Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 4495/12 #2Nález ÚS ze dne 16.05.2013K poučovací povinnosti soudů dle § 118a občanského soudního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na poučení
Věcný rejstříkpoučení
kupní smlouva
Poučovací povinnost
Odstoupení od smlouvy
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 87/69 SbNU 385
EcliECLI:CZ:US:2013:3.US.4495.12.2
Datum vyhlášení30.05.2013
Datum podání26.11.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 57, § 52, § 56

99/1963 Sb., § 118a


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


K porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny dochází za situace, kdy obecný soud neposkytne účastníkovi řízení poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř, ačkoliv takovéto poučení je za dané procesní situace objektivně nutné.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Ivana Sochora zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 16. května 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54, a to pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Stěžovateli byla rozsudkem městského (odvolacího) soudu uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 488 Kč s příslušenstvím, která představovala stěžovatelem nezaplacenou kupní cenu z kupní smlouvy uzavřené mezi stěžovatelem a žalobkyní. Odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti kupní ceny je dostatečně určité a nezpůsobuje tak neplatnost smlouvy, jak k tomu dospěl soud prvního stupně; navíc uvedl, že stěžovatel od rozhodné smlouvy ani účinně neodstoupil. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že od kupní smlouvy odstoupil jak stanovenou písemnou formou, tak včas, což v řízení před soudy doložil. Měl-li odvolací soud za to, že dřívější odstoupení od kupní smlouvy netvrdil, resp. nedoložil, měl jej poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., zvláště když nebyl v řízení zastoupen advokátem.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud s odkazem na svoji předchozí judikaturu k dané problematice zdůraznil, že účelem § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. je eliminovat účastníku nepříznivý výsledek sporu jen proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž věděl, že jej taková břemena stíhají.

Ústavní soud konstatoval, že tvrzení, která uvedl stěžovatel v řízení před soudem jak prvního, tak druhého stupně, zakládají eventualitu výkladu, ke kterému okamžiku z jeho strany došlo k odstoupení od smlouvy. V předmětné věci tak vyvstala zcela objektivní potřeba poučit stěžovatele dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Jestliže se stěžovateli takového poučení ze strany odvolacího soudu nedostalo, nedostalo se mu ani regulérního procesu, a to v kvalifikované podobě nedostatku spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud napadený rozsudek městského (odvolacího) soudu zrušil, neboť v daném případě došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Vladimír Kůrka. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 4495/12 ze dne 16. 5. 2013

N 87/69 SbNU 385

K poučovací povinnosti soudů dle § 118a občanského soudního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 16. května 2013 sp. zn. III. ÚS 4495/12 ve věci ústavní stížnosti Ivana Sochora, zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem Praha 8 - Karlín, Sokolovská 47/73, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 a Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti zaplatit žalobkyni kupní cenu, za účasti ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Spálená 112/55, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 30a, jako vedlejšího účastníka řízení.

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů v jeho občanskoprávní věci, a to pro tvrzené porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky.

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného procesního spisu se podává, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 12. 2011 č. j. 10 EC 408/2010-24 tak, že stěžovateli (žalovanému) uložil povinnost zaplatit žalobkyni ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., částku 15 488 Kč s příslušenstvím, představující jím nezaplacenou kupní cenu dle účastníky uzavřené kupní smlouvy. Dospěl k závěru, že ujednání o splatnosti kupní ceny je dostatečně určité, a nezpůsobuje tak neplatnost smlouvy (jak mínil soud prvního stupně v zamítavém rozsudku), a dodal, že stěžovatel ani účinně (ve lhůtě dle ustanovení § 57 odst. 1 věty první obč. zák.) od rozhodné smlouvy neodstoupil, pakliže v řízení uvedl, že tak učinil až poté, co obdržel výzvu žalobkyně k zaplacení celkové kupní ceny.

3. Oproti tomu stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že od kupní smlouvy odstoupil jak stanovenou písemnou formou, tak včas, což v řízení před soudy doložil. Měl-li odvolací soud za to, že dřívější (než uvažoval) odstoupení od kupní smlouvy netvrdil, resp. nedoložil, měl jej poučit ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř., zvláště když nebyl v řízení zastoupen advokátem; ostatně jen zřejmým nedorozuměním zaměnil předžalobní upomínku žalobkyně (ze dne 2. 7. 2010) s jejím podáním (z počátku října 2007), které obsahovalo další (obecné) pokyny pro zákazníky navazující na uzavření kupní smlouvy a v němž byly přiloženy složenky k plnění kupní ceny. "Vyčkávací taktiku" žalobkyně, spočívající v tom, že jej ponechala v domnění, že odstoupení od smlouvy vzala bez dalšího na vědomí, jakož i v podání žaloby "těsně před uplynutím promlčecí doby", má stěžovatel nadto za rozporné s dobrými mravy.

II.

4. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že žaloba byla zamítnuta pro absolutní neplatnost kupní smlouvy, a proto námitka stěžovatele, že od smlouvy odstoupil, již nemohla být pro rozhodnutí významná, a soud se jí tudíž nezabýval.

5. Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatel listinu o odstoupení kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2007 v řízení nepředložil; podle jejího názoru uvedl pouze, že k odstoupení přistoupil až po obdržení výzvy žalobkyně k zaplacení "celé" kupní ceny, z čehož bylo zřejmé, že tak učinil až v souvislosti s předžalobním jednáním (s listinou ze dne 2. 7. 2010). Se zřetelem k tomu neměl odvolací soud důvod jej poučovat o nutnosti takové tvrzení upřesnit; mohl vycházet jen ze skutečností, které jsou mu účastníkem sděleny, přičemž není jeho povinností pátrat, co eventuálně svým přednesem zamýšlel.

6. Vedlejší účastnice ZEPTER INTERNATIONAL, s. r. o., konstatovala, že stěžovatel v řízení před soudy nepředložil dopis, jímž měl od kupní smlouvy odstoupit, ani neuvedl skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že odstoupil řádně a včas. Jestliže měl za to, že nebyl řádně poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., mohl tuto skutečnost a důkazy uplatnit před odvolacím soudem, což neučinil rovněž. Vyslovila také přesvědčení, že jak v kontraktační fázi, tak po uzavření smlouvy postupovala zcela korektně, čímž se projednávaná věc odlišuje od situace popsané v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 182/01 ze dne 30. 11. 2001 (N 188/24 SbNU 401), neboť obsah uzavřené smlouvy byl jiný, odstoupení od smlouvy nebylo vázáno na povinnost zaplatit odstupné, stěžovatel byl vyzván k plnění upomínkou ze dne 2. 7. 2010, kupní cena byla uvedena v českých korunách, stěžovatel měl možnost si kupní smlouvu přečíst a po jejím uzavření obdržel jeden výtisk. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu neshledává dodání zboží po úplném zaplacení kupní ceny za rozporné s dobrými mravy a k možné aplikaci režimu spotřebitelských smluv na dříve uzavřenou kupní smlouvu v souladu s nálezem sp. zn. II. ÚS 3/06 ze dne 6. 11. 2007 (N 185/47 SbNU 429) vedlejší účastnice zdůraznila, že nová právní úprava nesmí v právním státě působit zpětně k újmě základních práv a svobod, narušovat právní jistotu a výklad jednoduchého práva by neměl omezit autonomii vůle neproporcionálně.

7. V replice k těmto vyjádřením stěžovatel setrval na svém, s dalším podrobným zdůvodněním.

III.

8. V dané věci neshledal Ústavní soud potřebu nařídit ústní jednání [viz § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jmenovitě zákona č. 404/2012 Sb., (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a nebylo ani nezbytné si k tomu vyžádat vyjádření účastníků (viz sdělení ze dne 18. 12. 2012, které bylo vyhlášeno pod č. 469/2012 Sb.).

IV.

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

10. Podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy, a podle § 118 odst. 3 o. s. ř. dále platí, že zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

11. Účelem těchto ustanovení je eliminovat účastníku nepříznivý výsledek sporu jen proto, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, aniž věděl, že taková břemena jej stíhají, a jejich ústavněprávní reflexe již byla v rozhodovací činnosti Ústavního soudu mnohokrát zdůrazněna [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2014/10 ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61), sp. zn. II. ÚS 1617/10 ze dne 2. 9. 2010 (N 182/58 SbNU 597), sp. zn. III. ÚS 2809/09 ze dne 18. 3. 2010 (N 59/56 SbNU 631) a sp. zn. I. ÚS 212/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 177/43 SbNU 31)]. Slouží též k zajištění předvídatelnosti rozhodnutí soudu, jakožto jedné z významných ústavněprávních zásad, a je evidentní, že předvídatelné může být jen takové rozhodnutí, kterému předchází předvídatelný postup soudu v řízení [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2014/10 ze dne 7. 4. 2011 (N 67/61 SbNU 61)].

V.

12. Z procesního spisu (č. l. 22) se podává, že stěžovatel při jednání před soudem prvního stupně dne 2. 12. 2011 uvedl: "Pak jsem dostal nějaký dopis, kde byla řada složenek a bylo napsáno, že až je všechny splatím, tak výrobek obdržím. Pak jsem tomuto člověku volal a řekl jsem mu, že tedy o to nemám zájem, že jsem přístroj potřeboval hned a že mu veškeré listiny vrátím. Sdělil jsem mu, že od smlouvy odstupuji, písemně také." Při ústním jednání před odvolacím soudem dne 21. 8. 2012 (č. l. 51) stěžovatel uvedl, že "neobdržel zboží a od smlouvy odstoupil. Čističku potřeboval pro svou dceru akutně a až později se dozvěděl, že zboží obdrží po dvou letech, což pro něj bylo nepřijatelné."

13. Obě tvrzení stěžovatele, zejména to, jež předestřel soudu prvního stupně, eventualitu výkladu, že ohlásil odstoupení od smlouvy již po uzavření kupní smlouvy [srov. bod c) podmínek prodeje obsažených ve formuláři uzavřené kupní smlouvy], tedy relevantně (logicky) otevírají (viz tvrzení o zaslaných složenkách k úhradě sjednaných, tj. budoucích měsíčních splátek). A naopak, možnost mylného ztotožnění okamžiku odstoupení od smlouvy s předžalobní výzvou ze dne 2. 7. 2010 se tím nabízí.

14. Za této situace poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tudíž byla - v odvolacím řízení - objektivně nutná, byť odůvodnění jiného procesního postupu odvolacímsoudem nelze mít za zcela nepochopitelné. Jestliže se jich stěžovateli nedostalo, nedostalo se mu ani regulérního procesu, a to v kvalifikované podobě nedostatku procesu spravedlivého ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jak se podává ze shora předznačené ústavněprávní judikatury. Aby tato procesní vada byla odstraněna, je nezbytné, aby se stěžovateli dostalo prostoru tvrzení, že od kupní smlouvy odstoupil, prokázat.

15. Důvod pro ingerenci Ústavníhosoudu do řízení před obecným soudem je tím dán.

VI.

16. Jelikož napadeným rozhodnutím odvolacíhosoudu bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud jeho ústavní stížnosti vyhověl a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2012 č. j. 14 Co 242/2012-54 podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru