Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 478/97Usnesení ÚS ze dne 11.03.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Důkaz
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.478.97
Datum podání18.12.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 478/97 ze dne 11. 3. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 478/97-16

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky M.J., zastoupené advokátkou JUDr. I.H., o stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc sp. zn. 12 Co 578/97, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stížností, podanou ve lhůtě stanovené § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu soudů, které jednaly a rozhodly o úpravě výchovy a výživy nezletilých dětí. Soudy vycházely ze znaleckého posudku o jejím zdravotním stavu, vypracovaného 14. července 1996, tedy rok před rozhodnutím, ve věci nebyla vyslechnuta nezletilá K. a přesto jí bylo odňato právo pečovat o své děti. Proto se cítí dotčena na svých právech, zakotvených v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů navrhla, aby byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci sp. zn. 12 Co 578/97, ze dne 9. října 1997, zrušen.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve svém vyjádření uvedl, že podle § 120 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodne, které z navrhovaných a označených důkazů provede, stejně pak je na odvolacím soudu, zda dokazování v odvolacím řízení doplní. Poněvadž v řízení nebyl zpochybňován zdravotní stav stěžovatelky, zjištěný a popsaný v lékařských zprávách a zejména ve znaleckém posudku, vycházel soud z důkazů, hodnocených v souladu s § 132 a 211 o. s. ř. K výslechu nezletilé K. nepřistoupil s ohledem na vyšetření znalcem, který konstatoval mj. labilitu jejích citových a afektivních projevů. Dále soud odkázal na odůvodnění rozsudku a navrhl, aby byla stížnost jako nedůvodná zamítnuta.

III. ÚS 478/97-17

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.].

Z obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci sp. zn. Nc 28/95 nebylo zjištěno, že by se obecné soudy dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když po provedeném řízení ve věci péče o nezletilé děti navrhovatelky a J.J. rozhodly. Obsáhlé dokazování soudu I. stupně bylo v odvolacím řízení doplněno opětovným výslechem účastníků, rozhodnutí soudu vychází ze zjištěného skutkového stavu - z důkazů, hodnocených ve smyslu s § 132 obč. soudního řádu. Zde je třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud tyto postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 obč. soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další). Neobstojí ani tvrzení stěžovatelky, že soud rozhodnutím o svěření nezletilých dětí do výchovy druhému z rodičů porušil čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Podle § 50 zákona o rodině, nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud i bez návrhu jejich práva a povinnosti, zejména rozhodne, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

S ohledem na výše uvedené a na znění § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 11. března 1998

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru