Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 45/02Nález ÚS ze dne 13.06.2002Doručování písemností podle správního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkDoručování
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 76/26 SbNU 261
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.45.02
Datum vyhlášení13.06.2002
Datum podání23.01.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

71/1967 Sb., § 24, § 25, § 26

78/1989 Sb., § 40 odst.2, § 39


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 45/02 ze dne 13. 6. 2002

N 76/26 SbNU 261

Doručování písemností podle správního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátu, o ústavní stížnosti

navrhovatele J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 13. 11. 2001, čj. 18 Co 364/01-119, ve spojení

s rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 3.

2001, čj. 4 C 202/98-107, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11.

2001, čj. 18 Co 364/01-119, se zrušuje.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 23. 1. 2002 ústavní stížnost, která

byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Předmětná stížnost

směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne

13. 11. 2001, čj. 18 Co 364/01-119. Tímto rozsudkem byl potvrzen

rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 3.

2001, čj. 4 C 202/98-107, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí o výkonu

rozhodnutí přikázáním pohledávky Okresního úřadu v Rychnově nad

Kněžnou, živnostenského referátu (dále jen "Okresní živnostenský

úřad"), ze dne 3. 9. 1998. Navrhovatel tvrdil, že napadeným

rozsudkem byla porušena jeho základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad

Kněžnou, sp.zn. 4 C 202/98 a z něj zjistil, že dne 9.12.1998 podal

navrhovatel žalobu proti Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou,

v níž namítal, že dne 20. 11. 1998 byl proveden výkon rozhodnutí

přikázáním pohledávky z jeho účtu ve výši 3.000,- Kč ve prospěch

žalovaného. Výkon se týkal rozhodnutí Okresního živnostenského

úřadu, čj. 669/97, ze dne 2. 1. 1998, o uložení pokuty ve výši

3.000,- Kč. Navrhovatel tvrdil, že mu nikdy nebylo doručeno

zmíněné rozhodnutí o uložení pokuty, jehož výkon byl takto:

proveden, rozhodnutí tedy nemohlo nabýt právní moci a tudíž být

vykonatelné. Navrhovatel požadoval navrácení předmětné částky,

spolu s úrokem z prodlení, z titulu bezdůvodného bohacení. Okresní

soud v Rychnově nad Kněžnou dne 29. 4. 1999 rozsudkem, čj. 4

C 202/98-33, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit

navrhovateli předmětnou částku s 18% úrokem. Krajský soud v Hradci

Králové, na základě odvolání žalovaného dne 27. 4. 2000 usnesením,

čj. 26 Co 371/99-61, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu

vrátil k dalšímu řízení. Zároveň zavázal soud I. stupně

k posouzení věci z hlediska náhrady škody způsobené nesprávným

úředním postupem, zda příslušný správní orgán postupoval ve

správním řízení podle platných předpisů. Okresní soud v Rychnově

nad Kněžnou následně dne 23. 3. 2001 rozsudkem,

čj. 4 C 202/98 107, žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že

věc je třeba posoudit z hlediska zákona č. 82/1998 Sb.,

o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo

nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady

č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Podle okresního soudu nedošlo v souzené věci ze strany Okresního

živnostenského úřadu, k nesprávnému úřednímu postupu. V řízení

bylo prokázáno, že předmětné rozhodnutí o uložení pokuty, čj.

669/97, bylo doručeno v místě, které žalobce uvedl jako místo pro

doručování písemností, zaměstnanci žalobce A. N., který byl

pověřen přebíráním pošty týkající se podnikání stěžovatele.

Rozhodnutí tedy bylo řádně doručeno a nabylo právní moci.

K odvolání navrhovatele, v němž opět namítal, že mu nebylo

rozhodnutí o uložení pokuty doručeno, Krajský soud v Hradci

Králové dne 13. 11. 2001 rozsudkem, čj. 18 Co 364/01-119, rozsudek

soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud I. stupně

správně zjistil skutkový stav, který je mezi účastníky řízení

nesporný. Okresní živnostenský úřad doručil rozhodnutí o uložení

pokuty na adresu "J. M. - F., Panská 25, Rychnov nad Kněžnou",

tedy na adresu vyplývající z obchodního jména a místa podnikání

uvedených v navrhovatelově živnostenském listu. Takto označené

zásilky přebíral zaměstnanec A. N. Jádrem sporu je právní otázka,

zda doručení tak, jak bylo provedeno, bylo doručením platným a zda

Okresní živnostenský úřad nepochybil, když na rozhodnutí o uložení

pokuty vyznačil doložku právní moci a následně uloženou pokutu

exekučně vymohl. Podle názoru odvolacího soudu je třeba postupovat

při doručování správních rozhodnutí do vlastních rukou podle

zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, přičemž ve smyslu § 25 cit.

zákona je třeba za "organizaci" považovat i podnikatele - fyzickou

osobu podnikající podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském

podnikání. Má-li tato fyzická osoba zaměstnance, kterého pověří

přebíráním poštovních zásilek, adresovaných podnikateli, pak

doručení tomuto zaměstnanci je třeba považovat za doručení

podnikateli. Jestliže tedy rozhodnutí o uložení pokuty převzal

žalobcův zaměstnanec, který takto označené zásilky na žalobcův

pokyn běžně přebíral (s účinky doručení pro žalobce), pak je třeba

podle krajského soudu dospět k závěru, že i rozhodnutí o uložení

pokuty bylo ve smyslu ust. § 25 správního řádu doručeno žalobci.

Jestliže za této situace opatřil Okresní živnostenský úřad

rozhodnutí o uložení pokuty doložkou právní moci, nesprávného

úředního postupu se nedopustil a následně provedená exekuce byla

po právu.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl

navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že napadeným

rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces.

Namítal, že krajský soud při svém rozhodování nevzal v úvahu, že

rozsudek soudu I. stupně byl nepřezkoumatelný, když v rozporu

s ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu neobsahoval údaj

o tom, jak tento soud věc posoudil po právní stránce v rozhodující

otázce, tj. v otázce doručení rozhodnutí o uložení pokuty. Dále

namítal, že daná věc měla být posouzena podle zákona č. 58/1969

Sb. a nikoliv podle zákona č. 82/1998 Sb., který nabyl účinnosti

až dne 15. 5. 1998., tedy po dni, kdy byla navrhovateli uložena

Okresním živnostenským úřadem pokuta. Podle § 24 správního řádu

mělo být rozhodnutí o uložení pokuty navrhovateli, jakožto fyzické

osobě, doručeno do vlastních rukou a ust. § 25 cit. zákona na

tento případ nelze aplikovat.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve

vyjádření ze dne 27. 2. 2002, uvedl, že podle jeho názoru právo

navrhovatele na spravedlivý proces nebylo v řízení před tímto

soudem porušeno, neboť řízení před oběma soudy probíhalo v souladu

s právním předpisem, který toto řízení upravuje.

Dle ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem

účastníků od ústního jednání upustit,nelze-li od něho očekávat

další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatel podáním ze

dne 28. 5. 2002, jeho právní zástupce podáním ze dne 29. 5. 2002

a účastník řízení podáním ze dne 27. 5. 2002, vyjádřili svůj

souhlas s upuštěním od ústního jednání a vzhledem k tomu, že

Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další

objasnění věci, bylo od ústního jednání v daném případě upuštěno.

Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení

všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je důvodný.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

čl. 10 Ústavy ČR.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i z čl.1

Ústavy. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na

řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1

Listiny, čl.1 Ústavy) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je

i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 občanského

soudního řádu), a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst.

2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi

skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně

jedné a právními závěry na straně druhé. Ze spisového materiálu

vyplývá, že obecné soudy se správně při svém rozhodování především

soustředily na otázku, zda rozhodnutí o uložení pokuty bylo

navrhovateli řádně doručeno. Postupovaly přitom podle správního

řádu, který doručování upravuje v ust. § 24 až 26. Z uvedených

ustanovení vyplývá, že správní orgány doručují důležité písemnosti

(ty, které mají v řízení zásadní význam nebo by mohly zasáhnout

práva účastníků), zejména rozhodnutí, do vlastních rukou. Činí tak

prostřednictvím držitele poštovní licence na adresu fyzické osoby

nebo na adresu sídla právnické osoby nebo orgánu. Písemnost je

doručena fyzickým osobám osobním převzetím, a to od doručovatele,

nebo osobním převzetím adresátem u správního orgánu, tzv. krátkou

cestou. Je-li písemnost doručována poštou, je nezbytné, aby na

dokladu o doručení (doručence s modrým pruhem) byl vedle data

převzetí uveden i podpis účastníka. Písemnost určenou do vlastních

rukou je pošta povinna vydat jen adresátu písemnosti; převezme-li

písemnost jakákoliv jiná osoba, jde o doručení neúčinné (viz

Vopálka/Šimůnková/Šolín: Správní řád, komentář, vydání první,

C.H.Beck, Praha 1999, str. 72). Pošta při doručování postupuje

podle právních předpisů o doručování zásilek, což v době

doručování byla vyhláška č. 78/1989 Sb., poštovní řád (který byl

zrušen zákonem č. 29/2000 Sb.). Soudy se tedy měly také zabývat

podmínkami pro doručování stanovenými tehdy platným poštovním

řádem, tedy tím, zda podle tehdy platných předpisů pošta zásilku

řádně doručila. Ze spisového materiálu je přitom zřejmé, že se tak

nestalo. Je nesporné, že rozhodnutí o uložení pokuty převzal

zaměstnanec navrhovatele a převzetí stvrdil na doručence svým

podpisem. Úvahy soudu o tom, že ve smyslu § 25 cit. zákona je pro

účely doručování podle správního řádu třeba za "organizaci"

považovat i podnikatele - fyzickou osobu podnikající podle zákona

č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, však nemají oporu

v zákoně. Pošta měla doručovat předmětnou zásilku jako zásilku

adresovanou a určenou do vlastních rukou fyzické osobě. V úvahu je

v této souvislosti třeba vzít ust. § 39 odst. 10 tehdy platného

poštovního řádu, podle kterého nelze náhradnímu příjemci doručit

zásilku určenou do vlastních rukou a zásilku s doručenkou. Protože

se v souzeném případě jednalo o takovouto zásilku (zásilka s tzv.

"modrým pruhem"), je třeba mít za to, že převzal-li zásilku někdo

jiný, než navrhovatel osobně, nebyla mu taková zásilka doručena.

Doručování prostřednictvím držitele poštovní licence nezbavuje

stát (jeho organizační složky) či orgány veřejné správy

odpovědnosti za dodržení příslušných ustanovení správního řádu

o doručování. Doručí-li držitel poštovní licence zásilku

s porušením příslušných ustanovení zákona, následky takového

porušení nemohou být přičítány k tíži adresátu zásilky. Ústavní

soud jen na okraj poznamenává, že i kdyby byla zásilka doručována

navrhovateli jako "organizaci" ve smyslu ust. § 25 správního řádu,

podle § 39 tehdy platného poštovního řádu zásilky za organizaci

přijímá vedoucí nebo pracovník podatelny nebo pověřený pracovník

podle jeho § 40 nebo jiná osoba zmocněná podle téhož zákonného

ustanovení. Podle § 40 odst. 2 poštovního řádu může pošta vydat

zásilku určenou organizaci jen tomu, kdo byl písemně zmocněn

k přijímání zásilek. Muselo se tak stát na tiskopisu pošty, která

přitom ověřovala totožnost a podpis pověřujícího. Ani tyto

podmínky nebyly splněny. Navrhovatelův zaměstnanec A. N. nebyl

vedoucím zaměstnancem ani pracovníkem podatelny (která

u navrhovatele navíc vůbec nepůsobila), zásilky přebíral bez

příslušného písemného pověření, pravděpodobně na základě ústního

pověření a tudíž s porušením tehdy platných předpisů.

Jestliže se obecné soudy nezabývaly výše uvedenými okolnostmi

doručování rozhodnutí o uložení pokuty, postupovaly v rozporu se

zákonem a tudíž svým postupem v konečné fázi zasáhly do práva

navrhovatele na spravedlivý proces, daného mu ust. čl. 36 odst.

1 Listiny a čl. 90 Ústavy. Ústavnímu soudu proto nezbylo než

napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11.

2001, čj. 18 Co 364/01-119, podle § 82 odst. 2 písmeno a) zákona

č. 182/1993 Sb., zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soud se nelze odvolat.

V Brně dne 13. června 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru