Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 471/04Usnesení ÚS ze dne 14.09.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkakcionářská práva a povinnosti
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.471.04
Datum podání27.07.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 123, § 125


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 471/04 ze dne 14. 9. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 471/04

Ústavní soud rozhodl dne 14. září 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného JUDr. J. V., advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2004 č. j. 14 Cmo 382/2003-65, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, odůvodnil ústavní stížnost tím, že rozhodnutím, jímž byl potvrzen výrok soudu I. stupně o zamítnutí jeho žaloby o neplatnost usnesení valné hromady, dle kterého nebyl rozdělen a vyplacen společníkům zisk, se cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Uvedl, že podle jeho přesvědčení soudy obou stupňů nevedly proces způsobem, který by zajistil správné a spravedlivé rozhodnutí, vyhýbaly se řešení zásadních právních problémů, nevypořádaly se s argumenty, které uplatnil, své závěry ani řádně neodůvodnily. Proto stížností napadený rozsudek považuje za rozhodnutí, které umožňuje, v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, zneužití většiny členů žalované společnosti. Dále poukázal na použitá právní ustanovení, přičemž uvedl, že soud I. stupně nesprávně vycházel ze současného znění obchodního zákoníku, když pro posuzování platnosti rozhodnutí valné hromady bylo třeba vycházet ze znění platného v době jejího konání, a vyslovil také výhrady k výkladu jednotlivých aplikovaných právních ustanovení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchnísoud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, konané dne 23. června 1999, o naložení se ziskem společnosti za rok 1995 a ten důvodně, s poukazem na § 125 odst. 1 písm. b) obchodního zákoníku, ve znění platném v době konání předmětné valné hromady, shledal správným. Při hodnocení rozhodnutí valné hromady, dle něhož zisk za rok 1995 se ponechává ve společnosti a nebude ani zčásti vyplacen společníkům, soud opodstatněně zjistil, že bylo učiněno ve shodě s § 123 odst. 1 a § 125 odst. 1 písm. b) obch. zákoníku, ve znění platném v rozhodné době. Dle citovaných ustanovení mají společníci nárok na podíl ze zisku v poměru odpovídajícím jejich splaceným vkladům, nestanoví-li společenská smlouva jinak, přičemž do působnosti valné hromady společníků, která je nejvyšším orgánem společnosti, náleží mj. schvalování roční účetní závěrky, rozdělení zisku a úhrady ztrát - postup v souladu s těmito ustanoveními nelze ani považovat za jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Z obsahu rozsudku soudu II. stupně bylo také shledáno, že jeho odůvodnění je vyčerpávající a přiléhavé a netrpí vadami, tvrzenými stěžovatelem.

Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. září 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru