za této situace bylo proto povinností právního zástupce stěžovatele, aby byla zachována zákonná 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti, podat návrh k poštovní přepravě, či doručit ho jinak do podatelny Ústavního soudu nejpozději dne 31. 10. 2005. V daném případě se tak nestalo, jak ostatně vyplývá z razítka podatelny Ústavního soudu na osobně doručeném návrhu stěžovatele. Ústavní soud proto návrh stěžovatele odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2006

Jan Musil

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru