Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 421/98Usnesení ÚS ze dne 26.11.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní ústavní principy/demokratický právní stát/svobodná soutěž politických sil
základní prá... více
Věcný rejstříkpolitická strana/hnutí
volby/do zastupitelstev krajů
volby/do zastupitelstev obcí
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.421.98
Datum podání30.09.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

117/1994 Sb., § 16a

182/1993 Sb., § 75 odst.2

424/1991 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 421/98 ze dne 26. 11. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 421 /98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. P.O., zastoupeného JUDr. P.Ch., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel podal dne 29. 9. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 30. 9. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 31 C 201/98-7, ze dne 3. 8. 1998, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu navrhovatele na určení, že usnesení Městské konference ČSSD ze dne 27. 6. 1998 je neplatné. Podle názoru navrhovatele bylo uvedeným rozhodnutím soudu 1. stupně porušeno ustanovení čl. 20 odst. 4, 21 odst. l a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně podal navrhovatel i návrh na zrušení § 16a zák. č. 117/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zák. č. 424 1991 Sb., o sdružování v politických stranách a hnutích.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 31 C 201/98, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1, z něhož zjistil, že navrhovatel u tohoto soudu podal žalobu na určení, že usnesení Městské konference ČSSD ze dne 27. 6. 1998, je neplatné. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením,

III. ÚS 421/98

Čj. 31 C 201/98-7, ze dne 3. 8. 1998, rozhodl tak, že řízení zastavil, protože podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu není dána věcná příslušnost soudu k takovému rozhodnutí.

Proti rozhodnutí soudu I. stupně podal navrhovatel přímo ústavní stížnost s tím, že se odvolával na ust. § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel dovozoval, že otázka soudního přezkumu usnesení orgánu politické strany je věcí širšího významu, který svým dosahem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. S uvedeným odůvodněním pak navrhovatel žádal, aby Ústavní soud o podané ústavní stížnosti rozhodl a napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil.

Ústavní soud však při posuzování ústavní stížnosti dospěl k závěru, že není naplněna podmínka stanovená v 5 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Podle ust. § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nejsou vyčerpány všechny procesní prostředky, jestliže ústavní stížnost podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Z uvedeného vyplývá, že skutečnost, podmiňující použití tohoto ustanovení, je nutno spatřovat v požadavku obecného dosahu rozhodnutí v dané věci, přičemž obecnost dosahu není podmínkou jedinou. V uvedeném ustanovení je zakotven i znak podstatného přesahování zájmů navrhovatele. Posuzování těchto znaků musí být vždy spojeno s hodnocením dopadu napadeného rozhodnutí na základní práva či svobody navrhovatele. Navíc je nutno si uvědomovat, že postup podle 5 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona je postupem výjimečným, Ústavní soud rozhodně v důsledku tohoto postupu nevstupuje do postavení orgánu II. instance, a proto nelze toto ustanovení vykládat a aplikovat rozšiřujícím způsobem. V předmětné věci nelze, podle názoru Ústavního soudu, dospět k závěru, že napadené rozhodnutí soudu 1. stupně by podstatně ovlivňovalo základní politická práva navrhovatele, uvedená v ústavní stížnosti, a ústavní stížnost by tak svým dosahem podstatně překračovala vlastní zájmy navrhovatele.

Vzhledem k tomuto závěru musí být na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti aplikováno ust. § 75 odst. 1 cit. zákona, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V předmětné věci rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud 1. stupně a proti jeho rozhodnutí je občanským soudním řádem připuštěna možnost odvolání, o čemž byl navrhovatel také řádně poučen. Navrhovatel

2

III. ÚS 421/98

tento procesní prostředek nevyužil, což vyplývá z návrhu samotného i z předloženého spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 1. Jen na okraj Ústavní soud podotýká, že napadeným rozhodnutím soudu 1. stupně nemohlo dojít k porušení uváděných základních práva zakotvených Listinou.

Vzhledem k výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla pro nepřípustnost odmítnuta, nemohl se Ústavní soud s ohledem na ust. § 74 cit. zákona dále zabývat i podaným návrhem na zrušení části zákona č. 117/1994 Sb.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru