Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 43/10 #1Usnesení ÚS ze dne 02.03.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkřízení/zastavení
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.43.10.1
Datum podání08.01.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 2 odst.8

99/1963 Sb., § 91 odst.1, § 91 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 43/10 ze dne 2. 3. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. K. H., zastoupeného JUDr. Evou Váňovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 11, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2009 č. j. 7 Cmo 367/2009-523, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2009 č. j. 22 Cm 72/2004-45 o zastavení odvolacího řízení. Uvedl, že byl vyzván k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. 12. 2004, vydaný pod č. j. 22 Sm 186/2004-67. Toto odvolání podal vedle dalších žalovaných (1, 2, 3 a 6), usnesením ze dne 11. 3. 2009 byl vyzván k úhradě soudního poplatku z odvolání ve výši 98.330,- Kč do tří dnů od doručení výzvy. Když tak neučinil, Krajský soud v Brně rozhodl dne 13. 5. 2009 o zastavení odvolacího řízení vůči němu, jako žalovanému č. 4. Proti uvedenému rozhodnutí podal se žalovanými 1, 2, 3 a 6 odvolání a společně s nimi také v odvolací lhůtě zaplatil soudní poplatek ve stanovené výši. Vrchní soud v Olomouci přesto rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zastavení odvolacího řízení dne 30. 9. 2009 usnesením č. j. 7 Cmo 367/2009-523 potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí vyslovil názor, podle něhož v předmětném řízení vznikla každému z odvolatelů povinnost soudní poplatek ve výši 98.330,- Kč zaplatit samostatně, nikoliv společně a nerozdílně. Sám však s takovým názorem, s ohledem na § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, nesouhlasí a je přesvědčen, že jmenovaný odvolací soud svým rozhodnutím porušil jeho práva na soudní ochranu a zásadu rovnosti stran ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, postup vůči němu má za odepření spravedlnosti, což pak považuje za výraz protiústavnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného 4) (nyní stěžovatele) proti rozsudku ze dne 12. 11. 2008 č. j. 22 Cm 72/2004-344, a to pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 98.330,- Kč, a jeho usnesení ze dne 13. 5. 2009 č. j. 22 Cm 72/2004-455 opodstatněně potvrdil, když se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami v odvolání uplatněnými. Vysvětlil podstatu postavení účastníků tvořících společenství samostatné (§ 91 odst. 1 občanského soudního řádu) či společenství nerozlučné (§ 91 odst. 2 občanského soudního řádu) a shodně se závěry soudu I. stupně, s poukazem na obsah § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 8 zákona o soudních poplatcích, na obsah řízení, ve kterém žalobce opřel právo na zaplacení směnečného peníze o směnku vlastní, avalovanou žalovanými 1) až 6), proti nimž může žalobce žádat zaplacení společně a nerozdílně, jakož i zaplacení po každém z nich, obsáhle vyložil, proč jde v předmětné věci na straně žalovaných o společenství samostatné, mající za následek povinnost každého žalovaného, tedy i stěžovatele, zaplatit samostatně také soudní poplatek z odvolání. Na obsáhlé odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru