Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 573/18 #2Usnesení ÚS ze dne 15.05.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Ostrava
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Přerov
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkprocesní postup
státní zastupitelství
trestní oznámení
PoznámkaPodána stížnost k ESLP č. 54022/18.
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.573.18.2
Datum podání12.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

283/1993 Sb., § 12d, § 16a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 573/18 ze dne 15. 5. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti L. N., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Wilsonova 217/7, Přerov, proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. prosince 2017 č. j. 2 KZN 3239/2010-409 a vyrozumění Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 14. září 2017 č. j. 2 ZN 2025/2010-178, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního státního zastupitelství v Přerově, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených vyrozumění orgánů činných v trestním řízení, jimiž mělo být rozhodnuto státním zastupitelstvím, že již nebude činěn žádný úkon, který by měl směřovat k pokračování trestního řízení iniciovaného trestními oznámeními stěžovatele. Tím mělo dle jeho názoru dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným vyrozuměním státního zástupce krajského státního zastupitelství bylo podání stěžovatele ze dne 14. 11. 2017, podnět ze dne 30. 8. 2017 a způsob, jakým je vyřídil státní zástupce okresního státního zastupitelství, jako nedůvodné odloženo.

3. Proti vyrozumění státního zástupce krajského státního zastupitelství a státního zástupce okresního státního zastupitelství brojí stěžovatel ústavní stížností a domáhá se jejich kasace pro porušení jeho ústavně zaručených práv. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že rozhodnutí je v rozporu s právem poškozeného stěžovatele na efektivní trestní řízení na obranu svých práv a svobod. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se jednak jako poškozený domáhal trestního řízení proti M. P. a dále se občanskoprávní žalobou, podanou dne 30. 6. 2011 u Okresního soudu v Přerově (dále jen "okresní soud") a zaplacení škody 78 664 Kč s přísl. Dne 22. 5. 2017 okresní soud rozsudkem č. j. 15 C 183/2011-365 opakovaně ve věci rozhodl a žalobě částečně vyhověl, ale rozhodnutí dosud není pravomocné.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti vyrozumění krajského státního zastupitelství a okresního státního zastupitelství nemá žádný opravný prostředek, proto se domáhá ochrany jeho práv Ústavním soudem. Podle názoru stěžovatele jde o mimořádnou situaci a o extrémní případ flagrantních pochybení s intenzivními přetrvávajícími následky pro poškozeného stěžovatele. Dále uvedl, že vyrozumění je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, zejména státní zástupce nespecifikuje, z jaké argumentace vycházel a pouze konstatuje bez bližšího vysvětlení a upřesnění, proč podání jako nedůvodné odložil. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl a poukázal na judikaturu Ústavního soudu a navrhl, aby rozhodnutí napadená ústavní stížností byla zrušena a následně bylo pokračováno v trestním řízení.

5. V průběhu řízení doručil stěžovatel (bez právního zastoupení) Ústavnímu soudu dvě podání označená jako námitka podjatosti soudce JUDr. Pavla Rychetského dr. h. c. Údajnou podjatost soudce Pavla Rychetského dovozuje z toho, že " ... jmenovaný vede soukromou složku ve stylu komunistické státní bezpečnosti, na osoby L. N., p. I. D., tedy sleduje ke stěžovateli L. N. své osobní zájmy, tedy nemůže být osobou nestrannou, apriori schopnou tvrdit hypotézy, o jeho neuchopitelné, údajně nezávislé soudní moci".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud podle zákona o Ústavním soudu posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Usnesením ze dne 5. 3. 2018 č. j. III. ÚS 379/18-19 Ústavní soud rozhodl, že soudce Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 573/18.

8. V další fázi řízení dospěl Ústavní soud - po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a vyrozumění krajského státního zastupitelství - k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní soud konstatuje, jak vyplynulo z odůvodnění vyrozumění, podání stěžovatele ze dne 14. 11. 2017, požadující trestní postih konkrétní osoby, posoudil státní zástupce podle jeho obsahu v souladu s § 16a odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství") jako podnět k výkonu dohledu nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství a § 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti je třeba uvést, že institut dohledu je upraven v § 12c až § 12e zákona o státním zastupitelství a rozumí se jím výkon oprávnění stanovených zákonem k zajištění řídicích a kontrolních vztahů mezi různými stupni státních zastupitelství a uvnitř jednotlivých státních zastupitelství při výkonu jejich působnosti. Podle § 12d zákona o státním zastupitelství je dohled oprávněno vykonávat vždy jen nejblíže vyšší státní zastupitelství nad postupem jemu nejblíže nižšího podřízeného stupně. V souladu s touto právní úpravou se tedy krajské státní zastupitelství, jako nejblíže vyšší státní zastupitelství, mohlo v rámci svých vlastních dohledových oprávnění zabývat toliko postupem jemu podřízených okresních státních zastupitelství.

10. Z obsahu napadených vyrozumění vyplynulo, že při přezkoumání postupu okresního státního zastupitelství krajský státní zástupce vycházel jednak z obsáhlého spisu krajského státního zastupitelství v této věci, k čemuž poznamenal, že ve věci dochází již od r. 2010 k opakovaným přezkumům a spis obsahuje všechny podklady potřebné pro vyhodnocení věci, a jednak z podnětu stěžovatele k výkonu dozoru státního zastupitelství (např. vyrozumění o vyřízení tohoto podnětu č. j. 2 ZN 2025/2010-178). Krajský státní zástupce se vypořádal s tvrzením stěžovatele, že ve věci jsou nové důkazy vzešlé z civilního řízení, které okresní státní zástupce opětovně zhodnotil, zda by tato zjištění přinesla změnu v nahlížení na projednávanou věc, a shledal, že nikoli, o čemž stěžovatele náležitě vyrozuměl s připojením přehledného zdůvodnění svých závěrů včetně důkladného rozboru, z jakého důvodu se neuplatní prostředky práva trestního. S názory vyslovenými ve vyrozumění se Ústavní soud ztotožňuje a dále na ně odkazuje.

11. Podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), je v pravomoci orgánů činných v trestním řízení rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává dozor příslušný státní zástupce dle § 174 a násl. trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3286/11 ze dne 8. 11. 2011 in http://nalus.usoud.cz). Zjištění, že se občanskoprávní řízeni nevyvíjí podle představ stěžovatele, totiž nemá žádný vliv na použití prostředků práva trestního, které nenastupují v případě, že se sporná strana nemůže domoci domnělého nároku, a rovněž je třeba odlišit způsob, jakým se vede civilní a trestní řízení.

12. Ústavní soud, na rozdíl od stěžovatele, neshledal, že by stížností dotčená vyrozumění státního zástupce krajského státního zastupitelství a vyrozumění státního zástupce okresního státního zastupitelství trpěla takovými vadami, které by si žádaly jejich zrušení. Tedy samotná důvodnost tohoto kroku, leží mimo přezkum Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 1055/12).

13. Za daných okolností tudíž Ústavní soud, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2018

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru