Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 439/2000Nález ÚS ze dne 06.02.2001Žádost o propuštění z vazby, peněžitá záruka

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
vyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkvazba/důvody
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 24/21 SbNU 215
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.439.2000
Datum podání24.07.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.c, § 67 odst.2, § 73 odst.1 písm.b, § 73a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 439/2000 ze dne 6. 2. 2001

N 24/21 SbNU 215

Žádost o propuštění z vazby, peněžitá záruka

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátě o návrhu na zahájení řízení

o ústavní stížnosti podané 1) ing. N. T. T., a 2) H. M. H., proti

usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 481/2000, ze dne

28. 4. 2000 a souvisejícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6,

sp. zn. Nt 160/2000, ze dne 5. 4. 2000, o žádosti o propuštění

z vazby, takto:

1. Usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 481/2000, ze

dne 28. 4. 2000 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn.

Nt 160/2000, ze dne 5. 4. 2000 ohledně N. T. T., se zrušují.

2. Návrh H. M. H. se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 24. 7.

2000 navrhovatelé brojí proti usnesení Městského soudu v Praze,

sp. zn. 44 To 481/2000, ze dne 28. 4. 2000 ve spojení s unesením

Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt 160/2000, ze dne 5. 4.

2000. Napadenými usneseními bylo rozhodováno o vazbě navrhovatele

ing. N. T. T. v souvislosti s peněžitou zárukou (kauci) nabídnutou

druhou navrhovatelkou H. M. H. Vydáním uvedených rozhodnutí měla

potom být zasažena základní, ústavně zaručená práva, a to u prvého

navrhovatele právo na osobní svobodu dle čl. 8 odst. 2, 5 Listiny

základních práv a svobod (dále Listina), v případě obou

navrhovatelů právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. Nt

160/2000, Ústavní soud následně zjistil, že prvý navrhovatel dne

23. 3. 2000 podal žádost o propuštění z vazby, do které byl vzat

usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6, dne 4. 11. 1999, pod sp.

zn. Nt 349/99, a to z důvodů uvedených v ust. § 67 odst. 1 písm.

b), c), odst. 2 trestního řádu (dále tř.ř.). V žádosti uvedl, že

dle jeho názoru v té chvíli již není dán koluzní důvod vazby

s tím, že chápe v dané chvíli orgány činnými v trestním řízení

pouze shledávanou existenci důvodů vazby předstižné. Pro tento

případ nabídl písemný slib § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. případně

složení peněžité záruky (§ 73a tr.ř.) jeho manželkou, druhou

navrhovatelkou. Za dané situace vydal Obvodní soud pro Prahu 6

usnesení ze dne 5. 4. 2000, č.j. Nt 160/2000-8, v jehož výrokové

části rozhodl, že koluzní důvod vazby již netrvá, písemný slib

navrhovatele (obviněného) se nepřijímá a také tak, že přijal

peněžitou záruku a navrhovatele propustil na svobodu. V odůvodnění

uvedl proč neshledává již důvody vazby koluzní, popsal podmínky,

za kterých přijal peněžitou záruku a proč nepřijal nabízený

písemný slib. Proti uvedenému rozhodnutí podali navrhovatelé

stížnost, ve které uvedli, že dle jejich domnění nejsou dány ani

důvody vazby předstižné § 67 odst. 1 písm. c) tr.ř., protože

dosavadní výsledky šetření trestní věci prvého navrhovatele na

existenci těchto důvodů neukazují, když soud I. stupně se

dostatečně nepřesvědčil o stavu vyšetřování. Měl být proto

propuštěn na svobodu, aniž by vazba byla nahrazena peněžitou

zárukou, a proto navrhli napadené usnesení zrušit. O podané

stížnosti rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, a to

tak, že ji dle § 148 odst. 1 písm c) tr.ř. zamítl s tím, že není

důvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že předstižná vazba

je oprávněná s tím, že důvody pro které byl z tohoto hlediska vzat

do vazby trvají. Připomněl, že navrhovatel byl vzat do vazby pro

účast na trestném činu zločinného spolčení dle § 171a odst. 1, 2,

b), c) trestního zákona s tím, že není úkolem soudu v přípravném

řízení prokazovat vinu či nevinu navrhovatele a z hlediska ust.

§ 67 odst. 2 tr.ř. má také za to, že jsou dány důvody vedoucí

k podezření, že trestné činnosti, pro kterou je navrhovatel stíhán

se také dopustil.

Proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze a ve

spojení s ním i proti rozhodnutí soudu I. stupně navrhovatelé

podali ústavní stížnost s tím, že navrhli obě zmíněná rozhodnutí

zrušit, když tato jsou protiústavní a porušují čl. 8 odst. 2,

5 a čl. 36 odst. 1 Listiny. Poukázali na nekonkrétnost odůvodnění

obou rozhodnutí, které je formální a do jisté míry hypotetické,

zejména však poukazují na absenci oněch konkrétních skutečností na

základě kterých musí být rozhodnutí o vazbě (jeho odůvodnění)

vybudováno. Konečně uvedli, že sice navrhovatel byl propuštěn na

svobodu, avšak teprve po složení peněžité záruky, přičemž

dovozují, že navrhovatel měl být na svobodu propuštěn zásadně

proto, že důvody vazby předstižné nejsou dány (soudy jejich

existenci nevysvětlily) a měl být propuštěn z vazby, aniž by

musela být nabídnuta peněžitá záruka. V dodatečném podání odkázali

i na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV. 137/2000, ze dne 20. 11.

2000, a to zejména i na jeho odůvodnění.

K věci se na vyžádání Ústavního soudu vyjádřil Městský soud

v Praze s tím, že trvá na písemném odůvodnění svého rozhodnutí bez

dalšího. Městské státní zastupitelství v Praze odkázalo na své

vyjádření ze dne 21. 6. 2000, které podalo v souvislosti s návrhem

ve věci IV. ÚS 137/2000 (týkající se také ve stejné věci

navrhovatele), kdy se svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Dle ust. § 44 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem

účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něho očekávat

další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, a to

stěžovatel podáním ze dne 9. 1. 2001 a účastník řízení podáním ze

dne 10. 1. 2001 vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního

jednání a také vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od

jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního

jednání s poukazem na uvedené upuštěno.

V projednávané věci samé III. senát Ústavního soudu zjistil,

že oba navrhovatelé podali dne 3. 3. 2000 ústavní stížnost

v projednávané věci a ta směřovala proti usnesení Obvodního soudu

pro Prahu 6 ze dne 4. 11. 1999, č.j. Nt 349/99-27, jímž byl T. N.

T. vzat do vazby a stejně tak proti usnesení Městského soudu

v Praze ze dne 7. 12. 1999, č.j. 44 To 1408/99-73, kterým byla

stížnost do rozhodnutí soudu I. stupně zamítnuta. O takto podané

stížnosti rozhodl IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20.

11. 2000, č.j. IV. ÚS 137/2000-38 tak, že obě napadená rozhodnutí

obecných soudů týkající se T. N. T. zrušil a ústavní stížnost

podanou H. M. H. odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů,

(dále zák. o Ústavním soudu), jako návrh podaný osobou zjevně

neoprávněnou. Za daných okolností je takto zřejmé, že důvody vazby

(s ohledem na citované rozhodnutí Ústavního soudu) nebyly dány od

samotného počátku, když v tomto směru lze odkázat na odůvodnění

zmíněného rozhodnutí IV. senátu Ústavního soudu. S ohledem na

uvedené je potom zjevně nadbytečné v souvislosti s nyní podanou

ústavní stížností přezkoumávat existenci vazebních důvodů v této

fázi trestního řízení vedeného proti N. T. T., kdy zmíněná ústavní

stížnost směřuje do rozhodnutí týchž obecných soudů v souvislosti

se žádostí navrhovatele o propuštění z vazby a v této souvislosti

i s tím spojené nabídky peněžité záruky.

Za daného stavu nezbylo Ústavnímu soudu než napadená

rozhodnutí zrušit, když postupem označených obecných soudů byla

zasažena základní práva N. T. T. obsažená v čl. 8 odst. 2, 5 a čl.

36 odst. 1 Listiny, a to již v době kdy bylo rozhodováno o jeho

vzetí do vazby.

Stran druhé navrhovatelky H. M. H. (manželky prvého

navrhovatele) Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh odmítnout

dle § 43 odst. 1 písm. c) zák. o Ústavním soudu, jako návrh podaný

osobou zjevně neoprávněnou. To proto, že z pohledu řízení před

Ústavním se napadená rozhodnutí jejich práv přímo nedotýká

a nemůže se tak dovolávat jejich ústavně právní ochrany.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 6. února 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru