Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 455/01Nález ÚS ze dne 02.05.2002Rozhodování soudu o nákladech řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkNáklady řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 57/26 SbNU 113
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.455.01
Datum vyhlášení02.05.2002
Datum podání26.07.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 224 odst.1, § 142 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 455/01 ze dne 2. 5. 2002

N 57/26 SbNU 113

Rozhodování soudu o nákladech řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl bez ústního jednání v senátě ve věci

návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky H.

Č-ové, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích,

č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co

501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, se ve výroku V. o náhradě nákladů

odvolacího řízení, zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatelka faxovým podáním ze dne 26. 7. 2001 předložila

Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Faxové podání bylo doplněno písemným podáním ze dne 26. 7. 2001,

doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2001. Návrh směřoval proti

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22 Co

501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, a to proti výroku označenému jako

V, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že

navrhovatelka byla povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů

odvolacího řízení ve výši 9.861,30 Kč do 3 dnů od právní moci

rozsudku. Napadeným rozsudkem bylo podle názoru navrhovatelky

porušeno její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")

a současně došlo k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1 Listiny.

Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn.

5 C 968/2000, vedený u Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Ze

spisu k meritu věci Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka jako

žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud stanovil, že žalovaný je

povinen zaplatit navrhovatelce částku 25.000,- Kč

s příslušenstvím. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl ve

věci rozsudkem, č.j. 5 C 968/2000-43, ze dne 8. 1. 2001 tak, že

žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč

s příslušenstvím, v částce 15.000,- Kč s příslušenstvím žalobu

zamítl. Dále rozhodl je žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému

náklady řízení ve výši 2.380,- Kč a státu náklady řízení ve výši

253,20 Kč a žalovanému uložil rovněž povinnost zaplatit státu

náklady řízení ve výši 168,80 Kč. V odůvodnění pak Okresní soud

v Jindřichově Hradci ve vztahu k nákladům řízení uvedl, že

postupoval podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen

"o.s.ř.") poměrným rozdělením. Převážně úspěšným byl ve sporu

žalovaný, a to v rozsahu 60 %, v rozsahu 40 % byl neúspěšný.

U žalobkyně poměr úspěchu a neúspěchu byl opačný. Z uvedeného pak

soud I. stupně dovodil, že žalovaný má nárok na náhradu nákladů

řízení v rozsahu 20 % svých nákladů. V tomto rozsahu pak soud I.

stupně vypočetl výši náhrady nákladů řízení, které byl žalobkyně

povinna zaplatit žalovanému, a to v částce 2.380,- Kč.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalovaný, a to

do všech výroků s výjimkou výroku zamítavého a navrhoval, aby

odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl. Proti tomuto rozsudku

podala odvolání i žalobkyně, a to do výroku zamítavého, jímž

nebylo vyhověno původní žalované částce 25.000,- Kč a bylo

přiznáno jen 10.000,- Kč s příslušenstvím. Dále se žalobkyně

odvolala i do výroku o náhradě nákladů řízení. V průběhu řízení

vzala žalobkyně žalobu v částce 1.000,- Kč zpět po výslovném

prohlášení žalovaného, že jí uhradil uvedenou částku jako platbu

na jistinu, nikoliv na úhradu úroků z prodlení. Žádala proto, aby

odvolací soud zavázal žalovaného zaplatit částku 24.000,- Kč

s příslušenstvím.

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o odvolání rozsudkem,

č.j. 22 Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001 tak, že rozsudek soudu

I. stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni

částku 10.000,- Kč s příslušenstvím v rozsahu, v němž byla

žalovanému uložena povinnost zaplatit jistinu 1.000,- Kč zrušil

a v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále odvolací soud změnil

rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti žalovaného

zaplatit žalobkyni částku 10.000,- Kč tak, že žalovaný je povinen

zaplatit částku 9.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení.

Rozsudek soudu I. stupně o částečném zamítnutí žaloby a rozsudek

o nákladech řízení ve vztahu k českému státu odvolací soud

potvrdil. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve

výroku o povinnosti žalobkyně nahradit náklady žalovanému tak, že

tato povinnost činí částku 2.030,- Kč. Konečně odvolací soud

rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě

nákladů odvolacího řízení částku 9.861,- 30 Kč. V odůvodnění

konstatoval, že odvolání žalobkyně není důvodné s výjimkou

odvolání do nákladů řízení a odvolání žalovaného není rovněž

důvodné. V odůvodnění ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů

odvolacího řízení pak odvolací soud uvedl, že o náhradě nákladů

rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., úspěšnému

žalovanému přiznal celkovou uvedenou částku.

Do rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 22

Co 501/2001-70, ze dne 12. 4. 2001, podala navrhovatelka návrh na

zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který však

směřoval jen do rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Podle názoru navrhovatelky napadeným výrokem došlo k porušení

jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny

a současně bylo porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 1

Listiny. Porušení svého práva spatřovala navrhovatelka v tom, že

ačkoliv odvolací soud nejdříve konstatoval, že odvolání žalobkyně

(s výjimkou odvolání do nákladů řízení) i odvolání žalovaného

nejsou důvodné, přesto při rozhodování o náhradě nákladů

odvolacího řízení postupoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

a žalovanému jako plně úspěšnému přiznal náhradu nákladů

odvolacího řízení v plné výši. Podle názoru navrhovatelky

v řízení odvolacím nebyl plně úspěšný ani žalovaný ani žalobkyně

(s výjimkou náhrady nákladů řízení před soudem I. stupně), a proto

měl odvolací soud rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud podle názoru

navrhovatelky pochybil v tom, že aplikoval ustanovení § 142 odst.

1 o.s.ř., neboť za situace, kdy odvolání obou účastníků ve věci

samé bylo neúspěšné, když ve věci samé nedošlo ke změně rozsudku

soudu I. stupně. Navrhovatelka proto žádala, aby Ústavní soud

zrušil rozsudek soudu odvolacího ve výroku o náhradě nákladů

odvolacího řízení.

K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud

v Českých Budějovicích jako účastník řízení. Ve velmi stručném

vyjádření se odvolací soud plně odvolal na odůvodnění ústavní

stížností napadeného rozsudku.

Dle ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem

účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat

další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to

navrhovatel podáním ze dne 16. 3 2002 a Krajský soud v Českých

Budějovicích podáním ze dne 8. 3. 2002 vyjádřili svůj souhlas

s upuštěním od ústního jednání a vzhledem k tomu, že také Ústavní

soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další

objasnění věci, byl od něj v této věci upuštěno.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval,

že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto

právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do

rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn

zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím

v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních

práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní

smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka

se dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý

proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí a dospěl

k závěru, že podaný návrh je opodstatněný.

Ústavní soud se již ve své rozhodovací praxi zabýval otázkou

rozhodování o nákladech řízení z pohledu možného porušení práva na

spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V této věci

dospěl k závěru, že nedílnou součástí práva na spravedlivý proces

je rovněž i právo účastníka, aby snášel náklady související

s uplatňováním svého práva jen v rozsahu, který mu určují

příslušná ustanovení platného právního řádu, v tomto případě

občanského soudního řádu. V předmětné věci při posouzení

rozhodování obou obecných soudů v meritu věci dospěl Ústavní soud

k závěru, že rozsudkem odvolacího soudu (s výjimkou zastavení

řízení do částky 1.000,- Kč z důvodu, že žalovaný tuto částku

jistiny zaplatil) byl potvrzen stav, který byl nastolen již

rozsudkem soudu I. stupně, kdy tedy obě strany sporu vedeného před

obecnými soudy byly úspěšné evidentně pouze v jeho části. Nelze

podle názoru Ústavního soudu za situace, kdy žalovaný se odvoláním

domáhal zamítnutí žaloby v plném rozsahu, dospět z hlediska

rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení k závěru, že

žalovaný byl plně úspěšný tak, jak to učinil odvolací soud, který

rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právě

s odůvodněním, že žalovaný byl ve věci úspěšný, aniž by svůj závěr

blíže vysvětlil, a to zejména ve vztahu k výrokové části svého

rozhodnutí, když právě ta zjevně nekoresponduje se závěry

odvolacího soudu stran náhrady nákladů (výroku) odvolacího řízení.

Rozhodování o nákladech (i civilního) soudního řízení je

integrální součástí soudního řízení jako celku. Pokud tedy soud

rozhodne o náhradě nákladů řízení ve zjevném nesouladu s výrokem,

kterým rozhodl v meritu věci, je nutno takový postup označit za

postup, který porušuje principy práva na spravedlivý proces

z hlediska čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny.

Poučení: Proti tomuto nálezu nelze podat odvolání.

V Brně dne 2. května 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru