Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 529/08 #1Nález ÚS ze dne 12.03.2009Delegace vhodná dle § 12 odst. 2 o. s. ř. ve světle práva na zákonného soudce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
Věcný rejstříkškoda/náhrada
příslušnost/místní
soud/odnětí/přikázání věci
odpovědnost/orgánů veřejné moci
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 55/52 SbNU 549
EcliECLI:CZ:US:2009:3.US.529.08.1
Datum vyhlášení25.03.2009
Datum podání27.02.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 12 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Rozhodnutí o delegaci vhodné dle § 12 odst. 2 o. s. ř. je způsobilé zasáhnout do práva na zákonného soudce garantovaného čl. 38 odst. 1 Listiny, je proto nutné vykládat toto ustanovení restriktivně.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele A. Ž. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 12. března 2009 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007 č. j. Ncd 675/2007-20.

Narativní část

Stěžovatel podal žalobu na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem proti České republice u Obvodního soudu pro Prahu 2. Ten předložil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně z důvodu vhodnosti, neboť žalobce je ve výkonu trestu ve věznici ve Valdicích, proto považoval za hospodárně účelné, aby o věci rozhodoval tento soud. Stěžovatel s danou delegací nesouhlasil, neboť uvedl, že náklady na jeho eskortu nejsou velké vzhledem k tomu, že do Prahy jezdí dvakrát týdně autobus s vězni. Vrchní soud napadeným usnesením dle § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Jičíně a přisvědčil názoru obvodního soudu ohledně nákladů na eskortu žalobce.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud připomněl, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc rozhodnout, určená dle zákonných ustanovení, je základní zásadou, z níž případná delegace vhodná představuje výjimku a jako takovou je třeba ji vykládat restriktivně, neboť rozhodnutí o delegaci vhodné by mohlo představovat porušení práva na zákonného soudce. Předpokladem pro takové rozhodnutí může být existence okolností, které umožňují rychlejší a hospodárnější projednání věci.

V tomto případě však stěžovatel coby žalobce s delegací vhodnou vyslovil zásadní nesouhlas a důvod uvedený vrchním soudem, tedy značná finanční náročnost eskorty stěžovatele k jednání do Prahy, není natolik mimořádný a závažný, aby ospravedlnil výjimku z ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Za důvodnou lze považovat i námitku stěžovatele, že místo výkonu trestu se může měnit, což se také v jeho případě stalo.

Svým postupem tedy Vrchní soud v Praze porušil právo stěžovatele na zákonného soudce garantované čl. 38 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 529/08 ze dne 12. 3. 2009

N 55/52 SbNU 549

Delegace vhodná dle § 12 odst. 2 o. s. ř. ve světle práva na zákonného soudce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 12. března 2009 sp. zn. III. ÚS 529/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007 č. j. Ncd 675/2007-20, jímž byla věc dosud vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 přikázána z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Okresnímu soudu v Jičíně.

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2007 č. j. Ncd 675/2007-20 se ruší.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, podanou řádně a včas, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "vrchní soud"), kterým byla věc dosud vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 51/2007 přikázána z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Okresnímu soudu v Jičíně. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že jako žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice, Ministerstvu spravedlnosti (vedenou pod sp. zn. 14 C 51/2007). Obvodní soud pro Prahu 2 podal podnět k přikázání předmětné věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jičíně. Obvodní soud pro Prahu 2 spatřoval důvod vhodnosti ve skutečnosti, že stěžovatel byl toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a jeho případná účast na jednání u soudu bude klást značné finanční nároky na jeho převoz.

Vrchní soud v Praze rozhodl ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. o přikázání předmětné věci Okresnímu soudu v Jičíně, a to přesto, že stěžovatel "zásadně nesouhlasil se změnou místní příslušnosti".

Stěžovatel tvrdí, že pro postup soudu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly splněny zákonné podmínky. Důvodem pro postup podle uvedeného ustanovení by měly být skutečnosti, které se vyznačují určitou mimořádností, neboť se jedná o průlom do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Tyto skutečnosti však nejsou dle názoru stěžovatele v dané věci naplněny.

Na podporu svého tvrzení stěžovatel mimo jiné uvádí, že eskorty vězňů probíhají mezi jednotlivými věznicemi v České republice často a pravidelně a nevidí žádnou překážku v tom, aby byl dopraven z Valdic do Prahy eskortou spolu s ostatními převáženými vězni. Náklady spojené s eskortou stěžovatele nedosahují takové výše, aby jimi soud mohl odůvodnit odnětí stěžovatele jeho zákonnému soudci.

Dalším argumentem stěžovatele je okolnost, že vrchní soud při rozhodování o vhodnosti delegace nepřihlédl k tomu, že místo výkonu trestu se může měnit. To se také v případě stěžovatele stalo, neboť stěžovatel se v době podání ústavní stížnosti nachází již delší dobu ve Věznici Mírov. Soudem uváděný důvod hospodárnosti řízení - vzdálenost Věznice Valdice od Okresního soudu v Jičíně - tak dle vyjádření stěžovatele odpadl.

Stěžovatel odkazuje také na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, týkající se restriktivního výkladu § 12 odst. 2 o. s. ř.

Stěžovatel dále namítá, že názor vrchního soudu, že delegací bude dosaženo účelu sledovaného citovaným ustanovením - hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci, není namístě, neboť Okresní soud v Jičíně se bude s případem teprve seznamovat, a tak se projednání věci jen oddálí.

Stěžovatel zdůrazňuje svůj zásadní nesouhlas s vhodnou delegací a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že při odnětí věci z důvodu vhodnosti příslušnému soudu a jejím přikázání jinému soudu má podstatný význam též stanovisko účastníků řízení, a to zvláště za situace, kdy jeden z účastníků s tímto postupem nesouhlasí.

II.

Ústavní soud si vyžádal spis, vedený nyní Okresním soudem v Jičíně pod sp. zn. 4 C 20/2008, z něhož vyplývají následující skutečnosti.

Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22. 2. 2007 žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem proti žalovanému - České republice, Ministerstvu spravedlnosti. V žalobě stěžovatel napadl porušení povinnosti učinit úkon a vydat rozhodnutí o omezení osobní svobody v přiměřené lhůtě a žádal, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu ušlého zisku ve výši 319 260 Kč, vyplácet částku 170 Kč denně od 22. 2. 2007 a zaplatit náklady související s tímto řízením.

Obvodní soud pro Prahu 2 dne 7. 6. 2007 vydal oznámení sp. zn. 14 C 51/2007 o tom, že věc předloží k rozhodnutí o přikázání Okresnímu soudu v Jičíně z důvodu vhodnosti. Důvodem postupu byla skutečnost, že žalobce je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice a jeho případná účast u jednání soudu v Praze bude klást značné finanční nároky na jeho převoz a účast u jednání. Z těchto důvodů uvedený Obvodní soud pro Prahu 2 považoval za hospodářsky účelné, aby řízení v uvedené věci probíhalo u Okresního soudu v Jičíně, poblíž věznice.

Ministerstvo spravedlnosti vyjádřilo souhlas s delegací z důvodu vhodnosti k Okresnímu soudu v Jičíně. Stěžovatel vyjádřil zásadní nesouhlas se změnou místní příslušnosti. Uvedl, že tvrzení Obvodního soudu pro Prahu 2 nemá reálný základ, neboť eskortní autobusy jezdí každé úterý a čtvrtek jako pravidelné linky, a že náklady takto vzniklé jsou zanedbatelné. Věc vnímá jako pokus o ovlivnění sporu.

Po předložení výše označeného spisu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. soudu nejblíže společně nadřízenému rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 11. 2007 č. j. Ncd 675/2007-20 tak, že "věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 51/2007 se přikazuje Okresnímu soudu v Jičíně".

V odůvodnění svého rozhodnutí Vrchní soud v Praze konstatoval, že podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle jeho názoru jsou typickými důvody vhodnosti takové důvody, které umožňují přijetí závěru, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji. Postup podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je výjimkou ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákonných kritérií, a proto se musí skutečnosti, které jsou podkladem postupu podle citovaného ustanovení, vyznačovat určitou mimořádností.

Vrchní soud v Praze přisvědčil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 v tom směru, že vzhledem k tomu, že stěžovatel se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Valdicích u Jičína, byla by jeho eskorta k jednání do Prahy značně finančně náročná, a bude tudíž hospodárnější, aby řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Jičíně. Proto i přes nesouhlas stěžovatele rozhodl o přikázání věci k Okresnímu soudu v Jičíně, neboť dle jeho názoru bude tímto opatřením zcela zřejmě dosaženo účelu sledovaného shora citovaným ustanovením § 12 o. s. ř. - hospodárnějšího a rychlejšího projednání věci.

III.

Ústavní soud požádal o vyjádření k projednávané ústavní stížnosti účastníka i vedlejšího účastníka řízení.

Vrchní soud v Praze jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 18. června 2008 odkázal v plném rozsahu na své usnesení ve věci.

Vedlejší účastník se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Ústavní soud se souhlasem účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení a s konkludentním souhlasem stěžovatele od ústního jednání upustil, neboť od jednání nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

IV.

Po zvážení námitek stěžovatele i obsahu ústavní stížností napadaného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Podle čl. 38 odst. 1 Listiny nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Ústavní soud se ve svých rozhodnutích, týkajících se výkladu práva na zákonného soudce, již vícekrát zabýval otázkou dodržení zákonných podmínek určení příslušnosti soudu - viz např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/95 ze dne 22. 2. 1996 (N 15/5 SbNU 101), sp. zn. IV. ÚS 222/96 ze dne 7. 10. 1996 (N 97/6 SbNU 201), sp. zn. III. ÚS 230/96 ze dne 29. 5. 1997 (N 65/8 SbNU 141), sp. zn. III. ÚS 200/98 ze dne 17. 12. 1998 (N 155/12 SbNU 423), sp. zn. III. ÚS 561/02 ze dne 16. 1. 2003 (N 9/29 SbNU 63), sp. zn. I. ÚS 144/2000 ze dne 15. 11. 2001 (N 172/24 SbNU 281), sp. zn. III. ÚS 2853/07 ze dne 30. 4. 2008 (N 83/49 SbNU 197) či usnesení sp. zn. II. ÚS 544/02 ze dne 8. 10. 2002 (U 33/28 SbNU 429). Zásada zákonného soudce představuje jednu ze základních záruk nezávislého a nestranného soudního rozhodování v právním státě a podmínku řádného výkonu té části veřejné moci, která byla soudům ústavně svěřena. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je, aby pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení. Jak již Ústavní soud uvedl ve svých rozhodnutích, lze souhlasit s tím, že předpokladem uvedeného postupu je (typicky) existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem (nález Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996 sp. zn. IV. ÚS 222/96). Na straně druhé Ústavní soud zdůrazňuje, že přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně (nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000).

Jak Ústavní soud z předmětného spisu zjistil, vyjádřil stěžovatel k delegaci negativní stanovisko, které náležitě odůvodnil. Jestliže stěžovatel nesouhlasil se změnou místní příslušnosti a své důvody ve svém vyjádření vyložil, bylo povinností Vrchního soudu v Praze se námitkami nejen zabývat a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se s nimi vypořádat, ale především posoudit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody vhodnosti, které dovolují učinit výjimku z ústavně zaručeného práva účastníka na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny.

Důvod vhodné delegace, který uvedl vrchnísoud v odůvodnění napadeného usnesení, spočívající ve značné finanční náročnosti eskorty stěžovatele k jednání do Prahy, není natolik mimořádné a vážné povahy, aby odůvodnil výjimku z ústavního požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Za důvodnou lze považovat i námitku stěžovatele, že místo výkonu trestu se může měnit, což se také v jeho případě stalo. Stěžovatel se v době podání ústavní stížnosti nacházel již ve Věznici Mírov v okrese Šumperk. Přikázání věci Okresnímu soudu v Jičíně z důvodu hospodárnosti a rychlosti ztratilo tedy opodstatnění.

Z těchto důvodů je zřejmé, že předpoklady přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., tedy existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než podle zákona příslušnýmsoudem, nebyly v dané věci dány.

Na základě výše uvedeného Ústavnísoud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva a svobody stěžovatele vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny, který stanoví zásadu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Vrchnísoud v Praze porušil výše uvedené ústavně zaručené právo tím, že podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázal věc Okresnímu soudu v Jičíně, i když pro takový postup nebyly splněny podmínky uvedené v citovaném ustanovení. Za této situace Ústavní soud ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru