Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 449/01Usnesení ÚS ze dne 21.02.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkDaň
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.449.01
Datum podání24.07.2001
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 4

337/1992 Sb., § 32


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 449/01 ze dne 21. 2. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky obchodní společnosti H., v.s.o., zastoupené JUDr. D. Š., advokátem, proti postupu Finančního úřadu v Dobříši ve věci řízení o splnění podmínek neplatnosti dodatečného platebního výměru, č.j. 18903/97/065970, ze dne 1. 10. 1997,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka podala dne 23. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 24. 7. 2001. Návrh směřoval proti postupu Finančního úřadu v Dobříši ve věci řízení o splnění podmínek neplatnosti dodatečného platebního výměru č.j. 18903/97/065970 ze dne 1. 10. 1997. Podle názoru navrhovatelky nečinností finančního orgánu došlo k zásahu do jejích základních práv, a to práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a byla rovněž porušena ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis Finančního úřadu v Dobříši a z tohoto podkladu a z návrhu navrhovatelky pak zjistil, že navrhovatelce byla výše uvedeným dodatečným platebním výměrem doměřena daň z přidané hodnoty. Proti tomuto rozhodnutí podala navrhovatelka odvolání, o kterém rozhodovalo Finanční ředitelství v Praze, které rozhodnutím, č.j. 974/130/1998, ze dne 11. 2. 1998, změnilo původní rozhodnutí a daň z přidané hodnoty znovu vyměřilo. Dále Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka podala žádost o přezkum mimo odvolací řízení, které Ministerstvo financí vyhovělo, a to rozhodnutím, č.j. 392/53347/1998, ze dne 21. 10. 1998. Následně Finanční ředitelství v Praze zahájilo přezkumné řízení, a toto řízení nebylo dosud podle sdělení Finančního úřadu v Dobříši ukončeno. Nicméně navrhovatelka dopisem ze dne 22. 12. 2000 požádala Finanční úřad v Dobříši o ověření neplatnosti předmětného dodatečného platebního výměru. Na tuto žádost reagoval Finanční úřad sdělením, č.j. 16091/01/065971/1730, ze dne 25. 5. 2001 tak, že vyrozuměl navrhovatelku o tom, že správce daně neshledal důvody pro ověření neplatnosti tohoto rozhodnutí. Takový stav považovala navrhovatelka za zásah do svých základních práv a navrhovala, aby Ústavní soud nálezem uložil Finančnímu úřadu v Dobříši povinnost zahájit řízení o splnění podmínek neplatnosti označeného dodatečného platebního výměru.

Dříve než se Ústavnísoud může zabývat věcným přezkoumáváním podaného návrhu, je povinen posoudit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti. Při posuzování těchto náležitostí dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, a proto se jedná ve smyslu § 75 odst. 1 citovaného zákona o ústavní stížnost nepřípustnou. Princip subsidiarity procesních prostředků v podobě podmínky přípustnosti ústavní stížnosti je v rozhodovací praxi Ústavního soudu vyjádřen stanoviskem, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud dále uvádí, že i když proti uvedenému sdělení Finančního úřadu, že neověří podmínky neplatnosti předmětného rozhodnutí, není přípustný řádný opravný prostředek, na druhé straně takové sdělení není způsobilé zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Přijetí výkladu, že uvedené sdělení finančního orgánu má povahu meritorního rozhodnutí o právech a povinnostech daňového subjektu, by ve svých důsledcích znamenalo, že se daňovému subjektu otevírá možnost nedbat o ochranu svých práv a nevyužít prostředků, které jsou určeny ke zvrácení rozhodnutí o vyměření (resp. doměření) daně, ale formou zcela specifického institutu de facto obejít veškeré lhůty a v případě neúspěchu teprve poté nastoupit cestu ke správnímu, event. Ústavnímu soudu. V předmětné věci meritorním rozhodnutím, způsobilým zasáhnout do základních práv navrhovatelky, bylo rozhodnutí - dodatečný platební výměr, proti němuž navrhovatelka použila řádný opravný prostředek a následně i mimořádný opravný prostředek podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nepodala však správní žalobu.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímusoudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru