Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 543/02Usnesení ÚS ze dne 14.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.543.02
Datum podání09.08.2002
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 134 odst.2

2/1993 Sb., čl. 8


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 543/02 ze dne 14. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání o návrhu

P. S., zastoupeného JUDr. V. K., proti usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, sp. zn. 2 KZv 25/2002, ze dne 24. června 2002 ve spojení s usnesením policejního rady Policie ČR, Správy Východočeského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování Pardubice, sp. zn. PVC 12/OHK-02, ze dne 22. května 2002,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Svým včas podaným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti brojí navrhovatel proti shora označeným rozhodnutím ve věci zahájení trestního stíhání své osoby. To s tím, že jejich vydáním i postupem, který tomu předcházel, byla zasažena jeho základní, ústavně zaručená práva a svobody stanovená čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).

Z obsahu napadených rozhodnutí je zjevné, že podle § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) bylo vůči navrhovateli zahájeno trestní stíhání pro skutky, ve kterých (i ve vztahu ke spoluobviněnému ing. V. K.) je spatřováno naplnění znaků stanovených podstat trestných činů 1.) zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 trestního zákona (dále jen tr. zák.), 2.) zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a 3.) zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., když všechny označené trestné činy měly být spáchány ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. Proti usnesení policejního rady Policie ČR ze dne 22. 5. 2002 podal navrhovatel stížnost s tím, že trestní stíhání vůči jeho osobě bylo zahájeno bez potřebných zákonných důvodů, je tedy nedůvodné a mělo by být zastaveno. O podané stížnosti rozhodovala příslušná státní zástupkyně, která usnesením, sp. zn. 2 KZv 25/2002, ze dne 24. 6. 2002, podanou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítla. V důvodech svého rozhodnutí uvedla, že byl prověřen spisový materiál, který byl v dané věci k datu rozhodování shromážděn a ani podanou stížností nebylo vyvráceno vzniklé podezření, že došlo ke spáchání trestného jednání, které bylo podřazeno pod konkrétní skutkovou podstatu trestného činu specifikovaného ve zvláštní části trestního zákona. Dále poukázala na konkrétní podklady (důkazy) dosud ve věci pořízené v souladu s trestním řádem a jmenovitě je označila, a to ve vztahu k jednotlivým skutkům a v nich spatřovaným trestným činům. Poukázala i na to, že z prováděného šetření uvedené věci plyne, že je věnována pozornost obhajobě uplatněné navrhovatelem, kdy teprve po úplném zjištění skutkového děje v průběhu přípravného řízení trestního bude možné rozhodnout o případném podání obžaloby či zastavení trestního stíhání.

Proti uvedeným rozhodnutím brojí navrhovatel svým návrhem na zahájení řízení

o ústavní stížnosti, kdy tvrdí, že v souvislosti s principem spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny) bylo porušeno jeho další základní ústavně zaručené právo, a to na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1, 2 Listiny). Poukázal na povinnost orgánů činných v trestním řízení řádně a přesvědčivě odůvodnit svá rozhodnutí, když v dané věci tento požadavek nebyl naplněn, a to ani z hlediska způsobu uloženého zákonem (§ 134 odst. 2 tr.ř.). V této souvislosti poukázal na absenci konkrétních zjištění, o které se zahájení trestního řízení opírá a takto fakticky nemožnost na ně přiléhavě reagovat v rámci své obhajoby. Navrhl napadená rozhodnutí z takto označených důvodů zrušit.

Na vyžádání Ústavního soudu se k podanému návrhu vyjádřila státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové. Uvedla, že k podané stížnosti byl přezkoumán shromážděný příslušný spisový materiál a napadený postup policejního rady Policie ČR byl shledán důvodným i s ohledem na sporovaný popis skutku. Podle jejího přesvědčení nedošlo k jakémukoliv zkrácení práva navrhovatele, kdy v napadeném rozhodnutí policejního rady jsou dostatečným způsobem uvedeny náležitosti požadované zákonem, když možnosti k doplnění dokazování jsou z hlediska obhajoby navrhovatele zachovány.

Po zvážení uvedených skutečností, obsahu napadených rozhodnutí, argumentace vedené navrhovatelem i vyjádření státní zástupkyně, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Nezbývá než opakovaně konstatovat, že úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Z takového pohledu je na místě vnímat jeho případnou ingerenci do rozhodování jiných orgánů státní moci a není tak zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva, když takto může postupovat pouze tehdy, jestliže v konkrétní věci shledá porušení ústavních kautel. Úlohou Ústavního soudu není skutkové a právní objasňování věcí, které patří do kompetence jiných orgánů státní moci, když nebyl zjištěn extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Napadenými rozhodnutími nebyl porušen zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 a násl. Listiny) a z tohoto pohledu ani navrhovatelem namítaný čl. 8 Listiny, který se ostatně váže k právu na osobní svobodu. K napadeným usnesením nutno uvést, že trestní stíhání navrhovatele bylo zahájeno usnesením, které respektovalo zákonné požadavky na jeho náležitosti, a to i co do výroku s popisem skutku, který byl vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným (včetně místa a času jeho spáchání, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele), zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován a odůvodnění, v němž se přesně označily skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání. V usnesení o zahájení trestního stíhání navrhovatele (§ 160 odst. 1 tr. ř.) jsou skutky, pro které je stíhán, popsány zcela konkrétně (určitě), a to tak, aby nemohly být zaměněny s jinými a z jejich popisu zcela jednoznačně plyne forma zavinění. Ostatně v tomto směru nelze z ústavních hledisek kritizovat ani postup státního zástupce, který je v dané fázi trestního řízení tím, který zná v potřebné míře všechny okolnosti potřebné k rozhodnutí a při jejich pečlivém zvážení také může volit příslušný procesní postup v souladu zejména s trestním řádem. Jak již řečeno, z hledisek ústavních, která jako jediná zakládají i v dané věci ingerenci Ústavního soudu, nebylo shledáno pochybení a nebyl zjištěn onen extrémní rozpor mezi, v této fázi trestního řízení, shledaným skutkovým stavem a právními závěry z něj odvozenými.

S poukazem na uvedené tak nezbylo Ústavnímu soudu než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2002

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru