Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 429/2000Nález ÚS ze dne 19.04.2001Kompetenční spor mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem vnitra o příslušnosti k rozhodování o odvolání ve věci zrušení nadac

Typ řízeníVe sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
Význam3
NavrhovatelMINISTERSTVO - kultury
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
kompetenční spor
Věcný rejstříkKompetenční spor
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 64/22 SbNU 71
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.429.2000
Datum vyhlášení19.04.2000
Datum podání19.07.2000
Ostatní dotčené předpisy

129/2000 Sb., § 67

182/1993 Sb., § 120

2/1969 Sb., § 8, § 12

227/1997 Sb., § 35

71/1967 Sb., § 58


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 429/2000 ze dne 19. 4. 2001

N 64/22 SbNU 71

Kompetenční spor mezi Ministerstvem kultury a Ministerstvem vnitra o příslušnosti k rozhodování o odvolání ve věci zrušení nadac

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 19. dubna 2001, mimo ústní jednání

bez přítomnosti účastníků, v senátě, ve věci navrhovatele

Ministerstva kultury proti Ministerstvu vnitra v kompetenčním

sporu mezi státními orgány navzájem, o určení státního orgánu

příslušného rozhodnout o odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu

Česká Lípa ze dne 10. listopadu 1999, č. j. RVV-802/99 Na

13-99/1, kterým se ruší Nadace Lemberk a nařizuje její likvidace,

takto:

Orgánem příslušným vydat rozhodnutí o odvolání proti

rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 10. listopadu 1999,

č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, kterým se ruší Nadace Lemberk

a nařizuje její likvidace, je Ministerstvo kultury.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 18. července

2000, domáhá se dle ustanovení § 120 zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, navrhovatel

(Ministerstvo kultury) v kompetenčním sporu s Ministerstvem vnitra

rozhodnutí o tom, že orgánem příslušným rozhodnout o odvolání

proti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 10. listopadu

1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, kterým se ruší Nadace Lemberk

a nařizuje její likvidace, je Ministerstvo vnitra.

Svůj návrh Ministerstvo kultury odůvodňuje tím, že

v situaci, kdy zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev

a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších

předpisů, jakož i zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních

fondech, výslovně neřeší, do kompetence kterého ústředního orgánu

problematika nadací náleží, nutno vycházet z ustanovení § 58

zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, dle něhož odvolacím

orgánem je správní orgán nejblíže nadřízený správnímu orgánu,

který napadené rozhodnutí vydal. Tímto orgánem, dle názoru

navrhovatele, a to s poukazem na ustanovení § 17 zákona č.

425/1990 Sb., o okresních úřadech, ve znění pozdějších předpisů,

je Ministerstvo vnitra. Další argument pro uvedený závěr spatřuje

navrhovatel dále v rozdílné dikci ustanovení § 8 a § 12, jež

vymezují v zákoně o zřízení ministerstev a jiných ústředních

orgánů státní správy kompetence obou v kompetenčním sporu

stojících ministerstev. Zatímco je totiž působnost Ministerstva

vnitra (§ 12 uvedeného zákona) určena demonstrativně, působnost

Ministerstva kultury (§ 8 daného zákona) je stanovena taxativně,

z čehož pak navrhovatel dovozuje závěr, dle kterého působnost

Ministerstva kultury je dána pouze a jenom ve věcech majících

bezprostřední vztah k záležitostem uvedeným v předmětném zákoně,

kdežto působnost Ministerstva vnitra, jelikož je uvedena

příkladmo, připouští i kompetence další výslovně v zákoně

neuvedené, přičemž za takovou lze, dle jeho přesvědčení, považovat

i kompetenci ve věci zrušení nadace ve smyslu § 35 zákona č.

227/1997 Sb. V situaci, kdy žádný právní předpis neupravuje

pravomoc rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu

dle uvedeného zákonného ustanovení nutno dle Ministerstva kultury

postupovat za použití § 17 zák. č. 425/1990 Sb., o okresních

úřadech, ve znění pozdějších předpisů.

V souvislosti s posuzováním zaměření Nadace Lemberk je podle

názoru navrhovatele třeba přihlédnout nejen ke statutu nadace, ale

rovněž je třeba vzít v úvahu činnost, kterou nadace po dobu své

existence fakticky vykonávala. Ze statutu přitom plyne, že jejím

cílem nejsou toliko aktivity kulturní (zejména týkající se

rekonstrukce Bredovského zámečku), nýbrž i činnosti jiné

(ekologické a sociální). Dle Ministerstva kultury se právě činnost

ekologická postupně stala dominantní aktivitou Nadace Lemberk

(a to při záchraně čedičového kopce Tlustec, ohrožených ekosystémů

Jizerských hor atd.). Posouzením reálných aktivit dospívá

navrhovatel k závěru, že Nadaci Lemberk nelze považovat za nadaci

založenou především za účelem kulturním, neboť její aktivity se

vzájemně prolínají a doplňují.

Ze všech uvedených důvodů, jak bylo již uvedeno, navrhuje

Ministerstvo kultury Ústavnímu soudu v řízení ve věci

kompetenčního sporu s Ministerstvem vnitra o příslušnost

rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa

ze dne 10. listopadu 1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, kterým se

ruší Nadace Lemberk a nařizuje její likvidace, rozhodnout tak, že

orgánem příslušným rozhodnout v předmětné věci je Ministerstvo

vnitra.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4

zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se k návrhu

vyjádřilo podáním ze dne 31. srpna 2000 Ministerstvo vnitra. Uvádí

v něm, že v souladu s poučením, obsaženým v rozhodnutí Okresního

úřadu Česká Lípa ze dne 10. listopadu 1999, č. j. RVV-802/99 Na

13-99/1, kterým se ruší Nadace Lemberk a nařizuje její likvidace,

podala Nadace Lemberk odvolání proti předmětnému rozhodnutí

Ministerstvu vnitra. Na základě posouzení věci však Ministerstvo

vnitra dospělo k závěru, že v daném případě nejde o věc patřící do

jeho působnosti, nýbrž o věc, jejíž přezkoumání náleží do

kompetence navrhovatele v řízení před Ústavním soudem. Důvody, jež

účastníka řízení vedly k uvedenému závěru ve svém vyjádření

shrnuje takto:

Rozhodnutí o zrušení nadace a o nařízení její likvidace je

rozhodnutím správním, přičemž podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona

č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, ve znění pozdějších

předpisů, přezkoumávají rozhodnutí okresních úřadů vydaná ve

správním řízení orgány státní správy, do jejichž působnosti náleží

úseky státní správy vykonávané okresními úřady. Vzhledem k tomu,

že zák. č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, ani žádný jiný zákon výslovně nestanovil, do působnosti

kterého ústředního orgánu státní správy problematika nadací patří,

zastává Ministerstvo vnitra názor, že působnost ústředního orgánu

státní správy v uvedených věcech nutno dovozovat z obecně

prospěšných cílů, k jejichž dosahování je nadace zřízena. Není-li

určen výlučný obecně prospěšný cíl nadace, dle přesvědčení

účastníka řízení je nezbytné přihlížet při stanovení věcné

příslušnosti k cílům převažujícím, přičemž stejný přístup třeba

uplatnit též v případě rozhodnutí o zrušení nadace ve smyslu § 35

zák. č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. V této

souvislosti Ministerstvo vnitra odkazuje na čl. 3 statutu Nadace

Lemberk, dle kterého je jejím prvotním a převažujícím cílem

vytvořit z Lemberka kulturní středisko oblasti a přispívat

k obnově kulturních památek, z čehož pak účastník řízení dovozuje

příslušnost Ministerstva kultury. Svůj právní názor Ministerstvo

vnitra konečně opírá i o odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu

v obdobném kompetenčním sporu obou účastníků předmětného řízení

(nález sp. zn. I. ÚS 27/95).

V polemice s argumentací navrhovatele, dle níž pro stanovení

příslušnosti třeba přihlédnout nejen ke statutu nadace, ale je

rovněž třeba vzít v úvahu převažující činnost, kterou nadace po

dobu své existence fakticky vykonávala (jíž by měla být činnost

ekologická), účastník řízení poznamenává, že za těchto okolností

by věcně příslušným orgánem v dané věci mělo být Ministerstvo

životního prostředí. K argumentaci navrhovatele ohledně odlišného

způsobu vymezení kompetence obou ve sporu stojících ministerstev

v § 8 a § 12 zák. č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

účastník řízení opakovaně odkazuje na již zmiňovaný nález

Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 27/95. Závěrem svého vyjádření pak

Ministerstvo vnitra poznamenává, že uvedený nález Ústavního soudu

byl v dosavadní praxi určování příslušnosti ústředního orgánu

státní správy v případě odmítnutí registrace nadace, resp. jejím

zrušení, obecně akceptován a Ministerstvo vnitra (odbor všeobecné

správy) dosud nevydalo ani jediné rozhodnutí, týkající se nadací

vzniklých dle právní úpravy, jež zákonu č. 227/1997 Sb.

předcházela.

Z předmětného návrhu Ministerstva kultury, jeho příloh, jakož

i z vyjádření účastníka řízení - Ministerstva vnitra, bylo

Ústavním soudem zjištěno následující:

Rozhodnutím Okresního úřadu v České Lípě ze dne 10. listopadu

1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, byla zrušena Nadace Lemberk

a nařízena její likvidace. Podáním ze dne 20. prosince 1999,

č. j. VS/1-1/6936/99, bylo Ministerstvem vnitra odvolání Nadace

Lemberk do uvedeného rozhodnutí postoupeno k vyřízení Ministerstvu

kultury. Přípisem ze dne 20. ledna 2000, č. j. 16268/99, bylo

odvolání Nadace Lemberk Ministerstvem kultury vráceno Ministerstvu

vnitra, dne 4. dubna 2000 pod č. j. VS/1-1/6936/99 pak

Ministerstvo vnitra po opětovném konstatování své nepříslušností

zaslalo předmětnou věc Ministerstvu kultury, jež ale podáním ze

dne 13. dubna 2000, č. j. 5468/2000, vrátilo věc zpět Ministerstvu

vnitra. Ministerstvo vnitra pak přípisem ze dne 5. května 2000,

č. j. VS/1-1/6936/99, opakovaně odvolání Nadace Lemberk do

rozhodnutí Okresního úřadu v České Lípě ze dne 10. listopadu

1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, zaslalo k vyřízení Ministerstvu

kultury.

Stanoviska obou ministerstev, obsažená v podáních jimiž byla

mezi nimi věc postupována k vyřízení, jsou shodná s obsahem již

referovaného návrhu na vydání rozhodnutí ve věci kompetenčního

sporu a vyjádření účastníka řízení.

Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od

ústního jednání upustit, nelze-li od tohoto jednání očekávat další

objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. navrhovatel

v podání ze dne 26. března 2001 a účastník řízení ve vyjádření ze

dne 27. března 2001, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního

jednání a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od

jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního

jednání v předmětné věci upuštěno. Vyhlášení nálezu v předmětné

věci ve smyslu ustanovení § 56 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, stanovil Ústavní soud na den 19. dubna 2001.

II.

Řízení ve věci kompetenčního sporu dle § 122 zákona

o Ústavním soudu je vedeno zásadou subsidiarity. Ústavní soud

v této souvislosti zvážil otázku přípustnosti ve vztahu k § 28

zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších

předpisů, podle něhož činnost ministerstev řídí, kontroluje

a sjednocuje vláda. V předmětné záležitosti, cítě se vázán právním

názorem, jenž Ústavní soud vyslovil v nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS

27/95, dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o kompetenční spor,

který svou povahou přesahuje rámec obvyklého řízení, kontroly

a sjednocování činnosti ministerstev za účelem plnění vládního

programu a koordinace a součinnosti resortů při plnění vládních

úkolů a tedy jde právně o kompetenční spor ve smyslu § 120 a násl.

zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v němž oba

státní orgány popírají svou kompetenci.

Účelem řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů

a orgánů územní samosprávy dle § 120 a násl. zák. č. 182/1993 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů, není abstraktní výklad Ústavy (frame

of government), případně jednoduchého práva, nýbrž rozhodování

takového sporu toliko v kontextu konkrétní věci, v níž právě

k uvedenému sporu došlo, a to po uplatnění sporné kompetence buď

vydáním meritorního rozhodnutí nebo popřením své příslušnosti

(obdobně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS

58/2000). Uvedené konstatování, interpretující povahu řízení dle

oddílu osmého hlavy druhé zákona o Ústavním soudu, lze podepřít

i kontextem posuzované věci, jejíž rozhodování probíhá na pozadí

změny relevantní právní úpravy, a jejíž výsledné rozhodnutí je

určeno posouzením intertemporality právě ve vztahu k danému

případu.

Dnem 1. ledna 2001 nabylo účinnosti ustanovení § 67 písm. a)

zák. č. 129/2000 Sb., o krajích, dle kterého v oblasti přenesené

působnosti přezkoumává rozhodnutí vydaná okresními úřady

a magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně ve správním řízení, pokud

není zákonem tato působnost svěřena zvláštnímu orgánu nebo zákon

nestanoví jinak, krajský úřad. Za situace, kdy rozhodnutí

Okresního úřadu v České Lípě č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1 o zrušení

Nadace Lemberk a nařízení její likvidace bylo vydáno dne 10.

listopadu 1999 a odvolání do uvedeného rozhodnutí bylo dotčenou

nadaci podáno 27. listopadu 1999 (Okresnímu úřadu v České Lípě pak

doručeno dne 30. listopadu 1999), nutno v první řadě stanovit, zda

na předmětnou věc dopadá již právní úprava nová, zakotvená

v uvedeném ustanovení § 67 písm. a) zákona o krajích, nebo právní

úprava předchozí.

Dle přechodného ustanovení obsaženého v § 94 odst. 4 zákona

o krajích se správní řízení pravomocně neskončená před nabytím

účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů.

Ve vztahu k předmětnému případu je tudíž nutno kompetenci

rozhodovat ve věcech odvolání proti rozhodnutí okresního úřadu

o zrušení nadace stanovit s ohledem na právní úpravu obsaženou

v § 58 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, § 17 odst. 1

písm. b) zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, ve znění

pozdějších předpisů, §§ 8 a 12 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení

ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České

republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v § 35 zák. č.

227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech.

Rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne 10. listopadu

1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, kterým se ruší Nadace Lemberk

a nařizuje její likvidace, bylo vydáno dle § 35 odst. 5 zák. č.

227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, jež příslušnost

orgánu oprávněného rozhodnout o odvolání v dané věci nestanoví.

Stejně nestanoví příslušnost ve věcech nadací a nadačních fondů

ani ustanovení § 8 a § 12 zák. č. 2/1969 Sb., jež působnost

ministerstev kultury a vnitra vymezují. Východiskem pro její

určení není ani rozdílný legislativně technický způsob koncipování

obou uvedených zákonných ustanovení (tj. taxativní, resp.

demonstrativní výčet kompetencí ministerstev kultury a vnitra).

Dle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv

a svobod lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích

stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, přičemž

do rámce zákonem stanoveného způsobu uplatňování státní moci nutno

řadit i vymezení příslušnosti státních orgánů. Taxativní, resp.

demonstrativní dikce ustanovení zakotvujících v zák. č. 2/1969

Sb., ve znění pozdějších předpisů, kompetence ministerstev, resp.

jiných ústředních orgánů státní správy, reflektuje dobu přijetí

daného zákona, z pohledu uvedených ustanovení Ústavy a Listiny pak

může dnes demonstrativní dikce sloužit toliko jako indikátor

(odkaz) na možné nepřímé novelizace předmětného ustanovení,

obsažené v jiných zákonech.

Za této situace nutno vycházet v dané věci z úpravy obecné.

Dle § 58 odst. 1 zák. č. 71/1967 Sb. ve správním řízení je

odvolacím orgánem správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený

správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Na základě

ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 425/1990 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, pak ústřední orgány státní správy, do jejichž

působnosti náleží úseky státní správy vykonávané okresními úřady,

přezkoumávají rozhodnutí okresních úřadů vydaná ve správním

řízení.

Vycházeje z uvedených zákonných ustanovení, dospěl Ústavní

soud v obdobné věci v nálezu sp. zn. I. ÚS 27/95 k závěru, dle

něhož při určení státního orgánu příslušného rozhodovat o odvolání

proti rozhodnutí okresního úřadu ve věcech nadací je nutné

v každém jednotlivém případě vycházet z účelu nadace a zájmů,

k jejichž dosažení je zřizována, čili vycházet

z materiálněprávního hlediska, z posouzení toho, věcná kompetence

kterého ministerstva stojí této problematice blíže.

Uvedený právní názor považuje Ústavní soud za východisko

posouzení i předmětného návrhu. Při hodnocení převažujícího

zaměření Nadace Lemberk považuje Ústavní soud za relevantní

ustanovení čl. 3 jejího statutu, dle něhož cílem nadace je

vybudovat z Lemberka u Jablonného v Podještědí kulturní středisko

oblasti. Pakliže navrhovatel v této souvislosti argumentuje tím,

že ve skutečnosti se dominantní činností Nadace Lemberk stala

činnost ekologická, Ústavnímu soudu nepředložil žádné důkazy, jež

by toto tvrzení potvrzovaly, v důsledku čehož neunesl v této

souvislosti důkazní břemeno.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl v řízení ve

sporu o rozsah kompetencí mezi Ministerstvem kultury

a Ministerstvem vnitra tak, že orgánem příslušným vydat rozhodnutí

o odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu Česká Lípa ze dne

10. listopadu 1999, č. j. RVV-802/99 Na 13-99/1, kterým se ruší

Nadace Lemberk a nařizuje její likvidace, je Ministerstvo kultury.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. dubna 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru