Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 442/03Usnesení ÚS ze dne 05.02.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkškoda/náhrada
odpovědnost/orgánů veřejné moci
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.442.03
Datum podání25.09.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.3, čl. 38 odst.2

82/1998 Sb., § 13


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 442/03 ze dne 5. 2. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 442/03

Ústavní soud rozhodl dne 5. února 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele J. D., zastoupeného JUDr. I. P., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2001 č. j. 26 Co 455/2001-50, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti, směřující proti výše označenému rozsudku, domáhal jeho zrušení a to spolu s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. května 2001 č. j. 6 C 1216/2001-34. Uvedl, že podle jeho přesvědčení důvodně uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku nesprávné činnosti Okresního soudu v Kladně, který o jeho podmíněném propuštění nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě, tj. bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě - zamítnutím žaloby soudem I. stupně a potvrzením jeho rozsudku soudem odvolacím se cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, soudy bylo dále popřeno jeho právo na ochranu práv soudní cestou. Ve věci podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, které však Nejvyšší soud dne 31. července 2003 usnesením č. j. 25 Cdo 743/2002-62 odmítl jako nepřípustné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu rozsudku Okresníhosoudu Praha-západ č. j. 6 C 1216/2001-34 a Krajského soudu v Praze č. j. 26 Co 455/2001-50 bylo zjištěno, že soud I. stupně dne 29. května 2001 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR zaplacení částky 36.000,- Kč s příslušenstvím, když žalobu odůvodňoval tím, že mu průtahy v řízení o jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vznikla škoda v uvedené výši, představující jeho možný výdělek za 4 měsíce, po které nebyl dříve, než tak rozhodl soud, propuštěn. Krajský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212 věta první a s § 212a odst. 1 a 3 obč. soudního řádu a opodstatněně shledal, že Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu po řádném zjištění skutkového stavu a důvodně se s jeho právními závěry ztotožnil. V odůvodnění rozsudku pak vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah § 61 odst. 1 trestního zákona, podle něhož při splnění předpokladů obsažených v odst. 1. písm. a) a b) tohoto ustanovení, může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, stejně tak vyložil, proč v postupu soudu neshledal okolnosti, které by z hlediska § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bylo možno charakterizovat jako nesprávný úřední postup - k návrhu na podmíněné propuštění, podaném odsouzeným dne 8. června 1999, bylo konáno dne 29. listopadu 1999 první veřejné zasedání, jež bylo odročováno i vzhledem k důkazním návrhům stěžovatele, pro naplnění podmínek propuštění dle § 61 odst. 1 tr. zákona byly vyžádány zprávy pro rozhodnutí nezbytné, k propuštění odsouzeného z výkonu trestu došlo 26. června 2000. Z usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 3 PP 313/99-30 bylo zjištěno, že pro osvědčení odsouzeného soud stanovil zkušební dobu v trvání 7 roků.

Z výše uvedeného zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl, a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. února 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru