Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 4577/12 #1Usnesení ÚS ze dne 06.03.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstříkSměnečný platební rozkaz
tlumočník
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.4577.12.1
Datum podání03.12.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 37 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 18 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 4577/12 ze dne 6. 3. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti SEMPER INVEST s. r. o. se sídlem Dolní Břežany - Lhota, V Jezerách 136, 252 41 Dolní Břežany, zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem Vladyka & Kubica, Advokátní kancelář se sídlem Revoluční 1, 110 00 Praha 1 proti výroku pod body II a III usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2012 č. j. 9 Cmo 148/2012-41 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 30 Cm 327/2010-128, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, která po odstranění vad na základě výzvy Ústavního soudu splňuje náležitosti stanovené zákonem č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí v uvedeném rozsahu a tvrdí, že těmito rozhodnutími, jakož i řízením, které jejich vydání předcházelo, byla porušena její ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Své námitky stěžovatelka jako právnická osoba odůvodňuje tvrzením, že i když její jediný jednatel Gavriil Vasiliev žije a podniká v České republice již delší dobu, stále dobře neovládá český jazyk a má proto právo, podle ustanovení § 18 o. s. ř., při jednání před soudy na tlumočníka, neboť jeho mateřským jazykem je ruština. Stejné právo však má i stěžovatelka jako účastník řízení ovšem s tím rozdílem, že její právo na tlumočníka nebylo Městským soudem v Praze ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 30 Cm 327/2010 respektováno, ale bylo s ní v řízení před soudy obou stupňů komunikováno jen v úředním, tj. českém jazyce, ačkoli prý potřeba ustanovit stěžovatelce tlumočníka vyšla v průběhu řízení najevo z jejích námitek ze dne 13. 12. 2010 proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010 č. j. 30 Cm 327/2010-13. K této skutečnosti Městský soud v Praze nepřihlédl a její námitky odmítl usnesením ze dne 15. 12. 2010 č. j. 30 Cm 327/2010-23, aniž se jimi věcně zabýval, přičemž i toto odmítavé usnesení bylo stěžovatelce doručeno pouze v českém jazyce. Usnesení o odmítnutí námitek stěžovatelka napadla odvoláním, o němž rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že je jako opožděně podané odmítl.

Stěžovatelka považuje postup a rozhodnutí Městského soudu v Praze (resp. též rozhodnutí Vrchního soudu v Praze) za porušení zásady rovného postavení účastníků řízení, jestliže jí jako právnické osobě, která jedná prostřednictvím svého jednatele, nebyl ustanoven v předmětné věci tlumočník, aby tak mohla realizovat svá procesní práva.

Stěžovatelka sice připouští, že jejímu jednateli, jako druhému žalovanému ve věci žalobce Československé obchodní banky, a. s. proti stěžovatelce, jako první žalované a Gavriili Vasilievovi, jako druhému žalovanému, o zaplacení částky 6 075 176,53 Kč s příslušenstvím a směnečné odměně, byl ustanoven Městským soudem v Praze tlumočník, jehož prostřednictvím se tak seznámil s obsahem spisu sp. zn. 30 Cm 327/2010, namítá však, že městský soud měl shodně postupovat i vůči stěžovatelce.

Oběma ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelka vytýká jejich údajnou nepřezkoumatelnost a protiústavnost, která mimo již výše uvedeného údajného pochybení v nedodržení postupu soudu podle § 18 o. s. ř. spočívá i v tom, že se městský soud věcně nezabýval argumentací stěžovatelky, ale pouze odvolání odmítl pro opožděnost.

II.

Z připojených listin se zjišťuje, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2012 č. j. 30 Cm 327/2010-128 odmítl pro opožděnost odvolání stěžovatelky ze dne 8. 12. 2011 proti usnesení téhož soudu ze dne 15. 12. 2010 č. j. 30 Cm 327/2010-23, jímž byly odmítnuty námitky stěžovatelky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Posledním dnem lhůty k podání odvolání proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2010 č. j. 30 Cm 327/2010-23 (doručené stěžovatelce fikcí dne 31. 12. 2010) byl den 17. 1. 2011. Jestliže stěžovatelka podala odvolání k poštovní přepravě až dne 14. 12. 2011, podala odvolání opožděně.

Vrchní soud v Praze pod bodem II usnesení ze dne 19. 9. 2012 č. j. 9 Cmo 148/2012-41 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2012 č. j. 30 Cm 327/2010-128 (nyní č. j. 30 Cm 122/2012-26) a dále pod bodem III rozhodl, že žalobce a stěžovatelka nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III.

Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky v souvislosti s jejím tvrzením o porušení ústavně garantovaných práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Těžiště námitek stěžovatelky spočívá v jejím tvrzení, že tím, že jí nebyl ustanoven tlumočník pro řízení v projednávané věci před soudy obou stupňů, bylo porušeno její právo ve smyslu čl. 37 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny.

Rovné postavení zajišťuje účastníkům v občanském soudním řízení i ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") tím, že jim dává právo jednat před soudem v jejich mateřštině a soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Odstavec 2 citovaného ustanovení účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba v řízení vyjde najevo, což podle platné judikatury se děje za situace, v níž o ustanovení tlumočníka účastník řízení výslovně požádá, anebo účastník řízení by pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat před soudem svá práva.

Jak bylo zjištěno z napadeného usnesení odvolacího soudu, v odvolacím řízení se soud zabýval nejen otázkou řádného doručení odmítavého usnesení soudu prvního stupně stěžovatelce a včasností jejího odvolání, ale rovněž její námitkou o neúčinnosti doručení usnesení ze dne 15. 12. 2010 č. j. 30 Cm 327/2010-23 z důvodu tvrzeného porušení § 18 odst. 2 o. s. ř.

V projednávané věci potřeba ustanovit stěžovatelce tlumočníka pro předmětné řízení nevyšla najevo, neboť nenastala ani jedna z obou výše uvedených situací. Stěžovatelka v podaných námitkách nepožádala o ustanovení tlumočníka pro neznalost českého jazyka a ani neuvedla, že by neovládala český jazyk, neboť sama se soudem komunikovala vždy v českém jazyce. Za této situace by byl postup soudu prvního stupně podle ustanovení § 18 odst. 2 o. s. ř. ve vztahu ke stěžovatelce jako účastnici řízení nadbytečný nejen proto, že stěžovatelka před soudy obou stupňů svá procesní práva nepochybně realizovala, ale rovněž z toho důvodu, že jejímu jedinému jednateli, jehož prostřednictvím stěžovatelka jako právnická osoba jedná navenek a který zastupuje její zájmy, byl Městským soudem v Praze pro předmětné řízení tlumočník ustanoven, takže byl zcela naplněn smysl a účel citovaného ustanovení § 18 o. s. ř., a to zajistit rovná práva účastníků soudního řízení.

Ze všech výše vyložených důvodů proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2014

Jan Filip v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru