Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 473/01Nález ÚS ze dne 13.12.2001K doručování písemností soudy

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkDoručování
PoznámkaStanovisko Pl. ÚS-st 26/08 pro řízení sp. zn. I. ÚS 1847/08. Částečně překonává nálezy sp. zn. I. ÚS 689/05, III. ÚS 473/01, III. ÚS 133/03, I. ÚS 83/04, I. ÚS 586/05.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 198/24 SbNU 491
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.473.01
Datum podání03.08.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 204 odst.1, § 47 odst.2, § 48 odst.2, § 49


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 473/01 ze dne 13. 12. 2001

N 198/24 SbNU 491

K doručování písemností soudy

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl dnešního dne v senátu o ústavní

stížnosti navrhovatele AFG, právně zastoupeného JUDr. E. N.,

směřujícím proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5.

2001, čj. 51 Co 220/2001-58, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co

220/2001-58, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal prostřednictvím své právní zástupkyně dne

2. 8. 2001 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena

o den později. Předmětná ústavní stížnost směřovala proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co 220/01-58,

kterým bylo odmítnuto odvolání navrhovatele proti rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 9. 2000, čj. 42

C 240/99-28. Navrhovatel tvrdil, že tímto rozsudkem bylo zasaženo

do jeho základních práv, zejména práva daného čl. 38 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4,

sp.zn. 42 C 240/99 a z něj zjistil, že dne 24. 9. 1999 podala ing.

I. A. žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního

poměru proti žalovanému AGF, (ústavní stěžovatel). Obvodní soud

pro Prahu 4 určil dne 21. 9. 2000 rozsudkem, čj. 42 C 240/99-28,

že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Navrhovatel

napadl uvedený rozsudek dne 29. 12. 2000 odvoláním.

O odvolání rozhodoval Městský soud v Praze, který dne 17. 5.

2001. Usnesením, čj. 51 Co 220/2001-58, odvolání odmítl jako

opožděně podané. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle § 204

odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") se odvolání

podává do 15 dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož

rozhodnutí směřuje. Podle § 47 odst. 2 o.s.ř. (ve znění platném

v době doručování rozsudku) nebyl-li adresát písemnosti, která má

být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě

doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu

zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.

Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel

písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným

způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od

uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,

i když se adresát o uložení nedozvěděl. V daném případě byl

rozsudek podle názoru soudu právní zástupkyni žalovaného doručen

v souladu s citovaným ustanovením o.s.ř., neboť, jak uvedl

"z dokladu o doručení, založeného ve spisu, vyplývá, že uvědomění

doručovatele bylo právní zástupkyni žalovaného oznámeno dne 26.

10. 2000, písemnost byla poté uložena dne 27. 10. 2000. Rozsudek

byl tedy doručen žalovanému dne 30. 10. 2000 a posledním dnem kdy

mohl žalovaný podat ještě včas odvolání byl den 14. 11. 2000.

Jestliže odvolání podal na poště až dne 29. 12. 2000, učinil tak

po lhůtě zákonem stanovené, v době, kdy napadený rozsudek již byl

v právní moci".

Toto usnesení napadl navrhovatel včas ústavní stížností. V ní

namítal, že jeho právní zástupkyni byl rozsudek Obvodního soudu

pro Prahu 4 doručován nikoliv jako advokátce, ale jako fyzické

osobě na adresu, na které se jako fyzická osoba nezdržovala.

Adresa v Praze 4 na ulici C. 34, kam byl rozsudek doručován, je

adresou její advokátní kanceláře. Dále namítal, že adresa na

kterou byl rozsudek doručován, byla nesprávná a někdo přepsal na

doručence rukou číslo domu z čísla 43 na 34. Rozsudek tedy nemohl

nikdy být navrhovateli, respekt. jeho právní zástupkyni řádně

doručen. Pokud byla na doručence nesprávně napsána adresa, měla

být zásilka poštou vrácena soudu k doplnění adresy, jak stanoví

poštovní řád. O existenci rozsudku se navrhovatel proto dověděl až

dne 22. 12. 2000 od žalobkyně, která tvrdila, že rozsudek je

v právní moci. Dne 27. 12. 2000 nahlédla jeho právní zástupkyně do

spisu a téhož dne podala bianco odvolání. Rozsudek byl

navrhovateli proto doručen až dne 19. 3. 2001 a dne 28. 3. 2001

navrhovatel své dříve podané odvolání doplnil. Uvedeným postupem

Městského soudu v Praze tedy bylo zasaženo do základního práva

navrhovatele daného čl. 38 Listiny, podle kterého má každý právo,

aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů

a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným

důkazům. Navrhovateli byla postupem soudu odňata možnost projednat

věc před odvolacím soudem a tedy možnost, aby odvolací soud mohl

napadený rozsudek věcně přezkoumat.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření

k návrhu ze dne 11. 10. 2001 uvedl, že jako odvolací soud

přezkoumal postup při doručování rozsudku soudu I. stupně a dospěl

k závěru, že rozsudek byl právní zástupkyni navrhovatele doručen

náhradním způsobem podle § 47 odst. 2 o.s.ř. V podrobnostech

odkázal na odůvodnění napadeného usnesení.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se

souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho

očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci,

a to stěžovatel podáním ze dne 6. 12. 2001 a účastník řízení

podáním ze dne 10. 12. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od

ústního jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to,

že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od

ústního jednání v předmětné věci upuštěno.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení

všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný. Na

tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR. Ze spisového materiálu vyplývá, že Obvodní soud

pro Prahu 4 doručoval předmětný rozsudek právní zástupkyni

navrhovatele na adresu její advokátní kanceláře, jak bylo uvedeno

na plné moci k zastupování v řízení o neplatnost okamžitého

zrušení pracovního poměru ze dne 27. 8. 1999, jakož i v dalších

podáních této právní zástupkyně soudu. Podle § 49 o.s.ř. má-li

účastník řízení zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se

písemnost pouze tomuto zástupci. Podle § 13 zákona č. 85/1996 Sb.,

o advokacii, je místem podnikání advokáta jeho místo podnikání

zapsané v seznamu advokátů (dále jen "sídlo"). Ze spisového

materiálu vyplývá, že právní zástupkyně navrhovatele nesdělila

soudu jinou adresu k doručování.

Podle § 48 odst. 2 o.s.ř., ve znění platném v době doručování

předmětného rozsudku, který se vztahoval i na doručování

advokátům, nepodaří-li se právnické osobě doručit písemnost jí

určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího

sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná adresa není

soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky

soudu za den doručení, i když se adresát o doručení nedozvěděl.

Podle přesvědčení Ústavního soudu nepostupoval Obvodní soud

pro Prahu 4 při doručování předmětného rozsudku v intencích tehdy

platných ustanovení o.s.ř. Rozsudek sice zaslal JUDr. E. N.

s modrým pruhem a doručenkou s poznámkou "do vlastních rukou" na

adresu jejího sídla, avšak zaměnil v tomto případě doručování

fyzické osobě a advokátovi. Na doručence nebylo poznamenáno, že se

jedná o advokátku či advokátní kancelář, což mělo za následek, že

pošta jí doručovala jako fyzické osobě (občanovi). Pokud nastaly

problémy s doručováním předmětného rozsudku, způsobil je soud I.

stupně. Jak vyplývá ze spisového materiálu na problémy

s doručováním rozsudku právní zástupkyně navrhovatele upozorňovala

soud dvěma přípisy ze dne 29. 12. 2000 (bianco odvoláním

adresovaným soudu a žádostí o zaslání rozsudku, adresovanou

předsedovi senátu), které jsou součástí spisu. V přípisu

adresovaném předsedovi senátu je rovněž poukazováno na to, že

adresa je nesprávná a byla rukou přepsána. Soud se sice dotázal

příslušné pošty na způsob doručování předmětného rozsudku, avšak

pošta na výzvu Obvodního soudu ze dne 19. 1. 2001, odpověděla jen

vyznačením dat na rubové straně dotazového formuláře, aniž by se

uvedeným pochybením jakkoli zabývala. Rovněž Městský soud v Praze

se uvedenými přípisy a pochybnostmi, které z nich zřetelně

vyplývaly, nikterak nezabýval, v odůvodnění rozhodnutí se s nimi

nevypořádal a ani neuvedl, proč tak neučinil.

Při doručování rozhodnutí vyhotovených soudy zejména

i účastníkům v řízení před soudy vedeného nelze připustit stav,

který by byť jen vzbuzoval pochybnosti o tom, zda tato rozhodnutí

byla doručena či nikoli. Především musí být přesně označen adresát

písemností, místo kam je mu doručováno včetně přesného označení

ulice a čísla domu, případně přesné označení organizace či firmy

u které pracuje. Tyto základní požadavky na doručování písemností

i soudem se zvýrazňují obzvláště při tzv. náhradním doručení.

Nedůsledný postup i soudů při doručování jejich rozhodnutí potom

může vést v konečném důsledku k odmítnutí práva účastníků na

samotný přístup k soudům a takto i práva na soudní ochranu.

Za dané situace dospěl Ústavní soud k závěru, že Městský soud

v Praze nepostupoval v souzené věci v intencích o.s.ř. a tedy ani

ústavně konformním způsobem, neboť svým postupem znemožnil

navrhovateli jednat před odvolacím soudem. Napadeným usnesením

Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, čj. 51 Co

220/2001-58, tedy bylo podle přesvědčení Ústavního soudu zasaženo

do základních práv navrhovatele, zaručených ústavními zákony nebo

mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, zejména do práva

daného mu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny. Ústavnímu soudu proto

nezbylo než podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, ve znění pozdějších předpisů, napadené

rozhodnutí zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. prosince 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru