Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 460/01Usnesení ÚS ze dne 01.11.2001Nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost ... více
Věcný rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 41/24 SbNU 563
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.460.01
Datum podání30.07.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 37 odst.3, čl. 36

Ostatní dotčené předpisy

216/1994 Sb., § 33, § 31 písm.e


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 460/01 ze dne 1. 11. 2001

U 41/24 SbNU 563

Nepřípustnost ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele H. a. s., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. července 2001, sp. zn. Rsp 181/00, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, vydaného dne 22. března 2001 pod sp. zn. Rsp 181/00, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení bylo zasaženo do práv, zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 2 Ústavy, když rozhodování nebylo uskutečněno v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci. Uvedl, že nabídl rozhodné důkazy o skutečnostech, které byly v příčinné souvislosti k výsledku sporu, ty však nebyly provedeny, což považuje za porušení zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu libovůle, dále mu nebyla u jednání, konaného dne 22. března 2001, poskytnuta dostatečná lhůta k vyjádření, ve věci pak došlo k porušení práva na zákonného soudce, a to dvojím jmenováním předsedy rozhodčího senátu. Spolu s ústavní stížností podal i návrh na zrušení ustanovení § 33 zák. č. 216/1994 Sb., jež označil za protiústavní, neboť právo na zákonného soudce je ústavním principem, zakotveným v čl. 38 Listiny základních práv a svobod a jako takový nemůže být nečinností účastníka ve stanovené lhůtě zhojen. Dále uvedl, že dle § 31 písm. e) zák. č. 216/1994 Sb., podal také příslušnou žalobu k soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu návrhu a ústavní stížností napadeného rozhodčího nálezu Rozhodčíhosoudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR bylo zjištěno, že se stěžovatel a Č., a. s., dohodli, že o jejich majetkovém sporu rozhodne rozhodčí soud i když jinak by byla dána pravomoc soudu (§ 2 odst. 1 zák. č. 216/1994 Sb.). Pokud tedy se účastníci dohodli na respektování rozhodčího nálezu a tím nahradili pořad práva, v důsledku této skutečnosti z vlastního a svobodného rozhodnutí stěžovatel nevyčerpal procesní prostředky, které zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Pokud navrhovatel podal k soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) zák. č. 216/1994 Sb., jak v návrhu uvádí, pak jde o procesní prostředek, vyplývající z tohoto ustanovení. Proto byl návrh, v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Pro výše uvedené návrh, jímž se stěžovatel domáhá zrušení § 33 zák. č. 216/1994 Sb., je návrhem podaným osobou neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c), § 64 odst. 1 písm. d) cit. zákona o Ústavnímsoudu].

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 1. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru