Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 465/18 #1Usnesení ÚS ze dne 21.02.2018K nepřípustnosti ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstříkUsnesení
trestní řízení/proti uprchlému
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 1/88 SbNU 875
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.465.18.1
Datum podání05.02.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 305


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 465/18 ze dne 21. 2. 2018

U 1/88 SbNU 875

K nepřípustnosti ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Usnesení

Ústavního soudu - soudce zpravodaje Pavla Rychetského - ze dne 21. února 2018 sp. zn. III. ÚS 465/18 ve věci ústavní stížnosti B. P., zastoupené Mgr. Petrem Drapákem, advokátem, se sídlem Malá Štěpánská 1932/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. listopadu 2017 č. j. 68 T 1/2014-5317 vydanému ve stěžovatelčině trestní věci.

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 2. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1 a 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. b) a d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Proti stěžovatelce je vedeno trestní řízení pro trestnou činnost, která je právně kvalifikována jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009, spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 trestního zákona, dále jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 3 písm. a) trestního zákona a ve dvou případech jako trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 trestního zákona. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. 68 T 1/2014 byla stěžovatelka shledána vinnou a odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 5. 2015 sp. zn. 6 To 2/2015 byl tento rozsudek zrušen a řízení pokračuje před krajským soudem.

3. Usnesením krajského soudu ze dne 16. 11. 2017 č. j. 68 T 1/2014-5317 bylo rozhodnuto, že podle § 305 ve spojení s § 302 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, bude proti stěžovatelce a dalšímu obžalovanému konáno řízení proti uprchlým. Proti tomuto usnesení podal obhájce stěžovatelky stížnost, kterou vrchní soud usnesením ze dne 19. 12. 2017 č. j. 6 To 103/2017-5364 zamítl z důvodu její nepřípustnosti.

II. Procesní podmínky řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené procesní předpoklady řízení o ústavních stížnostech.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená, či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění těchto podmínek lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a současně představují "konečné" rozhodnutí ve vztahu k určité samostatné uzavřené součásti řízení [například nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.); všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

6. Podle § 302 trestního řádu lze řízení proti uprchlému konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Ustanovení § 305 trestního řádu pak stanoví, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Návrh může státní zástupce učinit už v obžalobě.

7. Ústavnísoud konstatuje, že usnesení, kterým bylo podle § 305 trestního řádu rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému, je pouhým mezitímním rozhodnutím procesní povahy [srovnej usnesení ze dne 13. 5. 2008 sp. zn. III. ÚS 907/08 a usnesení ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2960/10 (v SbNU nepublikována)]. Toto rozhodnutí má za následek, že po dobu trvání řízení proti uprchlému má stejná práva jako obviněný také obhájce, jemuž výlučně jsou doručovány jednotlivé písemnosti. Veřejné zasedání se zároveň může konat i bez přítomnosti obviněného, či dokonce bez toho, aby o něm vůbec věděl. Přesto je obviněnému nadále zachována možnost uplatnit svá práva poté, co pominou důvody řízení proti uprchlému [blíže například usnesení ze dne 9. 3. 2004 sp. zn. IV. ÚS 590/03 (U 12/32 SbNU 523)]. Podle § 306a odst. 1 trestního řádu má v takovém případě obviněný právo, aby byly znovu provedeny důkazy provedené v předchozím soudním řízení, případně aby se vyjádřil k těm z nich, jejichž opakované provedení nepřipouští jejich povaha nebo mu brání jiná závažná skutečnost.

8. Dále je třeba uvést, že i kdybysoud rozhodl o konání řízení proti uprchlému bez toho, aby k tomu byly splněny důvody podle § 302 trestního řádu, nebo by toto řízení pokračovalo i poté, co tyto důvody pominuly, šlo by o pochybení, jehož případné následky ve vztahu k obviněnému lze napravit v průběhu soudního řízení. Jestliže by se tak nestalo, toto pochybení by mohlo být důvodem, pro který by byla rozsudkem vydaným v tomto řízení porušena ústavně zaručená základní práva a svobody obviněného, proti čemuž by se obviněný mohl bránit zákonem stanovenými opravnými prostředky, potažmo ústavní stížností (například usnesení ze dne 2. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 847/15). Pokud by přitom důvody konání řízení proti uprchlému pominuly až po vydání pravomocného odsuzujícího rozsudku, podle § 306a odst. 2 trestního řádu by odsouzený mohl navrhnout zrušení tohoto rozsudku do osmi dnů od jeho doručení. Soud prvního stupně by jej následně zrušil a v rozsahu potřebném k uplatnění výše uvedeného práva na opakované provedení důkazů by se hlavní líčení provedlo znovu.

9. Z těchto důvodů je opodstatněn závěr, že obviněný má v případě, je-li proti němu konáno řízení proti uprchlému, vždy možnost domoci se proti tomuto postupu ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod procesními prostředky podle trestního řádu. Není tedy nezbytné, aby Ústavnísoud za účelem poskytnutí této ochrany přezkoumával procesní usnesení, kterým bylo podle § 305 trestního řádu rozhodnuto o konání řízení proti uprchlému. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

10. Za této situace se tak již Ústavnísoud nezabýval dalšími předpoklady řízení o ústavní stížnosti ani nevyzýval stěžovatelku, respektive jejího právního zástupce k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení plné moci udělené speciálně k zastupování v řízení před Ústavním soudem podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Místo toho rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru