Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 474/98Usnesení ÚS ze dne 13.01.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.474.98
Datum podání12.11.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

119/1990 Sb., § 23


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 474/98 ze dne 13. 1. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 474/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.V., zastoupeného JUDr. J.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 1998, sp. zn. 22 Co 410/97, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 1997, sp. zn. 9 C 308/94, mimo ústní jednání dne 13. 1. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 al. 1, 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních jejich podmínek v souladu se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. června 1998 (sp. zn. 22 Co 410/97) a spolu s ním též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. května 1997 (sp. zn. 9 C 308/94) a tvrdil, že obecné soudy jako orgány veřejné moci oběma svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod) a v souvislosti s tím nedostály oni svým ústavním povinnostem uloženým jim čl. 90

1

III. ÚS 474/98

úst. zák. č. 1/1993 Sb.; aniž by svá tvrzení podrobněji zdůvodnil, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů (viz vpředu) svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění ústavní stížnosti samotné, tak z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že stěžovatel v opravném řízení před obecným odvolacím soudem - pro případ, že by jeho opravnému prostředku nebylo vyhověno - usiloval o připuštění dovolání, z jehož podnětu by se věcí (ve vymezené části) mohl zabývat dovolací soud.

Odvolací soud sice svým výrokem návrh na připuštění dovolání, když byl dospěl k závěru, že (z hlediska právního názoru stěžovatele) nejde o otázku zásadního právního významu, odmítl, nicméně navzdory tomuto výroku právo dovolání podat zůstalo stěžovateli zachováno (§ 239 odst. 2 o. s. ř.).

Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 3) však stěžovatel tohoto svého práva plynoucího ze zákona nevyužil.

Za takto zjištěného stavu, ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, nezbývá než konstatovat, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, a že tak založil procesní překážku, která již z tohoto důvodu meritornímu projednání jeho ústavní stížnosti brání (§ 75 odst. 1 zákona); posuzovaná ústavní stížnost byla proto shledána jako nepřípustná.

O nepřípustné ústavní stížnosti, když výjimka plynoucí z ust. § 75 odst. 2 písm. a) zákona nepřipadá v úvahu, bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 13. ledna 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru