Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 446/2000Nález ÚS ze dne 01.11.2001Celní dluh - povaha jeho výzvy k zaplacení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
rozhodnutí meritorní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 165/24 SbNU 229
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.446.2000
Datum vyhlášení01.11.2001
Datum podání26.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 32 odst.1, § 73


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 446/2000 ze dne 1. 11. 2001

N 165/24 SbNU 229

Celní dluh - povaha jeho výzvy k zaplacení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 1. listopadu 2001 za souhlasu

účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti

stěžovatelky O., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni

ze dne 31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2000, sp.

zn. 30 Ca 86/2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34,

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka

pravomocné usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května

2000 (30 Ca 86/2000-8), jímž bylo zastaveno řízení o její správní

žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20. ledna

2000 (11004/1-2069/7/99; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání

stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava ze dne 30.

srpna 1999 (7434/99), kterým byla stěžovatelka jako ručitelka

vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu za dlužníka

P. K. ve výši 317.313,- Kč; stěžovatelka tvrdila, že jmenovaný

obecný soud porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu

(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy

ČR), a to tím, že výzvu Celního úřadu Folmava posoudil jako

rozhodnutí procesní povahy vyloučené ze soudního přezkumu, ačkoli

takové správní rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního

přezkumu již proto, že "rozhodnutím k zaplacení splatného

nedoplatku za dlužníka doručeným ručiteli je zasaženo jeho

hmotněprávní postavení ručitele". Nadto stěžovatelka tvrdila, že

záruční listinu podepsala v omylu, vyvolaném osobou J. K.

vystupujícím v celním řízení za dlužníka P. K. Stěžovatelka proto

navrhla zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, jak je vpředu

označeno.

Krajský soud v Plzni, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost

směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona) vyjádřil

podáním předsedy senátu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30

odst. 3 zákona) tak, že odkázal na odůvodnění napadeného

rozhodnutí, a dále uvedl, že celní rozhodnutí bylo důvodně

posouzeno jako rozhodnutí procesní povahy, a tím bylo podle

tehdejší právní úpravy ze soudního přezkumu vyloučeno.

Stěžovatelka se však "mohla dovolat ochrany svého subjektivního

práva prostřednictvím soukromoprávních institutů (§ 451 a § 454

obč. zák.), a to v samotném řízení před nalézacím soudem". Krajský

soud v Plzni navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a stejně jako

stěžovatelka vyjádřil souhlas s tím, aby Ústavní soud rozhodl bez

nařízení jednání (§ 44 odst. 2 zákona).

Vedlejší účastník řízení, Celní ředitelství Plzeň, k výzvě

Ústavního soudu ve svém vyjádření uvedl, že se postavení

vedlejšího účastníka vzdává (§ 28 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je důvodná.

Výzvu správce daně adresovanou ručiteli, učiněnou ve smyslu

ust. § 73 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů, nelze považovat za "pouhé" rozhodnutí

procesní povahy, neboť již svou povahou zasahuje do

hmotně-právního postavení stěžovatele tím, že mu ukládá povinnost

(zaplatit splatný nedoplatek celního dluhu za dlužníka), a proto

má povahu rozhodnutí materiální povahy.

Ostatně skutkově i právně zcela shodná problematika byla již

Ústavním soudem, za účasti týchž účastníků řízení, řešena nálezem

ve věci sp. zn. IV. ÚS 445/2000 (dosud nepublikováno), v níž se

Ústavní soud postavil na obsahově shodné stanovisko; tímto

nálezem, od jehož rozhodovacích důvodů, na něž pro odůvodnění

tohoto nálezu postačí odkázat, nebylo důvodů se odchýlit, je

i Ústavní soud v této věci vázán (čl. 89 odst. 2 úst. zák. č.

1/1993 Sb.).

Pokud tedy obecný soud, rozhodující ve věci stěžovatelky

v režimu správního soudnictví, dospěl k názoru, že napadené

rozhodnutí celního orgánu je úkonem procesní povahy, vytvořil

zastavením řízení o podané správní žalobě stav, jímž stěžovatelce

byl znemožněn přístup k soudu, a porušil tak ústavně zaručené

právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod).

Z těchto důvodů, jakož i z důvodů vyložených v již zmíněné

věci IV. ÚS 445/2000, bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

31. května 2000, sp. zn. 30 Ca 86/2000, zrušeno (§ 82 odst. 2, 3

zákona).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 1. listopadu 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru